Výšlap po výhledech Českého Meránu

Kam a jak jedeme?

Po hřebenech i svazích jižní části údolí Českého Meránu obkružujícího dvojměstí Sedlec-Prčice.

Za čím jedeme?

Jméno Český Merán, původně se říkalo krátce Meran podle tyrolského města, nosí naše kotlina už více než sto let. Souvisí to s proměnou životního stylu v 19. století. Životní stereotypy vytvořené staletou tradicí a měnící se dříve jen pomalu, téměř neznatelně, se najednou změnily během jedné, dvou generací.

Svému jmenovci se zase až tak nepodobáme. Dnešní lázeňské město Merano je asi desetkrát větší než Sedlec a Prčice a okolní výběžky italských Alp jsou třikrát vyšší než Javorová skála. Je obklopené středověkými hrady a kostelíky, vinicemi a jabloňovými sady. A řeka Adiže se také se Sedleckým potokem nedá srovnat. Ale i náš kraj má svůj půvab a svoji krásu. Místo s příznivými klimatickými podmínkami a s úchvatným pohledem z okolních hřebenů Čertovy hrbatiny na malebnou kotlinu. A zdejší lidé ctí nadobyčej tradici, když jsme tak dlouho přízvisko Český Merán zachovali. Jméno jsme vzali za své a počeštili, což dokazuje ta čárka na „á“.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo i pití z vlastních zdrojů.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Cesta byla moc hezká, mile mě překvapila řada posezení pro poutníky.

Ostatní informace

Nic se neplatilo.