Loading...
Tipy na výlet • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Do přírody
Nejdříve se vyšplhat po úbočích kopců obklopujících Český Merán a pak již sluncem zalitou krajinou Nadějkovska a Jistebnicka.
Zapomenutý kout naší země, a přitom v něm najdeme mnoho zajímavého, co oko potěší. K tomu je zde i rodiště mnoha zajímavých osobností z historie. Krajina kamenů a rozsáhlých bučin, ale též alejí osázených stromy s dozrávajícím ovocem. K tomu krásné hřejivé pozdní podzimní slunce, přehršel barev kolem. Stálo to určitě za tu trochu námahy.
Nadějkov - Osídlení Nadějkovska je velmi staré, což dokládají nálezy mohylových pohřebišť a stopy po pravěkém rýžování zlata v nedalekém okolí. V těchto dobách bylo osídlení velmi řídké a krajina byla porostlá pralesem, kde převládající dřevinou byly buky a jedle. V době ranného středověku začala doba intenzivního osídlení a původní prales ustupoval polím, loukám, pastvinám a drobným osadám.
První písemná zpráva o Nadějkově se objevuje ve druhé polovině 14. století, kdy v roce 1373 Ahník z Nadějkova svědčil v soudním sporu. Další zpráva z roku 1416 se týká se majetku Jindřicha z Nadějkova, purkrabího na Příběničkách a v Příbrami. V místech dnešního zámku tehdy stávala kamenná tvrz, obehnaná vodními příkopy.
Jistebnice - Jistebnice se připomíná jako trhová ves již v roce 1262, kdy byla v držení pánů z Rožumberka. V 15. století v době husitských bouří odešlo mnoho jistebnických občanů do nově založeného Tábora, jehož spoluzakladatelem byl husitský hejtman Petr Hromádka z Jistebnice.
Z této doby pochází slavný Jistebnický kancionál s prvním záznamem husitského chorálu Kdož sú boží bojovníci. Kancionál který byl nalezen na faře v r.1872 Leopoldem Katzem. Originál je uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze, kopie v Pamětní síni Richarda Laudy v Jistebnici.
Vzhledem k době koronavirové, jídlo a pití z vlastních zásob.
Výšlap byl moc hezký, doporučuji.
Neplatilo se vůbec nic a nikde.