Westleton Heath - vřesoviště
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Pobřeží Severního moře v hrabství Suffolk je známé několika vřesovišti, zvláště v blízkosti Walberswicku, Dunwichu, Leistonu, Snape, Rendleshamu a Woodbridge. Jedno z nich, nacházející se mezi obcemi Westleton a Dunwich, jsme navštívili.
Za čím jedeme?
Národní přírodní rezervace Westleton Heath byla vyhlášená v roce 1900. Rozsáhlé vřesoviště o rozloze přibližně 1 km2 společně s přilehlými lesními porosty Dunwich Forest bylo potřeba chránit z důvodu zachování rázu KRAJINY, přírodních hodnot a výskytu vzácné fauny, zvláště ptactva, hmyzu a motýlů.
Z ptáků se zde vyskytuje skřivan lesní, žluna zelená, lelek lesní, pěnice kaštanová, křivka obecná, sýkora modřinka, červenka obecná, mlynařík dvouocasý a další. Největší zastoupení mezi brouky má roháč obecný. Na vlhčích místech lze zahlédnout vážku žíhanou. Z motýlů tu poletují okáči luční a pýroví, také babočka bodláková.
Nejrozšířenější flórou jsou samozřejmě keříky vřesu obecného (Calluna vulgaris). Dorůstají do výšky 20 - 50 cm, v některých případech i jednoho metru. Vřesu se daří v kyselé půdě na slunci i v polostínu. Kvete růžovou až růžovofialovou barvou, výjimečně bílou.
Jak už latinský název vřesu Calluna napovídá, z keříků se vyráběla košťata. Ve středověku vřes dále suploval chmel při vaření piva. Muselo se však dávat pozor, aby se při výrobě zlatavého moku nepřimíchaly do něj halucinogenní nebo toxické houby rostoucí na kořenech vřesu. To by potom konzument piva zažil dvojí omámení mysli, z alkoholu a z hub.
Dnes vřes slouží jako krmě jelenům i ovcím při sněhové pokrývce. Člověku pomáhá v kombinaci s jinými bylinami při léčení zánětů močových cest, ledvin, prostaty a při gynekologických potížích. Čaje rozpouští ledvinové kameny, zmírňují horečku, zlepšují spánek. Vřes znají lidé s revmatickými potížemi a s poruchou látkové výměny, pomáhá i při vymývání ran.
Napříč vřesovištěm vede úzká silnice z Westletonu do pět kilometrů vzdáleného Dunwichu (v mapách je označená jako Dunwich Road). Silnice rozděluje vřesoviště na severní a jižní část. Přibližně v polovině cesty, v severní části přírodní rezervace, návštěvníci uvítají malé parkoviště viditelné ze silnice.
Na parkovišti jsme zanechali auto a vydali se na procházku podle mapky na okraji rezervace. Je zcela jedno, kterým směrem se vydáte. Při procházce vřesoviště můžete po upravených cestách nechodit pár set metrů, jako i několik kilometrů. V terénu se dobře zorientujete, na dohled máte silnici, víte, kde se nachází parkoviště. Pokud si však procházku prodloužíte do lesa, Dunwich Forestu, musíte se spolehnout na vlastní intuici. Značené cesty zde nenajdete.
Při procházce po stezkách, vysypaných peckami polodrahokamů, by zcela jistě zajásal každý hledač těchto kamenů u nás v Českém ráji nebo v Podkrkonoší. Zde by je mohl sbírat bez velkého hledání. Otázkou však je, jak by je propašoval do letadla.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Možností stravování v okolí není mnoho. V blízkém Dunwichu se občerstvíte na pláži nebo v hospodě The Ship na St James´s St. Větší možnosti jsou potom v hlavním městě hrabství, v Ipswichu.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Měli jsme trochu smůlu na počasí. Večerní sluníčko se marně prodíralo mraky. Na chvíli jen tak přisvitlo, ale pak už nemělo sílu. Lepší fotografie pořídím snad někdy příště. Ale i tak je procházka vřesovištěm pěkným zážitkem. Mohu jen doporučit.
Ostatní informace
Kterékoliv vřesoviště v uvedeném hrabství je nejlepší navštívit v pozdním létě, kdy vřes kvete a jeho nekonečné barevné koberce se stávají turistickou atrakcí. Počasí si nenaplánujete, ale je podstatný rozdíl vidět vřesoviště prozářené sluncem nebo při zatažené obloze.
U některých vřesovišť je zpoplatněné parkování (až 5 £). Ve Westleton Heathu je vstup do vřesoviště volný, neplatí se ani za parkování.