Z Kyjovského údolí přes Sněžnou na rozhlednu Vlčí hora a zpět

Kam a jak jedeme?

Přibližně desetikilometrový okruh v lokalitě Českého Švýcarska je příjemnou vycházkou po trase, kde – alespoň většinou – tolik nehrozí nekonečné davy turistů, ale která přesto nabízí místa krásná i atraktivní. Mnohé jistě potěší také fakt, že za místo startu i cíle jsme zvolili restauraci Na Fakultě, která se nachází při vstupu do Kyjovského údolí. Do výchozího bodu se dostaneme autem, autobusem nebo po svých.

Za čím jedeme?

Z Kyjova se vydáme po žluté TZ přes Dlouhý Důl do Sněžné. My jsme ale tentokrát zvolili cestu po hlavní silnici, abychom si lépe prohlédli typické kyjovské domky s podstávkou a absolvovali občerstvovací pauzu v Perle. A ani jsme až tak nemířili do samotné Sněžné (dnes už část Krásné Lípy), ale pouze k poutnímu kostelu Panny Marie Sněžné, což je barokní sakrální stavba z roku 1732 s pozoruhodným náhrobníkem manželů Liebschových. U kostela se nachází malý hřbitov s márnicí a socha sv. Jana Nepomuckého, takže se tady asi každý chvíli zdrží.

Pár stovek (konkrétně asi 2,5) metrů ještě pokračujeme po žluté, abychom poté „přestoupili“ na červenou TZ mířící do Vlčí Hory. Cestu si kousek prodloužíme po neznačené asfaltce (zase ta lužická „tkalcovská“ architektura a kozí farma) a poprvé nám dělá společnost větší množství pestrobarevného poletujícího hmyzu. A motýli se nám věnovali celkem poctivě i nadále.

Naší další zastávkou byl hřbitov ve Vlčí Hoře, kde na první pohled zaujme centrální stavba označovaná jako hřbitovní kaple. Podle nápisu Joh. Nitsche v průčelí bych ale tipoval spíše na rodovou hrobku. Odsud jsme se vydali občerstvit do Bylinkové čajovny Nobilis Tilia, kde na nás lehce dýchnul dech Provence.

Následovala obhlídka okolí výrobního areálu s bylinkovou zahrádkou, leknínovými jezírky i hmyzími hotely a následné také setkání se žlutou TZ i Köglerovou NS. Po ní jsme nejprve dorazili k Verunčině studánce, jejíž původní podoba vznikla v roce 1886, a poté i k rozhledně Vlčí hora s vyhlídkovou plošinou v nadmořské výšce 600 m. Samotný vrchol vulkanického původu se ovšem nachází v 581 m a čekají ná zde nejen čedičové vyvřeliny, ale i magnetovec, který je prý schopen vychýlit střelku kompasu až o 40 stupňů. 

Rozhledna pochází z roku 1889, je cihlová, s dřevěným „obložením“, a na jejím proskleném vrcholovém ochozu až překvapí velmi kvalitní kruhový výhled. Ten nabízí nejen Lužické hory, České Středohoří, Labské pískovce nebo Krkonoše, ale také např. Ještěd, Bezděz či Milešovku. Je proto jistě pochopitelné, že i tady dochází k jistému „prodlení“.

Po opuštění rozhledny se vydáme po kombinaci žluté a červené TZ s NS zpět do Vlčí Hory. Projdeme kolem kaple Panny Marie Karmelské z roku 1870 a pokračujeme po modré TZ pod Kamenný vrch. Odsud už nás čeká převážně klesání a postupný přesun po kombinaci Köglerovy NS a několika neznačených úseků zpět do Kyjova. Projdeme kolem tzv. tektonických zrcadel i části lesů, které zcela zničil kůrovec, a v závěru se k nám opět připojí žlutá TZ. Ještě bývalý Dixův mlýn a jsme na Fakultě, kde se rychle postavíme do fronty před okénem s výdejem piva.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možností je několik (ale rozhodně ne mnoho), my zvolili drobnou svačinku v „bylinkárně“ (Vlčí Hora) a větší porci na kyjovské Fakultě.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Dalo by se říct, že tato příjemná trasa potěší téměř každého. Nabídne zajímavý kostel i hrobku, kvetoucí přírodu, vyhlídková místa včetně historické rozhledny, pár skalek (ty jsou v Českém Švýcarsku takřka všudypřítomné) i neobvykle pojatou studánku. Během celé cesty nás navíc čeká jen několik prudších výstupů či sestupů, takže by tento výlet neměl nikomu činit problémy.

Nelíbilo: Pracovitost kůrovce, která se na podobě Českého Švýcarska opravdu hodně podepsala, a několik nedlouhých nudnějších úseků. A vadí mi i fakt, jak se na stále více místech množí snaha prodávat turistické vizitky za 15 až 20 Kč, i když mají stát jen 12 Kč.

Ostatní informace

Vynecháme-li náklady na dopravu a poživatiny, tak jsme utráceli jen za vstupné a turistickou vizitku na rozhledně Vlčí hora. Podle výše nákladů na dopravu se pak dá také tento výlet zařadit do kategorie „vycházkových“ i celodenních akcí.