Z Loučimi do Dobré Vody u Pocinovic.

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody

Dobrá Voda, kaplička a poutní kaple • Fotografie (65) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (65 fotografií)

Dobrá Voda, poutní kaple Bolestné Panny Marie

Dobrá Voda, poutní kaple

Vstoupit do fotogalerie (65 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Počasí na konci zimy na výlety sice moc neláká, ale pokud se ukáže slunce, má člověk cukání zase někam vyběhnout. Možností je vždy hodně a chce to, vybrat něco atraktivního, kde jsme ještě nebyli a nemělo by to být daleko. Při pohledu do mapy je po krátké úvaze jisté, že dané podmínky zcela splňuje poutní místo Dobrá Voda u Pocinovic. Navíc se tam dá jet vlakem, což má také své výhody. Krátké čekání v hale klatovského nádraží přerušuje hlášení o přistavení našeho vlaku. O chvíli později se díváme z okna vlaku do údolí řeky Úhlavy, ze kterého za Janovicemi nad Úhlavou začíná motoráčku dlouhé stoupání. Pro začátek cesty jsme si zvolili obec Loučim. Pohled na odjíždějící vlak střídá výhled na ves, nad kterou se vypíná věž kostela. Zbývá urovnat batohy na zádech a vycházíme.

Za čím jedeme?

Loučim je středně velká ves, která je rozložena pod jižními svahy Černé skály ( 731 m.n.m.). První písemná zmínka je z roku 1357. Nejvýznamnější památkou je gotický kostel Narození Panny Marie ze 14. století. Jeho mohutná, hranolová věž byla přistavěna o dvě století později. Kostel stojí uprostřed hřbitova a je od něho hezký pohled na hory Šumavy. Nedaleká fara je barokní, stejně jako socha sv. Jana z Nepomuku z roku 1818. První dílek výletu máme za sebou. Procházíme vsí a hledáme žlutou značku. Na návsi je hezky upravený rybníček, památník připomínající Mistra Jana Husa a zastřešené sezení. Značku máme, bohužel nás vede po jedničce č. 22, která obcí prochází. Bydlení tu moc klidné asi nebude. Za vsí značka odbočuje vlevo a polní cestou stoupáme svahem Černé skály k SV. Panel o skládce odpadů, která je v údolí pod námi vysvětluje, že tato časovaná bomba našim potomkům je zcela v pořádku. Hejno havranů nám jasně dává najevo, kdo má skládku pod kontrolou. O něco výše vstupujeme do lesa a po chvíli máme před sebou bránu židovského hřbitova. Poměrně velká plocha je obehnána kamennou zdí. Náhrobní kameny jsou ale jen v severní části. Hřbitov byl založen v roce 1841 a sloužil do roku 1948. Od hřbitova dále stoupáme až k rozcestí se zelenou.

Ta nás po blátivé cestě vede lesem k JV. Les střídají louky a otevírají se nám výhledy na Šumavu, Český les, pohoří Hoher – Bogen v Bavorsku, Svatoborskou vrchovinu a Chudenickou vrchovinu. Nejblíže k nám je víska Libkov a sv. Markéta s nedávnou postavenou rozhlednou. Taková malá pohádka. Na severním okraji obce přecházíme opět rušnou 22 a poté je již klid. O Libkově se již psalo v roce 1379 a mělo zde prý být malé zemanské sídlo. Dnes se díváme na velkou náves s nádrží, několik hezkých starých stavení a hasičskou zbrojnici s věžičkou. Na okraji návsi je kříž a pomník padlým připomíná i Mistra Jana Husa. Ze vsi jdeme okreskou na Pocinovice. Vpravo se zvedá Libkovská hůrka ( 601 m.n.m.) a o kus dál začíná les. Na jeho okraji u kříže odbočujeme ze silnice Doprava a prudkým svahem sestupujeme. Po chvilce se mezi stromy objevuje velká červená kopule. Jsme na Dobré Vodě a místo je tak hezké, že hodně předčilo naše očekávání.

Kdy lidé objevili zdejší pramen, zůstane asi tajemstvím, ale hezká je pověst o jeho zrodu. To stará, polo slepá kobyla se měla zatoulat do lesa a šlápnout do pramene. Voda ji postříkala a kobylce se vrátil zrak, milé a hezké. Jisté je, že již v 17. století zde stála dřevěná kaple a lidé v zázračnou moc zdejšího pramene hodně věřili. Mezi roky 1872 až 73 tady byla postavena nová osmiboká kaple s kopulí v barokním slohu. Byla zasvěcena Bolestné Panně Marii. Pramen kryla kaple dřevěná, která po požáru byla v roce 1908 nahrazena zděnou stavbou. Před kaplí je kamenný oltář a nad ní u lesa kříž. Bohužel vody z pramene jsme se nenapili, kaple byla z technických důvodů uzavřena. Od kaple vychází alej, pod kterou jsou kapličky křížové cesty. A ne jen tak ledajaké. Byly vytesány z kamene, v každé je výklenek s malovaným obrazem a uzavřen kovovými dvířky. Aleji jsme sestoupili do Pocinovic. Tato stará, chodská ves patřila mezi privilegované. Je nejvýchodnější vsí Chodska a první písemný záznam je z roku 1325. U této obce také došlo k jedinému střetu Chodů s vojskem v roce 1693. Stará část obce je soustředěna kolem kostela sv. Anny. V jednoduchém barokním slohu tu stojí od roku 1806. Hezká je budova fary a blízko stojící barokní socha sv. Jana z Nepomuku. Blízko kostela je pomník padlým a v okolí několik starých stavení. Některá jsou i roubená. Zbývá dojít na nádraží, kterým je stará budova postavená za císaře pána.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Předpoklad, že objevíme otevřenou hospodu se ukázal jako hodně mylný. Jídlo i pití je nutné vzít si sebou. Ubytování by se tu asi našlo, ale to bude lepší najít na internetu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherný výlet, především výše popisované výhledy neměly chybu. Navíc Dobrá Voda je skutečně místem velmi hezkým. Moc se nám tenhle výlet líbil.

Ostatní informace

Celá cesta je něco kolem 8 kilometrů, plus, minus. Celkové převýšení do 200 metrů. Jde se jen po značených cestách. Škoda, že viditelnost byla trochu horší. Pokud by i ta vyšla, byla by to nádhera. Je dobré mít s sebou mapu KČT č. 64 Železnorudsko.

Poslední aktualizace: 19.3.2015

Z Loučimi do Dobré Vody u Pocinovic. na mapě