Z Ražic kolem rybníku Řežabince do Putimi.

Kam a jak jedeme?

Vyjet si na výlet vlakem je někdy sázkou do loterie. I když vlak ráno odjížděl ze Sušice na minutu přesně, již při prvním přestupování v Horažďovicích předměstí chybělo deset minut. Před Strakonicemi průvodčí oznámil, že je na trati výluka a pojede se autobusem. Ze Strakonic pro nás připravili okružní jízdu částí jižních Čech a do Ražic nás dovezli skoro o hodinu později proti údajům v jízdním řádu. Navíc mně po vystoupení při pohledu na oblohu bylo jasné, že zřejmě dnes zmoknu. Rybník Řežabinec je ale na podzim velkým lákadlem a tak jsem vyrazil.

Za čím jedeme?

Od ražického nádraží se jde cestou kolem železniční trati k západu. Ta je v této části vylepšená asfaltem, ale jsou odtud hezké výhledy na obec Ražice a k severu. Asfaltka končí u stavení na břehu rybníka a odtud po hrázi pokračuje hezká travnatá cesta. Po levé straně je rybník Řežabinec, ale k hladině je tady přístup jen na několika místech. Mezi břehem a hladinou je dosti velký pás rákosí. Je tu několik průchodů po dřevěných lávkách, ze kterých je pohled na otevřenou hladinu. Přibližně v polovině cesty po břehu je dřevěná vyhlídková věž. Z ní je hezký pohled na celý rybník. Při cestě je několik informačních panelů se zaměřením na zdejší faunu a flóru. Nad severovýchodním břehem rybníku je vyvýšenina kopce Pikárny (397 m.n.m.). V této lokalitě se našli drobné nástroje z křemene z období paleolitu. První lidé se zde mohli usadit již 150 000 let př.n.let. Byla tu nalezena i břidlicová destička, na které byly vyryty obrysy ženského těla. Nejrozsáhlejší osídlení bylo v 8. až 5. století př. n. let. a jeho šíře dosáhla až k nedalekému Velkému vrchu ( 399 m.n.m.).

Informační panely poskytují množství údajů o rostlinné a živočišné říši. Roste tu mimo jiné rosnatka okrouhlolistá, srstnatec májový či bublinatka jižní. Z obojživelníků lze tady potkat užovku obojkovou, rosničku zelenou, skokana štíhlého, čolka obecného a další. Žije tu kromě jiných vydra říční, lasice kolčava, plšík lískový a netopýr rezavý. Na hladině je možné spatřit i bukače velkého, husu velkou nebo bukáčka malého. Za náhodu je možné, považovat spatření orla mořského. K těm opatrnějším jistě patří ledňáček říční, žluva hajní, moudivláček lužní či sýkořice vousatá.A dalo by se ve výčtu pokračovat ještě na mnoha řádcích. K úplnosti chybí, že všechno to kolem na rozloze více jak 110 ha je národní přírodní rezervací, která byla vyhlášena již v roce 1949 a nazývá se Řežabinec a řežabinecké tůně. K dokonalému poznání je tu připravena naučná stezka s mnoha informacemi, která je dlouhá 3 kilometry.

Cesta pokračuje po zeleně značené cestě do sedla pod Velkým vrchem. Odtud se schází mezi poli k chatám, od kterých je již vidět obec Putim Po přejití silnice je krátký úsek proti proudu řeky Blanice k prvním domkům Putimi. Ta je jedním z nejstarších středověkých sídel v oblasti. První písemná zmínka je již z roku 1092 a je jistě staršího založení než Město Písek. Do části na pravém břehu řeky se prochází po starém kamenném mostě. Odtud je hezký pohled na řeku, budovu mlýna a kostel na návrší. Za mostem stojí od 23.8. 2014 socha dobrého vojáka Švejka. Spokojeně si tu stojí ve svém vojenském kabátě. Je celý z bronzu, váží 200 kilogramů a je vysoký 180 centimetrů. Místo mu vybrali skutečně dobře, k filmové četnické stanici je to jen pár kroků. Významnou památkou je na návrší původně raně gotický kostel sv. Vavřince ze 13. století. Kolem kostela je hřbitov, na kterém je hrob Jana Cimbury. O této osobě napsal román Jan Cimbura spisovatel Jindřich Šimon Baar. V roce 1941 byl natočen o tomto jihočeském sedlákovi i film. Součásti hřbitova je kostnice, ve které jsou uloženy pozůstatky padlých ve válce o Rakouské dědictví. Putim je od roku 1995 vesnickou památkovou zónou. Několik stavení nese prvky lidového baroka. V obci lze vidět i několik drobných sakrálních staveb. Poslední část cesty z obce na nádraží vede po hrázi Podkostelního rybníku, který byl založen za vlády Karla IV. Z hráze a od nádraží je nejhezčí pohled na obec a rybník. Putimské nádraží s modelem hradu je konečnou této hezké cesty.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je nutné mít v batohu. V Putimi obchod ani otevřená hospoda v době tohoto výletu nebyly.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Rybník Řežabinec a jeho okolí jsou prostě výjimečné. Překvapení většinou v podobě vodních ptáků jsou na každém kroku. Výhled z věže na hrázi přímo zve k jejich pozorování. Putim patří k nejhezčím obcím jižních Čech, pohled na ves přes rybník snad nemá široko daleko konkurenci.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá kolem 6 kilometrů. První část k rybníku není značena. Od rybníku do Putimi je značení zelenou. O převýšení se nedá mluvit, krátké stoupání je od Řežabince, ale jinak se jde polními cestami po rovině.