Za méně známými památkami Zlínska a Uherskohradišťska aneb luhačovický výlet pátý

Kam a jak jedeme?

Přišel pátek 14. března a s ním také den dalšího z řady luhačovických výletů. V té chvíli jsem ještě netušil, že se jedná o poslední „zimní“ akci, protože další pokračování se mělo - díky blížícímu se přechodu studené fronty – uskutečnit až první Jarní den. A protože jsem odpoledne očekával první vzácnou Frantovu návštěvu (a rozpis procedur, určující můj program dne, byl milostiv), vyrazil jsem opět již v hodinách dopoledních. Hlavním cílem výletu měla být návštěva krásného gotického kostela sv. Jakuba Většího v Tečovicích, nacházejících se nedaleko Zlína. Do ní ale ještě v té chvíli zůstávalo pár desítek kilometrů i minut.

Jednalo se o další výlet autem (jinak by to ani stihnout nešlo, ale v případě celodenního výletu by nebyl problém celou trasu absolvovat kolmo), a těch jsem během tří týdnů luhačovického pobytu absolvoval více než jindy za celý kalendářní – a někdy i uherský – rok. Ale když už se taková příležitost naskytla, je potřeba ji řádně zachytit za příčesek. Vyrazím tedy z místa přechodného směr Uherský Brod, ale brzy odbočím Doprava a zamířím na Biskupice. U zdejší supermoderní kaple Panny Marie se nezastavím a první pauzu si udělám až v obci Doubravy, konkrétně u zdejší dřevěné zvoničky. Další přestávka mě čeká v Bohuslavicích u Zlína, kde se nachází další korálek na šňůře slováckých moderních svatostánků. Tentokrát se jedná o kapli Navštívení Panny Marie.

Za čím jedeme?

Pak už přichází okrajové části Zlína. V té první naberu za přijatelné peníze krmivo pro přibližovadlo, v té druhé udělám plánovanou zastávku. Kolem Hradu Malenovice jsem už projížděl několikrát, ale na nějakou prohlídku nikdy nebyl čas nebo zájem ze strany spolucestujících. První snímky udělám přes polorozpadlé - a v minulosti prý slavné - toboganové centrum Tornádo. A pak už dorazím k samotnému hradu. Bohužel zavřeno, snad opravdu jen „u nás doma“ na Bouzově pochopili, že se počasí minimálně o měsíc posunulo a otevřeli již k 1. březnu. Nebo přesněji je částečně otevřeno a na hradě se uklízí. Jdu se na možnost vstupu slušně pozeptat k pokladně a silně protivný (zřejmě) kastelán mě nekompromisně vyhostí s tím, že mám přijít až v dubnu. Ani foto malovaného terče nad pokladnou mi nepovolil, a tak jsem se rozhodl, že Malenovice mezi místa, která bych chtěl navštívit pro příště zařazovat nebudu. Hrad jsem si alespoň celý poctivě obešel. Většinu času mě doprovázel zběsilý štěkot vlčáka za nepříliš pevně vypadajícím plotem.

Teď už mě ale čekají Tečovice a klenot dne, románský kostelík sv. Jakuba Většího, který byl postaven okolo roku 1260 a následně ho zasáhly gotické (velmi pěkné) a barokní (zcela zbytečné) úpravy.Tento hřbitovní kostel je nejstarší architektonickou památkou na Zlínsku a z moudré literatury vím, že jeho interiér zdobí cenné gotické fresky ze 14. a 15. století. Proto jsem rozhodnut udělat vše proto, abych se nějak dostal dovnitř. Kontaktoval jsem dokonce e-mailem místní obecní úřad, ale nikdo mi neodpověděl. Nakonec mě čekala neskutečná anabáze, kdy navštívím zdejšího starostu, několik domků, absolvuji několik telefonátů a získám vstupní vízum od malenovického faráře, pod kterého tečovický kostelík spadá. Mám to se zákazem fotografování (nechápu proč, na internetu fotky interiéru jsou, ale se skřípěním zubů jsem souhlasil). Návštěva interiéru mě celkem nadchla, i když jsem podobné fresky viděl např. ve středních Čechách nebo i Chorvatsku. Někdy si sem musím zajet v létě, kdy bývá kostel přístupný i s průvodci. S paní, která mě prováděla, jsem si alespoň pěkně popovídal, hodil něco peněz do kasičky, poděkoval a vypadl. Tuhle návštěvu mohu opravdu každému vřele doporučit, památek tohoto typu na Moravě zase tolik nemáme.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tečovicemi jsem vyčerpal zlínskou část tohoto výletu a čeká mě závěr tzv. „na slováckú notečku“, protože mířím na okres uherskohradišťský. Obce, které mám v plánu navštívit, mnohé spojuje. Obě jsou přibližně stejně velké, jejich názvy začínají na „B“, mají podobnou historii a jejich obecní úřady sídlí v zámeckých budovách, které byly původně gotickou tvrzí. Nejprve mě čekají Březolupy. Zdejší zámek je barokní, byť s dostavbou jednoho patra jižního průčelí z počátku 20. století. V zámecké budově s malým nádvořím - a hospodářskou budovou vedle - najdete dodnes klenuté sklepy, štukovou výzdobu i zámeckou kapli. V dobách, kdy byl ještě tvrzí, jej hned po sobě vlastnili pánové Smil, Pešík a Buzek. Moc času na obhlídku a prohlídku však nemám, a tak se vydám k nedalekým Bílovicím.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Auto odstavím u řeznictví pod kostelem sv. Jana Křtitele, ke kterému se hned vydám. Zajímavá barokní stavba vznikala v průběhu 17. i 18. století a ve svém "těle" ukrývá základy původního gotického kostela i Raabovy obrazy. Kostel obklopuje rozlehlý hřbitov, po jehož obvodu jsou roztroušeny kapličky křížové cesty, zdobené obrázky akademického malíře Jano Köhlera. Místo je to sice velmi zajímavé a inspirativní, ale blíží se doba návratu, a tak je potřeba rychle vyrazit ke zdejšímu zámku. Dnes zde již nenajdete ani starou tvrz s pivovarem ani první renesanční stavbu. Zámek je jednoduchou barokní budovou v podobě dané její empírovou přestavbou z roku 1809. V roce 1845 zde pobýval a tvořil známý český malíř Josef Mánes. Když se podíváte na život tohoto umělce a historii našich zámků, tak je zřejmé, že Pepa byl velký turista, který se nechal s oblibou vydržovat různými šlechtickými rody.

Ostatní informace

A to už bylo opravdu vše; čekal mě oběd, procedury a Frantova odpolední návštěva. Šestý den lázeňského pobytu a pátý výlet je sice pěkná bilance, ale já cítil, že bych už potřeboval trošku „orazit“. Kondice prachmizerná a náklady na PHM nezvykle vysoké. Jenomže je potřeba využít každého hezkého dne a každou volnou hodinku. Počasí nakonec rozhodlo v můj prospěch a já se téměř celý následující týden pohyboval jen v Luhačovicích, které v posledních dnech kalendářní zimy celkem poctivě zaléval Jarní déšť.