Za vínem, gastronomií a kulturou do Bratislavského regiónu

Vlakem z Prahy jsme byli v Bratislavě za čtyři hodiny. Bez zpoždění. Prostřednictvím Turizmu regiónu Bratislava nás čekaly degustace vína v rámci XVI. ročníku Dne otvorených pivníc 2015, ale též několik zajímavých výletů.

Víno, jídlo, zpěv

Prezentace slovenských vinařů z Malých Karpat byla tradičně mohutná. Na 155 místech ve 26 městečkách a obcích od Bratislavy po Trnavu se dalo degustovat víno především z letošní úrody. Sedm tisíc návštěvníků svědčilo o velkém zájmu. Místní klima prospívá odrůdám Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský a Müller-Thrugau, z červených Svatovavřineckému a Frankovce. Přibývají další odrůdy a zejména ženy uvítaly i ovocná vína dělaná třeba z višní, černého rybízu nebo jahod. Na mnoha místech vyhrávaly hudební skupiny různých žánrů, od lidovek po rock. O jídlo nebyla nouze. Zájem byl hlavně o místní speciality, třeba lokše neboli bramborové placky. Omaštěné jsou výborné, ale naplněné husí nebo kachní paštikou, to nemá chybu. Nelze neochutnat pravé slovenské brynzové halušky, ovčí sýr a různé zabíjačkové pochoutky. Zajeli jsme i do obce Slovenský Grob, protože tady prý dělají nejlepší pečené husy na světě. Zřejmě je to pravda. Deň otvorených pivníc se tradičně koná o třetím listopadovém víkendu, ale celoročně se v dané oblasti pořádá mnoho dalších degustací. Všechny pod názvem Malokarpatská vinná cesta najdete na www.mvc.sk

Tajemný hrad Červený kameň

Patří k největším a nejzachovalejším hradům na Slovensku. Jeho historie se táhne až do 13. století. Tyčí se na úpatí Malých Karpat nad dědinkou Častá. Jeho interiéry mají bohatou výzdobu, je tu plno starobylého nábytku. Zaujme vás pověst o jelenu, který za velké bouře zachránil život rodině Pálffyovců, proto si jelena dali do znaku. Hrad je otevřený celoročně a nechodí sem jen turisté a zájemci o historii. V bohatě zdobené salla tereně ze 17. století se konají svatby, v dalších místnostech a sklepeních různá představení, koncerty, též zasedání nebo večírky, dokonce burzy starožitností. Tísnit se tu nikdo nemusí. Rozsáhlé sklepní prostory patří k největším ve střední Evropě.

Moderní Danubiana

Muzeum moderního umění Danubiana je impozantní, přímo záviděníhodné. Ocitnete se tu jako v jiném světě, protože velký areál se rozkládá na poloostrově obklopeném vodou Dunaje a parkem s moderními sochami.Uvnitř kromě stálé expozice s díly známých umělců jako Miro Cipára, Rudolfa Sikory, Sama Francise a Karla Appela se střídají různé tři výstavy. V této době je to například výstava významného francouzského fotografa 20. století Roberta Doisneaua. Soukromé muzeum postavené v roce 2000 prý po dvaceti letech bude věnováno státu. Z Bratislavy je vzdáleno necelých dvacet kilometrů, s parkováním není problém. Stojí za návštěvu. Nevadí ani sychravé zimní období.

Multifunkční Elesko

Vinařství Elesko má vlastních 110 hektarů vinic a ještě bere hrozny z Tokajské vinohradnické oblasti. Ve zpracování vína má jednu z nejmodernějších technologií v Evropě. Kromě tradičních odrůd se pyšní nově vyšlechtěnými odrůdami Pálava a Dunaj. Ve svém centru v Modre má restauraci s českou a slovenskou kuchyní, je tu pochopitelně i vinný bar a pokud nechcete cestovat dál, dá se tu přenocovat v moderních apartmánech. Sousedí hned se Zoya Museem. Má výstavní plochu tisíc čtverečních metrů, takže se toho sem vejde hodně. Obdivovat se tu dá stálá výstava děl Andyho Warhola, ale od řady dalších umělců. Muzeum patří k největším soukromým sbírkám v Evropě. A proč se celé vinařství i s moderním areálem jmenuje Elesko? Ve středověku byl Elesko strážcem hradu, který kdysi stál na úpatí vrchu Záruby. Teď je symbolickým ochráncem jejich vinic.

Proslulé centrum výroby majoliky v Modre

Značková slovenská keramika se tu vyrábí přes 130 let. Vedení se netají tím, že zažili lepší časy. Ještě v 70. a 80. letech 20. století tady pracovalo 380 lidí. Teď jen osmnáct. Pozitivní je, že zájem o majoliku zase stoupá. Malované džbánky, hrníčky, talířky, čutory, formy na pečení, kachlíky, prasátka pro štěstí i jako kasičky a jiné dekorativní a užitkové předměty z keramiky jsou opět v kurzu a oblíbeným dárkem. Pro zájemce jsou přímo v závodě pořádány workshopy, na kterých si každý může vlastnoručně omalovat třeba hrníček nebo talířek. Také jsme se zúčastnili. Pochopili jsme, že ke zručnosti je třeba i praxe a také mít odborné vzdělání. Není to jen tak, ale vlastní je vlastní. Takže s obdivem jsme se pak zahleděli na krásně malované výrobky v místní prodejně. Výběr je úctyhodný, z pěti set vzorků. K nejnovějším patří třeba prstýnky a náušnice. Samozřejmě keramické. Co kus, to dokonalý krásný originál.

Třídenní putování po Malokarpatské vinné cestě bylo příjemné. A bylo toho dost. Možná zase na jaře, až bude rozkvétat příroda.

Text a foto: Věnceslava Dezortová