Začátek prázdnin v Českém Krumlově

Kam a jak jedeme?

Do Českého Krumlova, vlakem. Důvod je prostý, v ne příliš vzdálených Českých Budějovicích bydlí kamarád a když už se na jih Čech vydáme, stojí za to do unescové perly zavítat.

Pro neznalé, vlakem do Krumlova se už nesvezete prostřednictvím Českých drah, ale novým dopravcem GW Train. Ten provozuje své služby prostřednictvím starších repasovaných vlaků německé provenience. V letních měsících navíc vozí i speciální vůz pro cyklisty, takže nakládka bicyklů poněkud jízdu zdržuje, ale nakonec je to jediná komplikace.

Za čím jedeme?

Letošní „krizové“ období poněkud přibrzdilo, až zastavilo příliv cizozemců nejen k nám, ale i do jiných končin Evropy, takže domácí turista a výletník, který zavítá do turisticky „profláklých“ lokalit se po čase necítí tak úplně jako cizinec ve vlastní zemi. Nakonec o nějakých čtrnáct dní dříve jsme se s přáteli podívali do podobně méně zalidněné Prahy.

Počátkem července sice už turistický ruch přeci jen sílí, ale pořád je to oproti minulým létům volnější.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování jsme neřešili a restaurantů a hospod je v Krumlově samozřejmě víc než dost, nakonec první po vyprahlé jízdě vlakem jsme ochutnali pivo z Hrubého Rohozce na prvním zámeckém nádvoří, dalších hospod je v Krumlově víc než dost (nakonec spousta jejich vidět i v galerii), trošku pozdní oběd proběhl na Latráně ve Švejkově hospodě.

Neznalému by se zdálo, že v Krumlově má zastoupení každý důležitější český pivovar a o limonádách to platí samozřejmě stejně.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V Českém Krumlově jsem byl snad poprvé ještě s rodiči za období reálného socialismu. Matně si pamatuju na prohlídku zámku, kde se chlubí slavným maškarním sálem. Zbytek města byl tehdy ovšem poněkud špinavší a zanedbanější. Svůj důvod to mělo i ve faktu, že Český Krumlov byl vlastně ve válečném období v pásmu Sudet a ony celé ty vysídlené oblasti byly tak jaksi pořád na indexu.

Po listopadu se ale situace značně změnila, s příchodem trhu, ale i zápisu na seznam Unesco začal Krumlov vzkvétat. Když se již zmíněný kamarád do Krumlova odstěhoval, navštívili jsme město opět. Pak snad ještě dvakrát. Zprvu začalo vykvétat okolí zámku, a taková ta hlavní trasa přes Latrán (čtvrť pod zámkem) pře Lazebnický most s Janem Nepomuckým a Radniční ulici k náměstí Svornosti a k chrámu sv. Vítu. Při dalších návštěvách přibývaly další uličky a zákoutí, takže oblast Vnitřního města je už značně vyspravená a vyšperkovaná.

Když přijdete do Krumlova od nádraží, víceméně hned máte na ráně zámek. Tomu vévodí nádherně vymalovaná věž, někdy se píše že u nás je ta nejvěžovatější. Zámek se rozkládá na poměrně úzkém hřbetu nad tokem Vltavy.

Krumlov vznikl v době panování Přemysla Otakara II., který ustanovil leními pány nad touto oblastí pány z rozvětveného rodu Vítkovců. Za prvního Rožmberka je považován Petr Vok, toho jména první (tedy ne ten známější z filmových komedií). Dvojitý meandr Vltavy vtiskl městu jeho typickou podobu, kdy jakoby výše položený zámek kraluje nad níže položeným městem, kde určitou protihodnotu tvoří návrší nad náměstím s gotickým chrámem sv. Víta. Rožmberkové drželi město a hrad asi 300 let. Samotný zámek dosáhl největšího rozkvětu v době vlády předposledního vladaře, Viléma z Rožmberka. Za něj hrad získal již podobu renesančního zámku. Jenže Vilém přeci jen vedl značně nákladný život (dokonce měl kandidovat na polského krále). Protože zanechal značné dluhy, mladší bratr (ten druhý Petr Vok) byl nucen Krumlovské zboží prodat císaři, Rudolfu II. Ten tady usídlil svého nezdárného levobočka, který tu vedl značně prostopášný život, dokonce dovršený vraždou milenky. Před větším skandálem dona Julia zachránila i jeho poněkud nečekaná smrt…

K dalším majitelům zámku patřili Eggenberkové, kteří pokračovali v rozšiřování zámku směrem do zámeckých zahrad, od roku 1719 pak přechází panství do rukou Schwarzenberků.

Centrální část zámku si uchovala minimálně z vnějšku renesanční podobu, plášťový most, s horními zakrytými patry je již poznamenán barokem (což platí i o celé zámecké zahradě s letohrádkem u točny). Zahradu jsme ale tentokrát pominuli, a vydali se rovnou k toku Vltavy. Vltava v létě je vodácká dálnice. A ač si v televizi provozovatelé vodáckých kempů (a hospod) stěžují na nedostatek zákazníků, v Krumlově to tak zcela neplatí. Dvojice jezů se šlajsnami je v celodenní permanenci a pro četné návštěvníky města i vítanou podívanou. Letos navíc díky dosatečným srážkám Vltava teče víc než dost, tak občas není nouze o nějakou tu „nehodu“, tedy , že se vodáci udělají neboli cvaknou. V současnosti ale mezi loděmi převládají různé rafty nebo nafukovací kanoe. Jak jeden náš známý poznamenal, na raftu se může udělat jen blbec (což se jeho posádce povedlo loni na Divoké Orlici).

K pozorování vodáků je uzpůsobena i značná část břehů Vltavy, kterou lemuje množství zahradních restaurací a hospůdek (tak jsme se zastavili u Dalešického májového ležáku).

V současnosti si jízdu po vodě může dopřát i nevodák, díky vyjížďkám místní voroplavby, kdy bezpečnosti cestujících hlídají zkušení lodníci s bidly…

Vnitřnímu městu vévodí zvenku gotických kostel sv. Víta. Svou gotickou podobu si uchovává i v interiéru, ale vnitřní výbava je buď barokní (hlavní oltář), nebo novogotická. V exteriéru před kostelem můžeme objevit trojici náhrobků a při bližší četbě zjistíme, že Krumlov byl skutečně Českým městem.

Město jako takové je tvořeno směsicí měšťanských domů, kde můžeme odhadnout vzhled od gotiky k renesanci, baroka už je míň a historizující slohy 19. století (případně stavby z 20. století) už jsou k vidění zcela mimo historické jádro.

U Českého Krumlova platí, že když si dáte dostatečný časový odstup návštěv, vždy objevíte něco nového. Pro tentokrát to byl klášterní areál v Latránu (podzámecká čtvrť) a hlavně klášterní zahrada. Část zahrady se nazývá Tramín a vskutku je tu i několik hlav vína. Jestli to byl zrovna tramín, jsme nekontrolovali. Český Krumlov se rozkládá v nadmořské výšce kolem 500 m, na dohled je 1084 m vysoký Kleť, takže žádná teplá oblast, ale loni se prý nějaké flašky naplnily….

Ostatní informace

Jak už jsem se zmínil na začátku, vlaky GW Train nejezdí zcela na čas, obzvlášť při náporu cyklistů, takže odjezd byl o cca 30 minut opožděn, což jsme museli překousnout pobyt v nádražní hospodě Slepá kolej. Protože jsme vynechali různá nepotřebná muzea typu voskových figurin, mučidel nebo marionet, tak jsem věnovali obnos hlavně návštěvě hospod, což v parném létě mělo své opodstatnění. Snad muzeum vltavínů vzhledem k místopisu by mohlo stát za shlédnutí.