Západ slunce nad Krvavými ostrovy

Kam a jak jedeme?

Souostroví Iles Sanguinaires, jehož název je do češtiny překládaný jako Krvavé ostrovy (dříve bývaly ostrovy útočištěm pirátů) ohraničuje severní část největšího korsického zálivu Golfe d'Ajaccio. Ostrovy jsou sopečného původu a při západu slunce se prý za určitých meteorologických podmínek sluneční paprsky odrážejí od ostrovní horniny, která zčervená. Zvědaví na tento jev se jednoho večera po prohlídce nedalekého města Ajaccia, jenž je hlavním městem Korsiky, vypravíme na mys Parata, odkud můžeme západ slunce a ostrovy pozorovat.

Zastavujeme na velikém parkovišti, u něhož se nachází také menší informační kancelář, která je ovšem už zavřená. Odtud musíme ještě asi kilometr cesty dojít na úplnou špičku poloostrova Parata, kde je vytvořeno pozorovací místo s dobrým výhledem na blízké Krvavé ostrovy.

Je krátce po osmé hodině večer a sluníčko je zatím ještě vysoko. Jelikož je čas, nabízí se možnost vystoupat po cestě vedoucí kousek od pozorovacího místa k janovské věži, která zde byla vystavěna kolem roku 1608, a která nabízí hezký kruhový výhled. Zde bych udělala malou vsuvku a napsala pár řádků o těchto všude viditelných korsických stavbách.

Janovské věže vznikaly na pobřeží Korsiky za nadvlády Janovanů v 15.-17. století. Byly stavěny na pobřežních skalách či vyvýšených místech a pomocí kouřového signálu měly varovat vnitrozemí před útoky námořních pirátů (Saracénů). Věže jsou vysoké 12-17 m, většinou kulaté (ale např. v Portu je hranatá) s průměrem kolem deseti metrů. Kolem korsického pobřeží jich bylo postaveno na 150, v každé věži byla stálá osádka 2-4 mužů. Ti se do věže dostávali po žebříku vchodem umístěným 5 m nad zemí.

Pro sledování Krvavých ostrovů volíme místo nedaleko pozorovacího bodu a plni očekávání se usazujeme v macchii - místním porostu. Nejsme zde sami, místo je vyhledávaným výletním cílem i pro místní obyvatele. Sluníčko již klesá, barva ostrovů se ovšem nemění. Přesto ale souostroví působí krásně a tajemně. Vydáváme se tedy z našeho stanoviště pozorovat alespoň nádherný západ slunce viditelný nad volným mořem.

Po západu slunce Krvavé ostrovy ztmavnou, což je pro nás znamení, že se dnes žádný div konat nebude a odebereme se zpět k parkovišti.

Za čím jedeme?

Iles Sanguinaires je souhrnný název pro čtyři ostrovy - Ile de Porri, Ile de l'Oga, Ile Cala d'Alga a největší Grande Sanguinaire, nazývaný také Mezzu Mare.

Souostroví tvoří skály z tmavého jemnozrnného dioritu a světlého monzonitického granitu. Ostrovy jsou útočištěm mnoha mořských ptáků, a díky neexistujícím pozemním predátorům se zde mohou v klidu rozmnožovat. Patří mezi ně např. racek žlutonohý, buřňák šedý a racek Audouinův (racek zelenonohý). Souostroví je také domovem kormoránů chocholatých, které lze rozpoznat podle černého peří.

Co se týče flóry, na skalách Grande Sanguinaire roste více než 150 druhů rostlin. Ostrovy jsou domovem vzácných rostlin i endemitů, včetně áronovité rostliny zvané drakovec obecný. Mezi mnoha druhy rostlin, kterým nevadí slané prostředí, lze nalézt také pórek, který dal jméno ostrovu Ile de Porri.

Na ostrovech můžeme najít také stopy lidí a jejich života. Přítomnost člověka sahá až do šestnáctého století a je spojena s výstavbou janovské věže, která stála na místě dnešního majáku. V roce 1806 byl na Grande Sanguinaire postaven lazaret - zdravotní karanténní stanice - pro lovce korálů vracející se z Afriky nakažení leprou. Nyní je ze stavby ruina.

Na prostředním vrcholu největšího ostrova je postaven maják. Ten byl uveden do provozu v roce 1865. Když ostrov opustili v roce 1985 poslední obyvatelé, byl maják automatizován. Na ostrovech trávil poslední léta života spisovatel Alphonse Daudet, který zde napsal knihu povídek "Listy z mého mlýna".

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Po cestě z parkoviště na vyhlídkové místo jsme procházeli kolem restaurace, v jejímž přízemí byla i prodejna se suvenýry, ve večerní dobu, kdy jsme zde byli, oboje již zavřené.

My jsme si rozložili při čekání na západ slunce piknik v macchii, popíjeli růžové korsické víno a přikusovali kaštanové sušenky.

Vzhledem k malé vzdálenosti Krvavých ostrovů od Ajaccia (cca 20 min. jízdy) je možné najíst se v některé z nesčetných restaurací v Ajacciu a ochutnat nějakou místní specialitu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ač jsme červené zabarvení na ostrovech nezpozorovali, resp. jsme pro ně asi neměli vhodné meteorologické podmínky (údajně je lepší mírně zatažená obloha, my jsme měli zcela jasno), velmi se nám líbil západ slunce nad mořem a také jsme si užili podvečerní pohodu v přírodě.

Ostatní informace

Parkoviště, ze kterého se vychází na vyhlídkové místo Pointe de la Parata, je bezplatné.