Záplava sněhu na Alfrédce

Kam a jak jedeme?

Rozpačitý začátek zimy přerostl na horách v opravdovou sněhovou záplavu, takže nakonec vyrážíme na běžky na Skřítek. Už jsme tuto zimu Skřítek vyzkoušeli, ovšem tentokrát jedem poněkud výš.

Bohužel o víkendech je na Skřítek z naší strany dosti mizerná veřejná doprava (vlastně skoro žádná), první autobus 6.40, co chcete na horách dělat v zimě v 7 ráno za tmy. Naštěstí kamarádka vyprosila auto, čili proti našemu zvyku musíme využít výplod civilizace a navíc se musíme vrátit na stejné místo (to není žádná turistika).

Za čím jedeme?

Vyrážíme směrem k hřebenovce po zelené značce svižným výstupem, díky němu se však rychle dostáváme na vrstevnicovou cestu (žlutá značka), která nás zavede na Alfrédku.

Záplava sněhu, co v posledním týdnu zasypala Jeseníky je ovšem úžasná, v žádném sněhovém zpravodajství se to neuvádí, ale na samotném Skřítku musí být nejmíň metr a výš určitě ještě o dost navrch. Naštěstí rolbaři se činili, takže stopy jsou naježděné. Od rozcestníku Pod Ztracenými kameny nás čeká příjemná téměř vrstevnice, kterou s oblibou využívají i závodníci k tréninku. A za srubem Pod Zelenými kameny (tam se připojuje červená lyžařská značka) je opravdová běžkařská dálnice cca 5m široká s klasickými stopami po obou krajích. Škoda jen, že zrovna není nějak jasno, tak musíme oželet výhledy do krajiny.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Za Mravenčím sedlem pak krátký sjezd a jsme u Alfrédky. Tedy lépe řečeno torza v podobě základů chaty. Naštěstí už nějakou dobu je v provozu prozatimní bufet – a jak zjišťujeme nějak se rozrostl. No dva nebo tři roky jsme tu nebyli, přibyla místnost s posezením, není to žádná hala, ale k občerstvení dobrá, naštěstí většina lyžařů je solidní, dají si to co koupí u pultu a dlouho nevysedávají.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zpět kousek stejnou trasou až Pod Zelené kameny a pak dolů po lyžařské cestě podél Žlutého potoka. Celkem svižný sjezd (jel jsem ho snad jednou strašně dávno), naštěstí prašan umožňuje občasné přibrždění, ale skoro celé jedu šusem (děvčata trošku pomaleji). Pak kratší prďák a na rozcestí nad Skřítkem už mírným stoupáčkem a konečným sjezdem a jsme u cíle.

Záplava sněhu je opravdu úžasná (a další se jak sleduju zprávy zrovna valí). Zajímavé je, jak je ze sněhu přímo cítit nahromaděný chlad (přestože je vlastně relativně teplo, vždyť potoky nejsou vůbec zamrzlé).

Ostatní informace

Ovšem co je na pováženou, je automobilová kalamita na parkovišti u Skřítku. Divím se, že žádný autobusový dopravce není schopen nabídnout solidní spoj třebas jen mezi Šumperkem a Rýmařovem v čase cca od 8-9 hod, mohl by to být jen sezonní spoj nebo i klidně s nějakou rezervací s povinným minimálním počtem, vždyť ze Skřítku se dá vyrazit všemi možnými směry, do Šumperka či Rýmařova (nejen tam) se dá i dojet na lyžích (samozřejmě podle výšky vrstvy). Myslím, že i v dnešní době internetu, facebooku, googlu a jiných atrakcí by se dal takový spoj vypustit, mohl by to vyzkoušet i nějaký malý dopravce, nemusí to být zrovna jakási Veolia...

A jak jsme to jeli v r. 2013:

https://picasaweb.google.com/114618530849847762962/SkritekAlfredka260113