Zásobovací výprava do Nového Boru (retro)

Kam a jak jedeme?

Ten rok (2007) vybíral cíl výpravy Petr a už dlouho předem bylo jasné, kam pojedeme. Byly to Lužické hory, Petr má vzpomínky z dětství či mládí, jezdil tam za tetou, která je jeptiška. A v Jiřetíně pod Jedlovou měly jeptišky za komoňů internační tábor. Na mně zbyly jen takové drobnosti, jako zajistit ubytování a dopravu. Ale já to dělám rád. Vybral jsem obec Kytlice, která je uprostřed kraje, a navíc tudy jezdí vlak.

Na večeři jsme šli do hospody, vařit se bude až zítra. Až se v Novém Boru obstarají zásoby. Tím byl určen program následujícího dne.

Nejen nakupování ale bylo na programu. Čekal mě pěkně suchý den. Kousek od Nového Boru je hrad Sloup v Čechách, vedle kterého je takové minipohoříčko s nejvyšším kopcem Slavíček a hlavně s poutní atrakcí Modlivý důl, kterou chtěl Petr určitě vidět. To se chvíli bloudí s navigátorem Vaškem po Sloupu a hledá se hrad. Potom se zjistí, že hrad je vlastně u hlavní silnice a u něj parkoviště. Potom se člověk musí vrátit k autu a zavřít to okno, které navigátor nechal úplně otevřené. Pak se už může vyrazit. Když se mi podařilo přesvědčit kamarády, že si na značce vybrali špatný směr, a že v Novém Boru už jsme byli, přešli jsme silnici, obešli rybník a ohlédli se poprvé na hrad.

A začal kopec. Kolem v pískovci vytesaného divadla v přírodě jsme vylezli až na vyhlídku, a zase byl vidět hrad Sloup. Následoval kopec, potom ještě větší kopec, mužstvo už se bouřilo, ale Petr byl neúprosný. Chvíli rovinka a kopec největší – Slavíček.

Ten není pískovcový, je to čedičový suk, nadmořská výška 535 metrů. Od Sloupu převýšení jen 230 metrů. Cesta vlastní vrchol míjí, ale Petr tam vyšplhal. Byl toho dne nejvýše.

Od té doby už to bylo dolů. Když jsme dorazili k Modlivému dolu, uznali jsme, že to stálo za to. Amfiteátřík s lavičkami a krásnou kapličkou vytesanou do skály. Prý ji vytesal nějaký kajícník, který zabil vlastní ženu. Asi mu to za to stálo.

Ke Sloupu jsme se nevraceli přes kopec, jak jsem se bál, ale pohodlně jsme to obešli po silnici. Cestou jsme si chtěli dát jídlo, ale z naprosto opilého personálu restaurace jsme vyloudili jen polévku, chlapci pivo, a já nějakou kolu. I tak nám to trvalo hodinu. Přiznali se, že měli včera mejdan.

Petr s Vaškem se ještě odebrali na prohlídku hradu. Bylo asi pětadvacet stupňů, což je na začátek května poměrně dost, máslo v kufru auta se roztékalo. Do Kytlice jsme dorazili kolem páté, a to jsme bláhově mysleli, že nákup s procházkou stihneme za dopoledne a odpoledne vyšplháme na Klíč (velmi známý kopec mezi Svorem a Novým Borem). Kdepak, na Klíči jsme nebyli. Zato to pivo jsem si večer zasloužil.

Za čím jedeme?

Opravdu jsme jeli nakupovat, ale výlet kolem Sloupu byl tak nějak po ruce a Modlivý důl stál i za příšerné kopce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Zásobovací výprava startovala z Kytlic, které leží od Nového Boru severně. Penzion Bílý racek neměl chybu. Pokus o občerstvení jsme podnikli v penzionu pod Modlivým dolem. Jak dopadl je popsáno výše. Musím ale podotknout, že když jsme se tam s jinou partou po pár letech vrátili, bylo všechno v pořádku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kopec je to děsný, ale stojí to za to. Příhody v hospodě byly spíš úsměvné, takže se všechno vlastně vydařilo.

Ostatní informace

Kolik tenkrát platili chlapci ve Sloupu na hradě, netuším a už to stejně neplatí. Jinak se tu za vstup platí jen trochu bolavýma nohama.