Zimní Totes Gebirge v červnu
Zimní Totes Gebirge v červnu S touhou vyrazit po letech s manželkou na nějakou lehkou akci do Alp, jsem po mnoha variantách rozhodl, že pojedeme blízko hranic a ne moc vysoko, padla tedy volba na pohoří Totes Gebirge. Vzhledem k tomu, že manželka má stejně jako já ráda Hory a ještě v Alpách nikdy nebyla, zdálo se to jako ideální volba pro první kontakt s vyššími horami. Po důkladném naplánováni akce, zajištění hlídání dětí a půjčení materiálu pro drahou polovičku od kamarádů, bylo vše připraveno k odjezdu. Den před odjezdem se začala měnit předpověď počasí, samozřejmě k horšímu a přibylo ještě drobné upozornění o 2 stupni lavinového nebezpečí. Již bylo, ale vše domluveno a mohlo se vyrazit. Po klasické cestě Praha – Dolní Dvořiště – Steyer – Hinterstoder (cca 600 m.n.m) jsme v pátek po 5 hodinách cesty dorazili na místo. Parkoviště bylo skoro prázdné, což naznačovalo dvě věci : 1) že na chatě bude prázdno a za 2) Že předpověď počasí nelhala. Než jsme ráno nabalili věci do báglu a posnídali, začalo přesně podle předpovědí pršet. Cesta na chajdu vede malebným údolím a kolem vodopádu, za hezkého počasí krásná procházka. Na chatu Priel-Schutz Haus (cca 1422 m.n.) jsme dorazili úplně mokří po 4 hodinách. Že to nebude úplně pohodová a odpočinková akce naznačila parta 3 borců, kteří se právě vraceli se sněžnicemi z pokusu o jeden z vrcholů. Prý i se sněžnicemi se to boří a tak se museli vrátit. Mimo jiné i kvůli lavinám, které jim zkřížily cestu. No nic, manželka to naštěstí nezaslechla a tak jsme se vydali ubytovat a nechat usušit věci v sušárně. Celé odpoledne střídavě pršelo míň a chvíli lilo jak z konve. Tak jsem se po výměně zkušeností s partou českých lezců z Mělníka pustili do lítého boje při hraní člověče nezlob se. V neděli ráno bylo počasí o poznání lepší a tak se začalo balit a snídat, abychom kolem 7 hodiny ráno vyrazili na průzkum terénu s případným dosažením nějakého vrcholu. Vzhledem k doporučení chataře, že Gross Priel bude zřejmě vzhledem k lavinám a množství sněhu na feratě mnohem nebezpečnější, jsme vyrazili na sousední Spitzmauer přes feratu Stodertaler Klettersteig (obtížnost B/délka 250 m). Po malém bloudění po pás ve sněhu v kleči (šílená dřina) jsem dorazili k nástupu na feratu. Tam jsme ještě pod příkrým firnovým svahem navlékli sedáky, mačky, do ruky cepín a vzhůru po celkem exponovaném svahu. Ferata samotná, ze které měla žena největší strach, byla nakonec z celé akce to nejhezčí a nejbezpečnější. Opravdu perfektně postavená a se skvělými výhledy a je podle mě vhodná pro začátečníky. V našem případě nemít s sebou 30 metrů lana pro dojištění závěrečné pasáže, kdy bylo ocelové lano hluboko pod sněhem, byla by to celkem riskantní koncovka, jinak pěkné feraty. Zapsali jsem se do vrcholové knížky těsně pod koncem cesty a po krátké svačince pokračovali dále na vrchol. Otázka proč jdeme na vrchol, když není vidět na krok, mě neodradila a po 1 hodině brodění v mokrém sněhu a hledání cesty jsme stáli u kovové plastiky na vrcholu Spitzmaueru - 2442 m. Pak se stal zázrak a jakoby mávnutím nějaké kouzelné berly se vše kolem rozfoukalo a výhledy do údolí byly fantastické. Proto se tak rád trápím, abych potom na vlastní oči shlédl toto nádherné divadlo. Zapsali jsme náš úspěšný počin do vrcholové knížky a zjistili jsme, že jsem v letošní sezoně jako první vstoupili na vrchol této krásné Hory. Návrat jsem bohužel zvolil klasickou chodeckou cestou (v létě !!!) a protože svah je jaksepatří šikmý, bylo o adrenalin postaráno. Přibližně 400 metrový traverz firnového pole, kdy pod Vámi je cca 500 metrů připraveného sjezdu do údolí, stál opravdu za to. Jestliže pojedete za podobných podmínek na tento výlet, rozhodně doporučuji návrat stejnou cestou jako výstup, tedy po feratě dolů, bude to mnohem bezpečnější a rychlejší. Další pochod zpátky na chajdu byl zpestřen pouze několika malými lavinami, doprovázenými zlověstným burácením. Za občasného sjíždění mírnějších svahů po zadku s cepínem v ruce a zvědavých kamzíků kolem, jsme postupně opouštěli pásmo sněhu, které i v tomto roční období začínalo již někde kolem 1600 mnm. Došli jsme již kolem 17 hodiny na téměř prázdnou chatu a na terase si vychutnávali výborné pivečko za odměnu i s nádhernými pohledy z terasy na západ slunce a „náš“ Spitzmauer . Po probdělé noci kvůli zánětu spojivek (nosit tmavé brýle se vyplatí i když je celý den pod mrakem) jsme se vydali na cestu domů. Doporučuji ještě při cestě zpátky se svlažit u vodopádu Klinserfall a dole v údolí odbočit k jezírku vpravo vedle cesty, tak průzračnou vodu jsem dlouho neviděl. Užitečné informace - Nocleh 12,6 € (pro člena AV polovina), Pivo 3 €, polívky cca 4-5 €, hlavní jídlo cca 10-12 € - V tomto období (nebo je-li sníh) doporučuji následující vybavení na tuto tůru : cepín určitě, mačky, lano 30 metrů, prusíky, sedací úvazek, feratový set, přilbu, rukavice - kvalitní nepromokavé oblečení, sluneční brýle, opalovací krém faktor 20 a více - Spacák není třeba, na chatě jsou zdarma k dispozici pantofle i pitná voda - Cesta autem buď po okresních silnicích z Prahy a přes Steyer cca 330 km trvá kolem 5 hodin a nebo po dálnici přes Linec (delší avšak rychlejší) - Parkování zdarma na konci obce Hinterstoder vpravo – cca 30 míst (v létě o víkendu plné) - V sezoně určitě doporučuji nocleh pře E-mail nebo telefon zarezervovat (komunikace funguje) - Nevěřte barometru na chatě, protože se za celé tři dny nehnul ani o kousek, ať lilo jak z konve nebo svítilo sluníčko a byla modrá obloha - Pro případ špatného počasí doporučuji na chatu vzít s sebou i lezečky a lano, je tam volně k dispozici pěkná lezecká stěna v podkroví o výšce cca 10 metrů. Ideální pro chvíle čekání na lepší počasí
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Hinterstoder
Půjčovna autPříspěvky z okolí Zimní Totes Gebirge v červnu
