2. část Expedice Francie-Španělsko 2016. Gorges du Loup, Aquedoc Foulon, Gourdon.

21.května. Včera v podvečer jsme projeli silnicí D6 soutěskou Gorges du Loup na okraji NP Mercantour v Provenci. Cesta byla zpestřena dvěma tunely ve skále. Za druhým krátkým tunelem, jsou ze silnice nalevo ve skalní stěně vidět otvory-okna od kanálu du Loup. Na konci soutěsky jsme včera skončili. Skalami vedou dva kanály pro zásobování vodou města Grasse s okolím.

Soutěskou Gorges du Loup sice okolo řeky vede podle mapy cesta, předpokládám však, že ne vždy přímo po břehu a zajímavost jejího dna bude snížena porostem. Navíc přímo v řece jsou pravděpodobně některé úseky neschůdné a vhodné jen pro kaňoning. Proto jsem předpokládal větší atraktivnost u kanálu Foulon. První kanál, starší Aqueduc du Loup, místy s vodou, je zdevastovaný. K tomu je snad příchod hned na kraji tunelu naproti parkovišti Cascades du Saut du Loup a lze vylézt nahoru ke kanálu. Cesta však není značená a strefit se na zbytky kanálu je loterie.

Za větší atraktivitu tedy pokládám zejména druhý kanál, Aqueduc du Foulon. Ke kanálu přiléhá pěší stezka GR51 (Chemin du Paradis), sloužící i jeho údržbě. Stezka vede tunely dlouhými až 200m, s okny a galeriemi ve skalní stěně. Doporučena je baterka a dobré boty kvůli občasným překážkám a loužím. V jednom tunelu mi svit baterky neodhalil na zemi hromadu větších kamenů. Mít sandály, přišel jsem o palce. Kanál byl otevřen r.1889, s původně 22 tunely vysekanými ve skalách o celkové délce 2600m.

Popojíždíme kousek nad soutěsku směrem na Gourdon. Ve stoupání, přibližně v polovině cesty do Gourdonu, odstavujeme vozidlo na pěkném plácku. Kousek níž odbočuje lesem dolů k soutěsce nepříliš jednoznačná cesta, po které se vydávám s baterkou na průzkum. To jsem zvědav, kam mně zavede. Doufám, že neskončí někde u skládky dřeva. Bylo by mně líto ztráty té výšky.

Mám štěstí. Cesta mně skutečně po 300m klesání přivádí přibližně do středu cesty podél kanálu. Tím jsem ušetřil fůru času a jsem u nejatraktivnější části velice rychle. Informace na internetu uvádí různá východiska. Nejčastěji počínají u mostu v Bramafanu, jiné naopak V Gourdonu, či ještě vzdálenějších okrajích. Ty jsou vhodné pro polodenní, či celodenní tůry. Takže brzy narážím kolmo na ocelové roury o průměru 80cm po rekonstrukci v r.1955, předtím 60cm (podle webů). Mně se zdají větší. Nevzal jsem si metr, abych to kontroloval. Třeba se jedná o světlost. Přelézám rouru po betonových schodech a betonovém přechodu. Stojí tu sloup s deskou, odkazující na ochranu zdejší přírody. Takže jsem stoprocentně na správné cestě. Vedle potrubí vede zřejmě ta správná cesta podél kanálu. Rozhoduji se a volím cestu Doprava. Nějakou dobu kráčím lesem a v nejistotě. Nakonec se les rozevře a já vidím nádhernou skalní galerii, kterou stezka téměř po vrstevnici pokračuje. Proto jsem tu. Tady pochopitelně není pro stromy místo. Jen kolmá skála nahoru a pode mnou hlubina s kolmou stěnou dolů. Pěkná hloubka. Aha, proto weby upozorňovaly, že to není cesta pro bábovky se závratí. Naštěstí je na okraji srázu jakés takés zábradlí. Ale čert mu věř. Současně s touto galerií se otevírá pěkný výhled na soutěsku i protější stěnu. Včera dole jsme vysoký vodopád Cascade de Courmes, padající do soutěsky hned vedle silnice ani nezahlédli. Ostatně se tam ani nedalo zastavit. Nyní je vidět ze skalní galerie. Fotím ho teď z druhé strany soutěsky v protisvětle a značným zoomem, takže výsledek Nic moc. Ale všechny později absolvované vodopády v Pyrenejích ho stejně dalece předčily.

Vedle římsy, přilepený ke skále, pokračuje kanál v betonovém zakrytí. Na konci římsy stezka pokračuje lesem a je tu na betonovém krytu i kontrolní nástavba. Slyším docela hlasité šumění vody uvnitř. Po pár desítkách metrů mizí kanál i stezka ve tmě tunelu s číslem 3. Za dalším tunelem opět pokračuje krásná skalní galerie. Tunel č. 5. předchází další skalní římse. S dech beroucími výhledy do hloubky. V šestém tunelu si málem ukopnu palec. Nějaký šprýmař na jinak rovné dno navršil v délce asi dvou metrů dvě hromady větších kamenů. U první jsem je začal odstraňovat, ale u druhé už to vzdávám. Zpomaluje to postup. Musím si svítit i pod nohy, což jsem předtím po zkušenostech z prvního tunelu s rovným dnem nečinil. Takto se tunely střídají s kratším, či delším pochodem po římse. Přestávám je počítat. Za snad osmým, nebo kolikátým, se otevírá pěkný výhled na městečko Bar sur Loup. Okem je vidět v dálce i bílý klasický obloukový akvadukt kanálu. Ovšem pro fotografii je vzdálenost a opar dost na překážku. Takže na fotce ho musíte chvíli hledat.

Bez podrobné mapy, jen s poznámkami z Guglmapy jsem netušil, že zajímavá trasa ještě nějakou chvíli pokračuje dál až k menší nádrži. Nicméně se rozhoduji k návratu. Při zpáteční cestě potkávám Ferdu mravence bez šátku a zástup protivýpravy. Upozorňuji je na kameny v 6.tunelu. Jinak v květnový všední den už nikoho dalšího nepotkávám. Vlastně ano. Na cestě mi leží odpočívající slepýš.

Po návratu k vozidlu se poposuneme výš do kamenného orlího hnízda Gourdon. Parkujeme ještě před ním na přírodním parkovišti. Další jsou pak na okraji opevněného středověkého městečka. Všechna neplacená. Pěšmo kráčíme kousek přes pěknou vyhlídku s křížem. Dokonce lze v dálce zahlédnout moře v oparu. Za dobré viditelnosti až 80km z Azurového pobřeží vč. Saint Tropez. To bych ani neřekl. Loukou docházíme až turistickému klenotu. Gourdon totiž patří mezi 100 nejkrásnějších městeček Francie. Na 800m vysoké skále nad údolím Loup s městečkem Le Bar sur Loup dole, lemován strmými vápencovými útesy. I z městečka je z terasy skvostný výhled. Vidíme bílý klasický akvadukt s kanálem uvnitř trochu lépe než zdola. A také vysoké šedé sloupy – zbytky ze staršího viaduktu du Loup zničeného němci v r.1944, který vedl napříč údolím přes Bar sur Loup. Vlastní kamenné městečko vzniklo v minulosti jako saracénská pevnost na skalním ostrohu. Dodnes zde stojí feudální hrad, v držení hrabat z Provence až do 13.stol, obklopený dlážděnými uličkami s kamennými domky, s obchůdky a butiky, avšak bez běžného obchodu. Vše je tu pro turistický ruch, včetně starobylé restaurace. Všude plno květin. Před jedním obchůdkem vystavují velké měděné nádoby pro destilaci. Že by na calvados, či slivovici? Omyl. Destilovaly se v nich parfémy, zejména z levandule. Mimochodem, v nedalekém městě Grasse, Luis Vuitton v současnosti rekonstruuje starou manufakturu ze 17.stol. kterou hodlá rozšířit trh s parfémy. Pod vnějším opevněním Gourdonu začíná jedna z cest dolů ke kanálu du Foulon.