Monako, Monte Carlo

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Za kulturou

První pohled z parkoviště - Oceánografické muzeum • Fotografie (113) • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (113 fotografií)

Oceánografické muzeum

Vstoupit do fotogalerie (113 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Vyrazili jsme s cestovkou na zájezd. Je to jen dvoudenní zájezd, ale máme navštívit Monako se světoznámým Monte Carlem a druhý den zajet ještě do Nice. Takže program docela zajímavý.

Za čím jedeme?

Monako, resp. Monacké knížectví je městský stát, tvoří ho pouze jediné město. Jeho rozloha je 2,02 km2. Leží při mořském pobřeží na jih od Francie, jen kousek od hranic s Itálií. Nerozkládá se však na rovině, od skalnatého pobřeží sahá stát až k pohoří na severu. Nejvyšší hora je Mont Agel (1148 m). Její vrchol je však už na území Francie – skoro 3 km od společných hranic.

Monako je druhý nejmenší stát na světě (po Vatikánu). Je to současně ale druhý stát, co se týče hustoty osídlení (po Číně). Zhruba 30 % obyvatelstva tvoří milionáři.

V 5. století před n.l. zde Féničané založili obchodní stanici. Kromě přístavu vybudovali i pevnost. Později území patřilo po většinu času k Francké říši.

Roku 1297 Francoise Grimaldi využil lsti, aby se dostal do pevnosti. O vstup žádal převlečený za františkánského mnicha, pod pláštěm měl schovanou dýku. Když mu otevřeli bránu, podařilo se jeho lidem vniknout do pevnosti. Tu obsadili, ale definitivní vládu získali až r. 1419. Až na období od r. 1793 – 1861, kdy patřilo Monako pod francouzskou správu, rod Grimaldů zde vládne stále.

V té době bylo však Monako větší. Sahalo až k italským hranicím. V revolučním r. 1848 dvě monacká města Menton a Roquebrune vyhlásila samostatnost a od Monaka se odtrhla. Tím Monako přišlo nejen o 95 % svého území, ale i o výnosné obchody. Již ho neuživil výnos z prodeje citronů, pomerančů a oliv. Aby zlepšil monacký kníže ekonomickou situaci své malé země, vybudoval r. 1856 na svém území první přímořské lázně a kasino. Brzy však tyto prostory nestačily, a proto postavil na dosud neobydleném místě nový lázeňský komplex s kasínem.

R. 1864 zahájil činnost Hotel de Paris, r. 1866 nové kasino. Při té příležitosti nazval tuto čtvrť Monte Carlo. Do města jezdili bohaté lidé z celé Evropy, stát bohatl a tak bylo možno v celém knížectví zrušit daně.

V současné době má Monako čtyři městské části:

Monako -Ville je nejstarší část. Tam kromě úzkých uliček najdete i knížecí palác, novorománskou katedrálu sv. Michala a oceánografické muzeum.
Monte Carlo je nejznámější část, kde jsou luxusní lázně a casino, herna z let 1878 – 1879 a kongeresové centrum. Zde se také konají závody Formule 1.
La Condamine s přístavem, bankami a obchodními čtvrtěmi.
Nejnovější čtvrť Fontvieelle byla vybudována vlastně v moři na náspu. Jsou tam obytné i průmyslové stavby, parky, sportovní areály, nový přístav pro jachty.

Dá se říct, že v Monaku již není volné místo na další zástavbu, přesto tam na několika místech stály bagry a jeřáby a stavěly se nové domy, příp. hotely. Je však otázka, kde se stavěly. Právě jsem se dočetla, že zástavba Monaka splývá se zástavbou sousedních francouzských obcí. Hranice prochází ulicemi, není nikde vyznačena. Až teď jsem tedy pochopila, proč na mapě, kterou jsme získali v infocentru, je jižní část barevná a severní část pouze šedobílá. To již asi není Monako.

Do Monaka jsme přijeli s cestovkou. Takže pouze víme, že při vjezdu do centra se projíždí přes závoru, kde se musí zakoupit parkování. Průvodce chtěl parkovat v parkovacím domě Ve skále, které je blízko Oceánografického muzea. Je to dobrý orientační bod a pěkný výhled na moře. Jsou tam zdarma toalety, a to dokonce dvoje – v nejspodnější části a pak o dvě patra výš. Tam končí jezdící schody, dál se pak jede na povrch výtahem.

Dál do města jsme vyrazili s průvodcem pěšky. Hned první zastávka byla u východu z parkovacího domu, tedy u budovy Oceánografického muzea, které založil r. 1911 kníže Albert I. Několikapatrová budova je vestavěna do skály. Jsou tam obří akvária s neskutečně barevnými rybami, vidíte tam i žraloky, rejnoky, dokonce i pravý korálový útes z Rudého moře s jeho obyvateli. Vodní svět je rozdělen do dvou částí – oblast Středozemního moře a oblast tropických moří. Ve vyšších patrech jsou modely všech lodí, které se zúčastnily slavných zaoceánských expedic. Střecha muzea je 80 metrů nad mořem. Z horního patra je vidět nejen na Monako, ale až do Francie nebo Itálie.

Muzeum je otevřeno denně po celý rok. Vstupné pro dospělé je 14 euro, pro studenty 10 Euro, pro děti od 4 let a ZTP 7 Euro.

U muzea je i konečná stanice zdejšího mini-vláčku, který vás zaveze na nejznámější místa města. Jeho služeb jsme nevyužili a pokračovali dál pěšky. Prošli jsme okolo muzea ulicí Avenue Saint Martin, která vede okolo stejně zvaného parku. Zde nás průvodce upozornil na možnost procházky právě tímto parkem, kde je možnost příjemné relaxace a odkud jsou pěkné výhledy.

Další zastávku jsme udělali jen o kousek dál – u katedrály Notre-Dame-Immaculée (chrám Panny Marie Neposkvrněného početí). Je známá i pod názvem katedrála sv. Mikuláše. Kostel s tímto názvem z r. 1252 byl zničen r. 1874. Nynější novorománská katedrála byla postavena v letech 1875-1903, vysvěcena byla však až r. 1911. Je to katedrála monacké římskokatolické diecéze, kde jsou pohřbeny členové knížecího rodu Grimaldis, včetně nejznámější Grace Kelly a Rainiera III.

Hned vedle katedrály je nádherná budova justičního paláce, okolo které jsme prošli na Place du Palais – na náměstí u Knížecího paláce ze 13. a 16. století. Ten nás upoutal na první pohled. Je to soukromá rezidence s reprezentačními místnostmi, které jsou pro veřejnost uzavřeny. Jen ve slavnostních příležitostech je umožněna jejich prohlídka. V prostorách paláce je Muzeum Napoleona, kam se za 8 Euro můžete jít podívat. Vlevo i vpravo od paláce jsou pěkné výhledy na zdejší přístavy.

Před palácem stojí knížecí stráž. Denně v 11,55 hodin je možno být přítomen výměně stráží. Akce trvá cca 5 minut. Je to zajímavá podívaná, kdy stráž doprovází trubači a bubeníci.

My jsme na náměstí přišli už okolo 11, dali jsme si rozchod, prošli jsme si uličky starého města, které z náměstí vychází. Je tam spousta obchůdků, kaváren, restaurací, prodejen s upomínkovými předměty. Je to hezké už tím, jak jsou uličky uzounké a vzájemně propojené, občas s miniaturním náměstíčkem.

Na náměstí na střídání stráží jsme dorazili po půl, ale už jsme se do první řady nedostali. Chce to být tam výrazně dříve, ale i tak jsme to vše pěkně viděli. Jen fotit se moc nedalo. Po ukončení skutečně zajímavé přehlídky jsme se sešli na náměstí u sochy Francesca Grimaldiho, který je tam vypodobněn převlečený za mnicha, tedy v podobě, ve které se dostal lstí do pevnosti.

Společně jsme opustili staré město. Vydali jsme se po schodech severním směrem, v prudkém ohybu (u WC) jsme pokračovali však rovně a sešli na Avenue de la Porte Neuve. Tu jsme přešli a vydali se dolů opět po schodech vlevo. Tady nám trasu trochu ztížila příprava na Velkou cenu Monaka historických vozů Formule 1, která se koná ve dnech 12. - 16.5. Je to 14 dnů před Velkou cenou Monaka. Vše se připravuje na tyto velké akce, stavějí se tribuny, zábrany při silnicích, byly vidět známé zatáčky i místa, kde vjíždí auta do depa. Takže to trochu kazilo průchod městem a samozřejmě i možnosti fotografování, ale chlapi si to užívali. Viděli, kde se startuje, kde jsou depa, prostě tam viděli ty formule.

Na důkaz toho, že zde formule jezdí, jsme zahlédli kovovou sochu jedné této formule i s jezdcem, bohužel rovněž obklopenou budoucími tribunami. Normálně se nechá sejít asi až k moři, ale my museli po Boulevard Albert 1er, kde jsme se nějakým průchodem dostali k moři a do přístavu, abychom si prohlédli ty nejdražší jachty Monaka. Zde asi oceňují polohu Monaka. Jako se prudce zvedají hory, tak prudce klesá i dno moře, což umožňuje těmto velkým jachtám s poměrně větším ponorem připlout skoro až k pobřeží. Na jachtách asi zámožní majitelé přímo bydlí, protože na molu jsou nerezové stojany a jak jsme zjistili, nechá se z nich zazvonit do jachty a domlouvat se s majitelem. Prostě jako zvonek na domu. Žasli jsme nad mohutností jachet, některé ve svých útrobách skrývali několik motorových člunů, jiné měli na palubě soukromý vrtulník.

Škoda že jsme se museli vracet do spleti lešení a obcházet záliv ve větší vzdálenosti. Zhruba v místech, kde by cesta podle moře odbočovala vpravo, jsou mohutné křižovatky. Uprostřed této křižovatky je další kovová formule s jezdcem. Za křižovatkou v bývalém lomu je kostel Sainte Dévote. Ta je patronkou města. Byla to křesťanka, která se narodila r. 304 na ostrově Korsika a pro svoji víru byla umučena a popravena. Jak bývalo tehdy zvykem, věřícím se podařilo její ostatky ukrást a poslali je na loďce po moři. Loďka se cestou nepřevrátila a připlavala do Monaka zhruba do těchto míst – to zde ještě byla rybářská vesnice. Když si jí rybáři všimli a šli ji vytáhnout na břeh, prý se z loďky vznesla její duše – bílá holubice. Na její památku zde později byl postaven tento kostelík.

Prošli jsme po Avenue d´Ostende s několika vyhlídkami na moře a přístav – okolo luxusních hotelů, soukromé nejdražší sportovní nemocnice, kde si léčí nejbohatší sportovci svá zranění, okolo luxusních lázeňských domů. Na střeše jednoho z luxusních hotelů je vybudován krásný park, který přímo zve k odpočinku. Tam jsou také známé sochy dvou tlouštíků – Adama a Evy. Průvodcem jsme byli upozorněni, že pokud nechceme zažít bouřlivou noc, nemáme je osahávat na nablýskaných místech a raději se k nim ani moc přibližovat. Na to prý doplatil jeden z nevěřících pánů asi ve věku 75 let, který osahával obě sochy snad na všech místech a během hodně bouřlivé noci prý dostal infarkt a zemřel.

Tímto parkem jsme obešli světoznámé kasíno Monte Carlo, přilehlé divadlo a hotel ze zadní strany a samozřejmě jsme se dostali parkem se zrcadlovou koulí k předním stranám budov. Před kasínem na parkovišti stály luxusní sporťáky. Až zde jsem zjistila, že je zde kasíno a herna. Ta byla přistavena až později. Do kasína je možný volný vstup, ale pouze do nádherné vstupní haly, a to ještě bez batohů, nesmí se tam ani fotit. V parku je ještě budova herny – kde je neskutečně velké množství hracích automatů. Ani tam se nesmí s batohy a taškami – k jejich odložení jsou úložné boxy. Ze zvědavosti jsem vešla i tam – mělo to jednu výhodu – v centru tohoto luxusu, kterým jsme procházeli, jsou luxusní toalety zdarma.

Proti kasínu jsou malé moderní butiky s luxusním zbožím a v pravé části hezký parčík. Obojím se nechá projít k infocentru, kde je možno získat mapku města.

Zde jsme měli rozchod a každý si mohl zvolit svůj program nebo se vrátit zpátky s průvodcem. My jsme zvolili vlastní trasu, můj numismatik chtěl najít nějakou banku a pokusit se sehnat monacká Eura. V bance nám je vyměnit nechtěli. Objevili jsme i speciální prodejnu pro numismatiky. Ale kazeta s nádhernými monackými mincemi stála od 100 asi do 540 Euro. Až tak velký sběratel není, takže zase odešel s prázdnou. V automatu v jednom obchodním domě si zkusil bankovku rozměnit na mince, ale monacké mu z toho nevypadli. Tak to nakonec vzdal.

Došli jsme se zpátky k přístavu, ale už jsme nešli k paláci knížat. Prošli jsme ulicí Avenue de la Porte Neuve přes vyhlídky na zátoku a přístav k dalšímu parčíku nad parkovacím domem, kde jsme měli zaparkovaný autobus. Původní záměr navštívit Oceánografické muzeum jsme vzdali. Cena 14 Euro nás odradila. Asi jsme udělali dobře. Od lidí, kteří tam byli, jsme se dozvěděli, že je to zklamalo. Že je nádherná spodní část, ale horní patra je už tolik nezaujali. Je to však asi věc názoru. Muzeum je hodně navštěvované.

Prošli jsme tedy průvodcem doporučovaný park Saint Martin. Není velký, ale je fakt hezký. Je tam řada i exotických stromů, dokonce i s popiskami jako v botanické zahradě, vyhlídky na moře s lavičkami vybízejí k odpočinku. Pomalu jsme to vše prošli až k paláci knížat, kde jsme aspoň vyfotili hezky sluncem nasvícenou protilehlou budovu náměstí s radnicí. Vrátili jsme se zpátky okolo kostela a uličkami starého města. Na závěr jsme si chtěli na chvilku sednout u piva, jenže to byl ten problém. V šest hodin začali všechny hospůdky zavírat. To byl jediný šrámek na celém dni. Začalo se rychle ochlazovat a od moře to studeně foukat. Tak jsme se nakonec zašli ohřát a podívat se do upomínkových předmětů oceánografického muzea, které kupodivu ještě mělo otevřeno. Odjezd byl plánován na 19. hodinu, takže vše vyšlo bezvadně.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestovka zajistila nocleh i se snídaní v Inter-Hotelu Sea Side Park ve městě Biot na jihu Francie, zhruba 18 km od Nice. Pokoje byly pěkně vybavené, byly to spíš apartmány i s kuchyňkou. U hotelu je bazén, daleko to nebylo ani k moři. Jenže jsme přijeli docela utahaní, navíc už venku byla zima a tak koupačku neabsolvoval nikdo. I když v hotelu nebyla restaurace, nikdo nešel ani do města. Pivo z autobusu nám na večer stačilo.

Snídaně byla pravděpodobně typicky francouzská, lehká. Jen chlapi z ní moc nadšení nebyly. Chyběli jim salámy, bohužel tam nebyly ani francouzské sýr. Nebyly ani tolik vyhlášené francouzské bagety. Byly jen nějaké dalamánky, toustové chleby, k tomu máslo, med, marmeláda, jogurt, vločky a ovoce a ještě káva, čaj, džus. Ale bylo toho dost, tak se snad každý najedl.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Podle fotek se zdá, že je zde jen samý luxusní dům vedle dalšího, ale zvláštností je, že každý nezastavěný kousek země je upraven, takže je zde i hodně zeleně. Pokud není místo na zemi, upravují se střechy domů, což umožňuje strmý terén, na kterém je Monako postavené. Takže parkových úprav jsme našli docela dost. A samozřejmě Monako jako takové je celé nádherné.

Ostatní informace

Kdo by nechtěl v Monaku chodit po památkách, ale láká ho příroda, nechá se po Via Aplina Red R161 opustit město a vyrazit do hor nad město. Je tam spousta neznačených cest, některé vedou na vyhlídky, lze vyjít i na horu Tete di Chien (550 m n.m.), kde jsou zříceniny hradů i zbytky pevnosti. Od moře je to zhruba 5,5 km. Určitě tam musí být hezky.

Poslední aktualizace: 4.5.2016

Monako, Monte Carlo na mapě