Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 9. - 13. den: v Přerově

Čtvrtek 21. 10. 2021 – pondělí 25. 10. 2021
Po týdenním cestování jsme včera dorazili konečně do tepla. Ne že by v Přerově bylo tepleji než kde jinde, ale budeme mít střechu nad hlavou a poznáme teplo domova.
Hlavním důvodem, proč jsme sem v této době museli je Otovo sobotní sraz spolužáků. Kvůli covidu jsme zde už 2 roky nebyli a tak jsme se těšili, jak si těch pár dnů užijeme. Covid sice zase řádí, jsme však všichni očkovaní a tak se to snad obejde bez následků.
Ota se zde narodil a žil skoro 25 let, má tu nejen řadu příbuzných, ale i kamarádů, se kterými se už znám i já. Byla to náročná setkání, dokonce jsme zde navštívili i nově otevřenou hospůdku, kde prodávají jen Dalešické pivo, samozřejmě jsme ochutnali všechny 4 druhy Dalešickou 11, Májovou 13, černou 13 Feldermaus a Hořkou 12 a na všech jsme si pochutnali.

Také jsme se museli projít po městě, aby Ota zjistil, co se kde změnilo. Prošli jsme si město, museli jsme zajít i do parku Michalova. Na jihovýchodním okraji města jsem se prošli obnovenou ovocnou stezkou Pastviska, kde jsou nově vysazeny ovocné stromky - hrušně, jabloně, švestky, třešně, višně a oskeruše a odkud jsou vidět Hostýnské vrchy i rozhledna Kelčský Javorník. Samozřejmě jsme tady zavzpomínali na nedávno shořelou chatu na Tesáku, kde Ota prožil řadu nezapomenutelných zážitků a kde jsme se i spolu zastavili. Snad se dočkáme ještě toho, že bude zase stát.

Samozřejmě jsme trochu pomohli i Hedě. Syn přijel rozřezat a rozštípat vloni poražený ořešák, tak jsem to vše odvozila a poskládala, hrabala jsem listí, trhala jablka, po večerech jsme pak ta spadaná ještě krájeli na sušení. A samozřejmě popíjeli dovezené pivo. I ten Bierfest se nám povedl. Těch pár dnů uteklo hodně rychle.

První den se venku silně zatáhlo a skutečně vytrvale pršelo, že jsme byli rádi, že jsme plán změnili a dorazili o den dřív. Další dny už svítilo sluníčko, ale foukal čerstvý studený vítr a ranní teplota klesala k nule, dokonce i trochu pod nulu. 

Nevypadá, že by se to chtělo změnit, ale co bychom na konci října chtěli. Celou věčnost tu být nemůžeme. Navíc ani nechceme. Ještě máme nějaký program na zpáteční cestu a do konce měsíce musíme být doma.

V pondělí večer proto balíme a chystáme se na odjezd. Do auta doplňujeme vodu a snad každou skulinku zaplňujeme. Kromě slivovice si vezeme domů i ořechy, česnek, křížaly (sušená jablka) i jablka na zimu. Dokonce jsme dostali i sklenku meruňkové marmelády. Heda je zlatá holka.

Večer jsme ještě naposledy poseděli v teple při pivu a vínku a ještě si popovídali. Zítra se už budeme zahřívat jen grogem.

Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 9. - 13. den: v Přerově na mapě