Návštěva zámku v Přerově

Je polovina března 2005, při pohledu přes okenní tabuli to vypadá na první Jarní den. Proto se ny výlet oblékáme jen nalehko, to jsme ale netušili, jak jsme venkovní počasí krutě podcenili. Ve vlaku z Otrokovic do Přerova je to půlhodina blaha v teple: Jana poslouchá z discmanu hudbu a já si čtu v knize o skalách. Pak nám pohled na pět komínů a vjezd přes vyhýbky na obrovské nádraží napovídá, že už jsme v cíli naší cesty - ve městě Přerově. Je to zvláštní sídlo, plné kontrastů. Od nádraží vás turistická značka vede do centra kolem ukázkově vybydlených domů a pokřikující, státem chráněné menšiny. O kus dál se mezi ošklivými činžáky a paneláky skví opravené historické domy. Přes pasáž se dostáváme ke kostelu a na Dolní náměstí, pak stoupáme na Návrší, na kterém se rozkládá Horní náměstí a budova přerovského zámku. Obě lokality se opravují, aby se brzy oděly do nového slušivého kabátku a byly zaslouženě obdivovány širokou turistickou veřejností. Interiéry zámku jsou i přes rozsáhlé opravy naštěstí přístupné a protože se jedná o Muzeum, tak má otevřeno i teď v měsíci březnu a my tak nemusíme čekat až na začátek sezóny.

Uvnitř zámku je ale zima, která se nedá slušnými slovy popsat. Zahříváme se proto prohlídkou a smíchem, při "čtení" kreslených vtipů od humoristy a kreslíře Dostála, které jsou vystaveny v salónku vedle pokladny. Pak si procházíme podzemí s archeologickou expozicí, (v pravěku zde v blízkém okolí sídlili lovci mamutů), černou Kuchyni a prohlížíme si makety zámku a náměstí. Jen tak mimochodem, zámek byl přestavěn z hradu - zachovala se z něj kulatá věž (bergfrit), a dnešní podobu dostal až za Karla staršího ze Žerotína na počátku 17.století. Ten tomuto renesančnímu zámku přistavěl i druhé patro.

Po chvilce čekání ve vstupní hale si nás vyzvedává starší pán, který zde dělá průvodce a vede nás napřed do Muzea J.A.Komenského. Následuje prohlídka historických tříd a sál věnovaný etnografii. Jde s námi "Teta" a tři dítka z katolické školy, malý chlapeček je velmi zvídavý - z toho určitě něco bude... Další veliký sál je věnován expozici o Přerovském povstání na sklonku 2.světové války, veřejnost o něm ví velmi málo a starý pán začíná vyprávět, jak se to tehdy všechno odehrálo:

Povstání propuklo brzy ráno 1.máje roku 1945, kdy místní rozhlas do etéru vypustil mylnou informaci, že se německá vojska vzdala a je konec války. Povstalci z řad místních obyvatel, partyzánů z okolních lesů a uprchlých válečných zajatců ze Sovětského svazu obsadili nádraží s německými vojenskými vlaky a ve městě postavili několik barikád. Němci se samozřejmě tohoto velmi strategického místa s velikým nádražím a mosty přes řeku Bečvu nemínili jen tak vzdát a přešli do útoku. Odpoledne bylo za silných bojů - hlavně u nádraží, povstání potlačeno a za bojů padlo přes 30 vlastenců. Němci vyhlásili stanné právo a podle ukořistěného seznamu vyhledali 31 strůjců povstání a převezli je do Olomouce, kde byli druhý den všichni popraveni! Bylo to vůbec 1.povstání proti okupantům u nás...

Pak nás děda opouští a spěchá na guláš. Další prohlídka je individuální a my s Janou vcházíme do kabinetu, kde je obsáhlá sbírka minerálů jak ze světa, tak i z našich krajů a ta je tedy FANTASTICKÁ!!! Takže mi ani moc nevadí, když při koupi pohlednic dole u pokladny nechávám paní omylem "všimné" asi 50 korun! V hrozné zimě a za ledového větru taky spěcháme někam na guláš. Poblíž nacházíme jídelnu, ale ta už je bohužel zavřena a tak na druhé náměstí. Pak obcházíme zámek zespodu a udiveně zíráme na rozvodněnou Bečvu. Před nádražím ještě do kavárny na božský černý mok a pak už vlakem domů.

Závěrem: vlastní centrum města Přerova, kde jsme oba byli poprvé v životě a jeho historické památky se nám moc líbily a určitě se sem budeme rádi vracet. Městští konšelé by se ale měli postarat o důstojné bydlení pro zdejší menšinu a s těmi "nepřispůsobivými" udělat už jednou pro vždy pořádek! Zákony v demokratickém státě by měly být platné pro všechny jeho občany platí bez vyjímky a pokud je někdo z vás názoru, že by to byla "diskriminace," tak potom už nevím, co k tomu dodat...