Arco - kolegiátní kostel Nanebevzetí Panny Marie (Collegiata dell'Assunta)

Nejvýznamnější i nejvýraznější sakrální stavbou krásného italského města Arco je bezesporu pozdně renesanční jednolodní kolegiátní kostel Nanebevzetí Panny Marie z počátku 17. století. Autorem této stavby je císařský dvorní architekt Giovanni Maria Filippi, pocházející z italského Dasinda. Pro nás je v této souvislosti zajímavé, že tento italský architekt, označovaný střídavě jako renesanční, manýristický a hlavně barokní, působil velmi aktivně také v Čechách a bývá často dokonce uváděn jako jeden z hlavních představitelů italského manýrismu ve střední Evropě. Kolegiátní kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází na náměstí Piazza Tre Novembre, a je monumentální dominantou nejen tohoto náměstí, ale i celého historického centra města. Mezi nejcennější části jeho interiéru patří mnohé oltáře, vlysy a hlavně obrazy Domenico Ricchia řečeného Brusasorci nebo Brusasorzi, považovaného za předchůdce Paolo Veroneseho. Návštěvníky města jistě potěší fakt, že tento kostel, považovaný za možná nejvýznamnější renesanční chrám v celé oblasti Trentino, je volně přístupný i mimo pravidelné bohoslužby.

Stojí na místě starší stavby, v tomto případě starověkého románsko-gotického kostela, který byl poprvé zmiňován již v roce 1144. Ze tří stran byl obklopen hřbitovem, jehož součástí byly kaple sv. Michaela Archanděla a sv. Antonína. O „pár století“ později byl tento kostel srovnán se zemí a na jeho místě vzniká od roku 1613 chrám nový (některé informační prameny ale hovoří jen o přestavbě). Autorem projektu byl zmíněný G.M. Filippi, ovšem s četnými odkazy na padovského architekta Andrea Palladia a tradici římských osově (sever – jih) orientovaných bazilik. První mše zde – díky intenzivní práci místních i přespolních (Verona, Brescia) – proběhla roku 1628. Je přitom zajímavé, že kostel nebyl dokončen ještě ani v roce 1630, kdy musely být veškeré stavební práce přerušeny z důvodu morové epidemie, a k vysvěcení kolegiátního kostela v Arcu nakonec došlo až v polovině roku 1671. Na jeho stavbu přispěly mnohé církevní komunity ze širokého okolí.

Z podoby kostela je potřeba upozornit na čtrnáct silných pilířů, které celý jednolodní kostel „podpírají“, monumentální průčelí se dvěma řadami pilastrů dórského a iónského typu o celkové výšce 32 metrů a šířce 27 m nebo na zvonici se šesti zvony, vysokou přibližně 60 m, které udělují tomuto chrámu originální architektonický vzhled. Nad vstupem (dveře z roku 1952 zdobí vyřezávané reliéfy s mariánskou tématikou) vidíme výklenek se sochou Nanebevzetí Panny Marie. zajímavostí kostela je také fakt, že je zde k věčnému spánku uloženo tělo posledního krále „Obojí Sicílie“, tedy Františka II. Neapolsko-Sicilského z rodu Bourbonů. V chrámové kryptě pod kněžištěm se nachází také podzemní hrobka místních kněží a hrabat.

Při prohlídce interiéru se můžeme potěšit opravdovou sbírkou četných děl vysoké hodnoty. Zmínit musíme minimálně několik z nich, např. mramorové sousoší Nanebevzetí Panny Marie, pocházející snad od sochaře Gabriele Cagliariho da Verona řečeného Santecallegari il Vecchio. Oltářů se v kostele nachází asi osm, ten hlavní vytvořil Domenico Rossi řečený Manentino v poslední čtvrtině 17. století. Dva další (čtvrtý vpravo - Nejsvětější svátosti a druhý vlevo - Máří Magdalény) vyřezali bratři Kryštof a Sebastian Benedetti di Castione v 18. století. Vysoce ceněný je - na prvním oltáři vlevo umístěný - obraz Madona s Ježíškem, dvěma anděly a sv. Michaelem Archandělem, připisovaný manýristickému malíři Felice Brusasorcimu. Jednolodní chrám s valenou klenbou také charakterizuje množství otevřených klenutých bočních kaplí. Tyto prostory jsou vymezeny pilastry. Kládí nad nimi zdobí fresky s mariánskou tématikou, které namaloval Giovanni Antonio Italiani. Varhany pak vytvořil známý a uznávaný varhanář Giacomo Benedetti di Desenzano del Garda v roce 1731. Dlažby a okenní vitráže pocházejí z 19. století. Mezi nejcennější relikvie chrámu patří kosti sv. Inocence, dovezené z římských katakomb San Calipodio. Po II. světové válce musela být provedena rekonstrukce škod, způsobených bombardováním (tehdy vznikla i kazetová výzdoba presbytáře) a mezi lety 1989 a 1991 proběhla další velká obnovu kostela.

Šestice sloupů, podporující kruchtu, bývala kdysi součástí hlavního oltáře, renovovaného do současné podoby ve II. polovině 18. století. Jedinou loď rozšiřují čtyři kaple na každé straně. Klenba dosahuje max. výšky 22,5 m. Pod majestátním překladem - a po celé délce tří stran – kostel obíhá vlys s freskou chvály Panně Marii, která je dílem italského malíře Giovanniho Antonia, který také navrhl vnější vlys. Hned za vstupem vpravo, ve spodní části zvonice, můžeme navštívit kapličku s tufovou jeskyní a sochou Panny Marie Lurdské.

A ještě pár slov k oltářům. První pravý boční oltář je zasvěcen sv. Antonínovi Paduánskému. Byl postaven v rodové šlechtické pohřební kapli a jeho součástí jsou dva náhrobky s erbem rodu Fragiorgi. Oltář je pravděpodobně dílem sochaře Domenico Rossiho, řečeného Manentino. Vitráže v okně nad oltářem jsou darem kněžny Marie Antoinetty. Další oltář je zasvěcený Panně Marii Růžencové, byl dokončen v roce 1670 a jeho autorem je Bartolomeo Pellone. Oltářní obraz obklopují čtyři hladké sloupy z černého mramoru a kolem výklenku s Pannou Marií Růžencovou se nachází patnáct panelů s výjevy ze života Ježíše a Marie. Na vstupu do kaple najdeme rodové erby a uvnitř zazděný černý náhrobní kámen se zlatým písmem. Třetí pravý boční oltář je věnován P.M. Bolestné a téměř jistě jde rovněž o dílo Manentina. Socha Madony s hrudi probodnutou mečem je vyrobena z lakovaného dřeva v 19. století a sochařem Meranem. Na oltáři najdeme cenné geometrické dekorace z mramoru bílé, červené a černé barvy, na okně je zobrazen erb rodu De Vilos. Kapli Nejsvětější svátosti, kterou navrhl Manentino, uzavírá umělecká brána z roku 1781, kterou ukoval Giovanni Antonio Folada, barokní svatostánek je dílem Christophera Benedetti. Krucifix nad oltářem je přičítán místnímu řezbáři a pochází z konce 16. století. Ve výklencích na obou stranách presbytáře jsou sochy proroka Jeremiáše (vpravo) a Davida (vlevo).

Podlaha presbytáře je umístěna výš než podlaha lodi, k čemuž došlo ve II. polovině 18. století. Hlavní oltář je tvořen ze dvou sloupců bílého a zeleného mramoru s korintskými hlavicemi, které nesou trojúhelník se dvěma anděly. Ve středu mramorového výklenku vidíme skupinu Nanebevzetí Panny Marie, kterou pravděpodobně vytvořil Gabriele z Cagliari. Vpravo se pak nachází socha Judity, vlevo Ester. Velký boční obraz představuje Madonu s dítětem, sv. Annou a sv. Josefem a je umístěn v komplikovaném štukovém rámu, daru zdejšího hraběte Giambattista. Vedle oltáře se nachází dvojitá řada chórových lavic, vyrobená v roce 1825 z ořechového dřeva. Sakristie vedle presbytáře pochází z roku 1893. Postranní vitrážová okna zobrazují sv. Josefa s dítětem, sv. Annou a Pannou Marií. Najdeme zde i dva velké kanovnické náhrobky s datem 1781. Další pamětní desky z 19. století jsou spojeny s šlechtickými rody z Arca.

První oltář na levé straně je zasvěcen sv. Karlu Boromejskému, původně však Duchu svatému. I tento oltář, stejně jako ty ostatní na levé straně, vznikl díky štědrosti šlechtického rodu zdejších hrabat, i tento oltář využívá vykládaných geometrických obrazců z barevného mramoru. A i zde najdeme zobrazení Panny Marie a dalších světců. Později se v kostele objevuje oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie se sv. Bernardem, Sebastiánem a Rochem od malíře Domenico Rovereto di Udine. Poslední levý boční oltář je zasvěcen sv. Máří Magdaléně a pochází z hradní kaple. V kostele můžeme obdivovat také kapli sv. Michaela Archanděla z elegantního barevného mramoru, který vytvořil Teodoro Benedetti v roce 1754. Cenný oltářní obraz, který líčí boj Archanděla Michaela s Luciferem, namaloval Felice Ricci řečený Brusasorci.

Pokud se pak otočíme zpět k hlavnímu vchodu a podíváme se nahoru, můžeme obdivovat nádherný kůr se čtyřmi basreliéfy, které střídají malé sochy hudebníků od Giacoma Benedettiho. Ten je také autorem - po obou stranách kněžiště umístěných - dalších soch. Jedná se o Mojžíše a sv. Jana Křtitele. Varhany, postavil Giuseppe Bonatti a později byly několikrát renovovány. Nový nástroj pak byl nainstalován v roce 1897 (Case Benedetti).

Z venkovní strany podpírá chrám čtrnáct silných kamenných sloupů. Na jižní straně se nacházejí velké sluneční hodiny s nápisem, který reprodukuje Ovidiovy verše o plynutí času. Vysoká zvonice byla postavena na počátku 18. století. Z východní strany náměstí Piazza Prospero Marchetti vede kamenné schodiště k prostorám, které se nesprávně nazývají krypta. Tyto dvě „místnosti“, přístupné úzkými dvířky, byly až do jara 1989 zcela naplněny ostatky z bývalého hřbitova. Později zde byly objeveny – v rámci archeologických vykopávek – různé medailony, kříže a růžence, ale také dlážděná podlaha (tzv. rybí kost), červený kamenný portál, dva sarkofágy i vzácné fresky, zobrazující biskupa s mitrou a skupinu lidí, klečících u paty kříže.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Náměstí 3. listopadu je svým návštěvníkům otevřen denně od 8.00 do 19.00 hod. Kromě bohoslužeb bývá nepravidelně využíván také ke koncertům vážné hudby, zejména k varhanním koncertům a vystoupením operních pěvců a div.

A zcela na závěr připojme alespoň pár řádků o významném umělci s tímto kostelem spojovaným, tedy stavitelem Giovanni Maria Filippim, a jeho působení v Čechách. Za jeho nejvýznamnější tuzemské práce můžeme považovat podobu tak významných památek, jakými jsou např. strahovský farní kostel sv. Rocha, Císařská konírna, Španělský sál a Matyášova brána na Pražském hradě, císařské zámky v Brandýse nad Labem, Přerově nad Labem, Lysé nad Labem a Benátkách nad Jizerou, plzeňský Císařský dům Rudolfa II., pražské kostely a kláštery Nejsvětějšího Salvátora na Starém Městě, augustiniánek u sv. Kateřiny na Novém Městě a augustiniánů u sv. Tomáše na Malé Straně, zámek v Moravské Třebové nebo poutní kostel s rodinnou hrobkou Liechtensteinů ve Vranově u Brna.