Arco - půvabná městská brána na cestě k jezeru Lago di Garda (Città di Arco)

Sedmnáctitisícové malebné město Arco či Arco di Trento neboli Arch najdeme v oblasti Trentino-Alto Adige, nad severním cípem jezera Lado di Garda. Tato informace znamená, že se nacházíme v severoitalské Lombardii, v romantickém a atraktivním prostředí mezi vinicemi, strmými útesy a pod dohledem pozůstatků hradu na vysoké vápencové skále nad řekou Sarca, která do jezera Lago di Garda o něco dál vtéká. Prostě místo půvabné, klima mírné, a tak se není co divit, že je Arco přirozeným rekreačním střediskem již několik století. V každém případě toto město, nabízející množství historických památek, lázeňské prostředí, flóru jižní a střední Evropy, východní Asie, Severní a Jižní Ameriky i některých afrických regionů ve zdejším arboretu, vytvořeném z arcivévodského parku Alberta Habsburského, další habsburské parky a zahrady, čarokrásnou přírodu v okolí i nepřeberné množství příležitostí pro turistiku a jiné sportovní aktivity v čele s horolezectvím a horskou cyklistikou, zaslouží bližší představení. A začněme hned těmi pamětihodnostmi.

Tou nejvýraznější je zcela jistě zdejší hrad. Tedy spíše jeho zřícenina, shlížející z bohorovných výšin na město, jeho obyvatele i vody v řece Sarca. Podoba celého hradního komplexu se odvíjí od dvou věží a údajně se jedná o středověkou stavbu (i když někteří vědci hovoří o někdejším Theodorikově paláci z přelomu 5. a 6. století), kterou si jako útočiště vybudovali obyvatelé Arca a teprve později se stal majetkem místního (prý se jednalo ve skutečnosti o „náplavu“ z Bavorska) šlechtického rodu hrabat z Arca, kteří této oblasti rukou přísnou a spravedlivou vládli. Hrad byl opuštěn po obléhání francouzskými vojsky roku 1703 a pečlivé zrekonstruován v roce 1986. Tehdy zde byly objeveny zajímavé fresky, líčící život rytířů a dvorních dam v období středověku. Jeden z nejkrásnějších hradů celého regionu Trentino dokonce inspiroval slavného malíře Albrechta Dürera, jehož akvarel je vystaven v pařížském Louvru. Není proto divu, že hradem každý rok projdou tisíce návštěvníků. S hradem souvisí také založení svatyně Panny Marie Milosrdné (Santa Maria delle Grazie), kterou nechala místní hrabata – spolu s nevelkým klášterem – postavit v letech 1475 až 1492. Poté prošel klášter několika rekonstrukcemi, ale některé stavební prvky z 15. století zde můžeme vidět dodnes. Uvnitř svatyně se také stále nachází dřevěná socha Panny Marie, pocházející pravděpodobně také z 15. století.

Dominantní církevní stavbou Arca je však kolegiátní kostel Nanebevzetí Panny Marie (Collegiata dell'Assunta) z počátku 17. století. Jedná se o pozdně renesanční stavbu císařského dvorního architekta G.M. Filippiho. Uvnitř jednolodního chrámu můžeme obdivovat mj. mramorovou sochu Nanebevzaté Panny Marie, pocházející snad od sochaře Gabriele Cagliariho da Verona, pětici oltářů Domenico Rossiho s obrazy Brusasorziho z poslední čtvrtiny 17. století nebo oltářní obraz Madona s dítětem, dvěma anděly a sv. Archandělem Michaelem, který je připisován Felice Brusasorzimu. Varhany postavil významný varhanář Giacomo Benedetti di Desenzano del Garda v roce 1731. Pod kostelem se nachází krypta, sloužící jako pohřebiště místních kněží i hrabat. V blízkosti tohoto chrámu najdeme také kostel sv. Anny, vysvěcený v roce 1652. Jeho zvonice byla poškozena při bombardování v průběhu II. světové války a v jeho interiéru můžeme obdivovat obrazy svatých i fresky místního umělce Antonio Zanoniho. Zmínit musíme také cenný německý neogotický kostel Nejsvětější Trojice, postavený v roce 1903 pro luteránské evangelické společenství Merano.

Za pozornost stojí také některé stavby občanské, zejména dva místní paláce. Ten první se jmenuje Palazzo Marchetti (nebo Ducale) a původně se nazýval Palác sv. Petra. Nachází se vedle (severovýchodně) kolegiátního kostela Nanebevzetí Panny Marie, pochází ze 16. století a hrabata z Arca jej vlastnili až do poloviny 19. století. Budova je pozoruhodná rozsáhlou freskovou výzdobou i portálem sochaře Giulio Romana z I. poloviny 16. století. Druhou budovou je Palazzo dei Panni neboli Vlněný mlýn či Palác ubrusů. Ty se tu vyráběly od konce 18. století, ale palác pochází z posledních desetiletí 17. století, kdy jej nechal postavit Gianbattista da Arco. Rodový erb můžeme dodnes vidět nad vstupním portálem. S příchodem fašismu změnil své jméno na Palazzo del Littorio a dnes zde sídlí knihovna, konferenční sály a muzeum. Několik staveb z konce 19. století připomíná také slavnou historii „zimního lázeňského města". Jedná se např. o bývalé Casino (nyní knihovna) a řadu vil i lázeňských budov. Za zmínku stojí rovněž několik soch a památníků.

Nejrůznější informační prameny doporučují navštívit také několik sakrálních památek v okolí města. Například kostely sv. Apolináře v Prabi, sv. Rocha v Caneve nebo sv. Martina ve stejnojmenné obci se mohou pochlubit cennými freskovými cykly ze 14. až 16. století. A stravu duchovní je potřeba doplnit i něčím pro tělo, skvělé je prý ochutnat místní kuchyni, např. bramborové gnocchi se slaninou a rukolou, Františkánské tagliatelle, ravioli se slaninou, jablky a ořechy s rozpuštěným máslem nebo „kytarové“ špagety s ostrou zelenino-smetanovou omáčkou (autor článku se zde pouze nacpával zmrzlinou a nijak mimořádně nadšen nebyl). Ochlazení v horkých dnech pak přinese koupání v nedalekém Lago di Garda. Vždyť se nacházíme jen pár kilometrů severně od jednoho z nejoblíbenějších letovisek na břehu tohoto jezera, tedy Riva del Garda.

Na závěr jen pár zmínek o historii města Arco. Zdejší oblast byla osídlena zřejmě již v období neolitu, ale název Arco je pravděpodobně římského původu (nejčastěji se uvádí kombinace Arx = pevnost, ale zmiňován bývá rovněž galský vliv). Ve 12. století se město dostalo do područí šlechtické rodiny z Bavorska, která dobyla zdejší hrad. Vlastnictví kraje jim následně potvrdil biskup z Trenta. Až později – a po mnohých vypleněních a vypáleních města - se ve vlastnictví Arca postupně vystřídají rody Ezzelini, Visconti nebo Scala i Benátská republika. Následovalo připojení k rakouské monarchii a - po skončení I. světové války – se Arco stává součástí Italského království.

A co je dnes pro zdejší obyvatele nejdůležitější? Na prvním místě určitě turistický a cestovní ruch, zejména množství Němců a Rakušanů, přijíždějících sem přes Brennerský průsmyk. Ti zde kromě odpočinku aktivního i pasivního mohou navštívit také různé karnevaly, hudební slavnosti a festivaly. Na druhém místě je to zemědělství, v čele s pěstováním vína a citrusovými sady. Bronzovou příčku pak obsazuje práve v agro-chemických závodech. To vše pod bdělým dohledem patronů města, tedy sv. Anny a sv. Jáchyma.

Mezi zdejšími slavnými rodáky pak najdeme např. Filipa Jana z Arca, polního maršála ve službách Svaté říše římské, malíře Giovanni Segantiniho, architekta Giancarlo Maroniho nebo fotbalistu a trenéra Pierpaolo Brescianiho. Pochází odsud také juniorský mistr světa ve windsurfingu Federico Zampiccoli.