Luhačovice - Bruselská fontána
Turistické cíle • Památky a muzea • Kašna
Luhačovice nejsou jen soustavou minerálních pramenů, přehlídkou architektury lázeňských pavilonů a nepřebernou sbírkou historizujících a funkcionalistických staveb všech druhů. Najdeme zde i různé jiné pozoruhodnosti, které mnohdy zaujmou i překvapí svou originalitou. Právě takovou „kuriozitou“ je Bruselská fontána, která se nachází před secesním hotelem Dům Bedřicha Smetany na Lázeňském náměstí. Jedná se o dílo sochaře Jana Kavana, které bylo původně vytvořeno pro atriové nádvoří československého pavilónu na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu. V roce 1960 pak byla přenesena do Luhačovic.
Tato fontána bývá také někdy nazývána „Karlovarským vřídlem" nebo „Fontánou československého lázeňství". Před Smetanovým domem tvoří v podstatě malé – mírně miskovité - náměstíčko. Jeho střed tvoří kašna, kterou obklopují zdobné keramické reliéfní plastiky s motivy vodní flóry a fauny. Přímo v kašně se pak rozkošnicky rozvalují tři divoženky, střežící pramen. Kolem se – jak již bylo naznačeno – prohání všemožná mořská havěť. Vidět zde můžete i motivy,připomínající zkameněliny pravěkých rostlin a živočichů. Reliéf s jeseterem byl prý na EXPO vystaven také jako samostatná nástěnná plastika v rámci československé expozice porcelánu a keramiky.
A protože i zásluhou této fontány dostal československý pavilon na výstavě EXPO 1958 Zlatou medaili, není od věci si prozradit alespoň pár základních slov o jeho tvůrci. Pražský sochař Jan Kavan (*1905, +1986) studoval na Státní průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a na Akademii výtvarných umění v Praze. Jako pedagog působil na Střední uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně a poté na VŠUP v Praze. V letech 1938 až 1949 byl členem SVU Mánes. Je znám především jako autor pomníků, portrétů, monumentálních děl pro architekturu, pamětních desek, alegorických a žánrových plastik a keramických prací. Ve svém díle vždy usiloval o lyrické a dramatické ztvárnění tématu.
Když přijedete do Luhačovic v zimě, máte v tomto případě do jisté míry smůlu. Středová část s kašnou poloobnažených krásek bývá oku návštěvníků lázní zakryta nevzhlednou černou folií a tato skutečnost dosti vadí i při pořizování fotodokumentace. Pomyslné uvolnění okovů nastává prvním Jarním dnem, kdy se divoženky vynoří v celé své kráse. Jen tu svou funkci tryskající fontány plní Kavanovo dílo čím dál tím méně častěji.