Když rozkvetou trnky.

Kam a jak jedeme?

Když rozkvetou trnky, je jisté, že zima opravdu předala vládu jaru. Je to také čas, kdy to člověka toulavého táhne do přírody. Pro tuto cestu jsem si vybral SZ část Prácheňské vrchoviny. Kopečky tady nejsou vysoké a potkat tady můžete nanejvýše některé příslušníky zdejší fauny. Cesty ještě nepokryl asfalt a jsou jako za starých časů. Je možné využít veřejnou dopravu. Ze Sušice do Chmelné je to autobusem kolem 10 minut a poté již zbývá srovnat batoh na zádech, změnit vodítko mému doprovodu a můžeme jít.

 

Za čím jedeme?

Od autobusové zastávky jdeme po zelené. Procházíme vísku Chmelnou, která je rozložena na mírném svahu pod horou Hřeben ( 674 m.n.m.). Mají tady hezkou kapli a také několik domů připomínajících selské baroko. Po deseti minutách procházíme kolem zemědělských objektů a před námi se otevírá výhled do okolí. Na SV vidíme hřeben Budětické vrchoviny s jejím nejvyšším vrcholem, Čepičnou ( 671 m.n.m.). Na SZ je Strážiště ( 670 m.n.m.) z téže vrchoviny. Na východě je hřeben Prácheňské pahorkatiny se Zlatnicí ( 570 m.n.m.) a Bubečnou (583 m.n.m.). Asfaltová cyklostezka nás opouští a naše zelená míří do údolí Podmokelského potoka. K posezení nás zve lavička, kde se dozvídám, že tudy prochází Vintířova cesta. Scházíme na můstek přes Podmokelský potok a o kousek dál vstupujeme do lesa. Začíná stoupání do sedla pod Zlatnicí. Kolem cesty jsou modré jaterníky trojlaločné a bílé trsy šťavele kyselého. Objevujeme i několik trsů hrachoru lechy a v řidším porostu sasanku hajní. Jsme v sedle a pohled na rozkvetlé trnky a třešně je první odměnou.

Na Zlatnici a Bubečnou se díváme ze druhé strany. O něco dále na SV je Křešňovec (596 m.n.m.). Všude kolem louky a remízky. Cesta pokračuje mezi trnkami. Další zastavení je u kapličky. Je sice opravená, ale vnitřek je prázdný. V jejím okolí kvete mochna jarní a všude kolem trnky. Opouštíme cestu a po loukách míříme k nedalekému lesu. Očekávaný výhled k jihu je v oparu a tak skoro nic nevidím. Docházíme do sedla mezi Křešňovcem a Kočím břehem a po loukách sestupujeme k lesu. Kvetou tady jaterníky, plicníky lékařské a začínají kvést pampelišky. Vcházíme na louku s posedem a otevírá se nám pohled do údolí řeky Otavy. O něco níže mám jako jako na dlani vápencové lomy na Líšné a nad nimi věž hradu Rabí. NA SZ je vidět Čepičná z opačné strany. Přicházíme k silnici a pokračujeme do Čepice. Za několik minut tu je autobus, kterým se vracíme do Sušice.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo i pití je dobré mít v batohu. V Čepici je během léta otevřená hospoda a stánek tu má i místní pivovar. Ubytování je možné v Sušici, kde je hodně možností.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Popisovaná oblast, i když tudy prochází zelená značka, není moc navštěvovaná. Na druhou stranu všechna roční období jsou tady kouzelná. Mně se tady líbilo a můj společník Bak je jistě stejného mínění.

 

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá kolem 6 kilometrů s celkovým převýšením kolem 100 metrů. Většinou se jde po loukách. Veřejnou dopravu lze využít jen v pracovních dnech. Pokud je dobrá viditelnost, je odtud vidět i Javornická hornatina. Oblast je na mapě KČT č, 68 Pootaví.