7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 6.díl

Španělsko: Rota - Cádiz - Vejer de la Frontera - Tarífa

Pořád se ještě pohybujeme v malebné Andalusii. Z El Palmar de Troya se jedeme smočit do Atlantského oceánu. V pěkném, přímořském městečku Rota (jehož název se mi stále plete s podobně znějící Rondou), jsme chvíli pobyli na poloprázdné pláži. Historické centrum, plné úzkých uliček se zářivě bílými domy a malebným hradem Castillo da Luna, leží na vystrčeném poloostrově. Z obou stran ho obepínají dvě poklidné pláže s přístavem mezi nimi. Na malebném centrálním náměstíčku Plaza de Andalucia, které vystrkuje úzké ulice do všech stran, stojí pěkná nenápadná kaple la Caridad se zajímavým portálem okolo vrat. V jednom z domů vidíme široký, dlouhý průchod ke druhému náměstí, Plaza de Espaňa.

 Nedaleko odsud navštěvujeme další pobřežní atlantské město, Cádiz. K městu přijíždíme po úzkém výběžku, kde nalevo se vlní nedozírný obzor Atlantského oceánu a napravo voda téměř uzavřeného zálivu Bahíja de Cádiz o průměru asi 5km. Cádiz má starou historii. Jeho základy vznikly už v 11.století před naším letopočtem za vlády Féničanů. Takže se dá považovat za nejstarší město Evropy. Po dvou a půl tisících letech po Féničanech odsud vyplouval Kryštof Kolumbus hledat nový svět.

Parkujeme kousek před bývalou městskou bránou Puerta de Tierra, abychom se moc nemotali někde v úzkých uličkách starého města.

Dál pokračujeme po svých na prohlídku centra. Držíme se levé strany a zakrátko před námi vykoukne barokní katedrála Santa Cruz s pozlacenou hlavní kopulí. Její stavba trvala téměř jedno století. Vnitřní zajímavostí je pod hlavním oltářem do skály v 19.stol. vykopaná krypta. Poměrně nenápadná budova v sousedství je muzeum s římským divadlem z 1.století př.n.l.

Před koncem poloostrova odbočuje vlevo ulice k ostrovu s pevností Castillo de San Sebastian. V bezpečné vzdálenosti před ní vidíme u brány uniformy vojenské posádky i ceduli se zákazem vstupu pro cizince. To jsme ještě nebyli Evropané. Teď, po 20 letech je situace už jiná.

Postupujeme tedy až na samý konec pevniny, zakončený parkem s bujnou okrasnou vegetací, z níž vyčnívají palmy. Po druhé straně se vracíme zpět jinou cestou. Na Plaza de San Antonio, obklopeném měšťanskými domy, trůní fontánka a dominuje kostel San Antonio se dvěma věžemi.

Za povšimnutí ještě stojí dál Plaza Juan de Dios, s klasicistní Radnicí a palmami. Dál už jen procházíme Puertou de Tierra a jdeme se osvěžit na místní pláži do Atlantiku. Velký Atlantik = větší vlny. Dobře se v nich řádí.

Z Cádizu se ještě budeme dál chvíli těšit krásami Andalusie, neboť pokračujeme 60km do nádherného, bílého a klidného městečka Vejer de la Frontera. Po rušném turistickém Cádizu, na nás dýchne ticho a božský klid. Změna zapůsobí tak mocně, že usedáme na náměstíčku Plaza de Espaňa, kde v ospalém okolním poklidu relaxujeme. Ovšem první kroky vedly nejprve k osvěžení u centrální, krásné zdobené kašny, obklopené palmami. I dnes cítím tu klidnou atmosféru. Nikde nikdo. Jen na jedné lavičce dva místní staříci si užívají penze. Je to nečekané, neboť Vejer de la Frontera je nejhezčím městečkem v Andalusii a památkovou rezervací. Absence turistů je neobvyklá.

Nemůžeme tu prosedět celou dovolenou, takže po odpočinku a relaxu kráčíme dál bludištěm stísněných a zakřivených uliček mezi zářivě bílými domky hlouběji do nitra historické části. Domy svítí bělostí, že už bělejší být nemohou. Všechny mají do úzkých uliček vystrčené balkony, občas vyzdobené květinami. Do jedné, asi 2m široké, tuším Calle Sancho IV. el Bravo, se dokonce vešla i palma. A nebyla to výjimka. Pří stoupání směrem k arabskému hradu se na nás cestou u kostela Iglesia Divino Salvador vyhrnul právě vycházející zástup rozjásaných svatebčanů. Nahoře se ještě z hradeb kocháme výhledem na protější, bíle svítící stráň domků s arabsky orientálními plochými střechami. Dodnes na tu krásu vzpomínáme.

V podvečer pak dojíždíme do 60km  vzdálené Tarífy. Parkujeme na parkovišti u přístavu. Dnes už to tam není možné. Přístav je zmodernizovaný a obslužné prostory se musely zvětšit pro jeho potřeby. Hodně se odtud využívaly trajekty do Marockého Tangeru a Ceuty. Jedna cesta za 21€. Africké pobřeží je totiž odsud vzdáleno pouhých 14km. Údajně je tu nejjižnější bod Evropy, 36° rovnoběžka.

Do hradu už jsme se nedostali. Jen sledujeme, jak z něj vychází skupinka folklorních tanečníků s hudebníky ve španělských lidových krojích. Ještě si prozpěvují, klapou kastaněty a za chůze do rytmu tancují.

Ve staré části města procházíme pár úzkými uličkami severně od náměstí. Na náměstí Plaza de Santa Maria se nám líbí pěkná budova lidové knihovny a Radnice.

Ráno zastavujeme kousek za Tarífou na vyhlídkovém místě, odkud je vidět pohoří Atlas na africké pevnině v Maroku. Bohužel vzduch nasycený mořskou vodou neumožňuje ideální viditelnost. Na fotce jsou jen kontury v oparu.

Vítr tady vane po většinu dnů. Z toho důvodu je zdejší lokalita hustě zastavěná větrnými elektrárnami. My se však už těšíme na Gibraltar.