7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 9.díl

Španělsko: Sierra Nevada – Granada – Guadix - Purullena

Sjíždíme ze Sierry Nevady do Granady a cestou si dáváme svačinku u hranice lesa na krásném místě v klesání. Dole v Granadě se stavujeme v IC. Ani se nedá k některé z mnoha pokladen dostat. Dlouhý had fronty je mnohokrát zatočený a pěkně dlouhý. Takže to vzdáváme a rozhodujeme se Alhambru obejít aspoň zvenku. Nejsme zdaleka sami. Je parádní i tak. Kráčíme po cestě, po levici se nad námi tyčí rozlehlá Alhambra. Zespodu z ní moc vidět zatím není. Až kousek dál na nás shora majestátně shlíží v plné kráse. Vypadá jako větší hrad s červenými hradbami a cimbuřím. Na konci přicházíme ke granadské čtvrti Sacromonte. Kdysi cikánská čtvrť, nyní je tady na kraji půjčovna oslů a bicyklů. A ještě navíc nějaký stánek.

Přecházíme přes potok Rio Darro a jsme v centru Granady, staré čtvrti Albaicín. V Granadě je mnoho kostelů a klášterů. Úzké uličky, kterými procházíme, skrývají za vysokými zdmi domů maurské ozdoby, zahrady a pěkná patia s arkádami. Významnou pamětihodností je katedrála ze 16.stol. na Calle Carcel Baja. Pro běžné fotografy bude zklamáním, je tak obestavěna, že to ztěžuje focení.

Ovšem to, za čím všichni jezdí, a my se tam nedostali, je nejzachovalejší a nejkrásnější arabský palác na světě – Ahambra. Pro zakladatele, muslimské Nasrovce, fungovala jako pevnost a posléze katolickým králům jako palác. Uprostřed Alhambry dominuje Palacio de Carlos V. čtvercového půdorysu s unikátním kruhovým patiem. A další. Lví palác Palacio de Leones, zbudovaný Mohamedem V., soutěží s v kráse s ostatními stavbami. Také proto si ho vybrala královská rodina za sídlo při svých soukromých návštěvách.

Cenný je palác Nasridovců, Casas Reales, vrcholné dílo maurského stavitelství. Zvenčí nic moc, zato uvnitř nádherně vyzdobené sály, velké vnitřní patio s bazény a fontánami. Nádvoří Patio de Arrayanes, bazén lemovaný arkádami a myrtovými keři.

Nádherný je komplex Generalife s nádhernými zahradami. Nicméně, je čas zvednout kotvy.

Z Granady objíždíme masiv Sierry Nevady severem na Guadix. Dnes už si vůbec nevzpomenu, proč jsme v Purulleně sjeli z hlavní a odbočili na místní komunikace. Možná kvůli doplnění nafty. Projíždíme vedlejší ulicí a zvolna se dostáváme mezi vinné sklípky. Z kopečků tu ční odvětrávací bílé komínky. Zastavujeme a jdeme to prozkoumat. Jó, žádné sklípky. Normální bydlení pod zemí! Místní bydlí na keramické hlíně, kterou dolují, až si vytvoří pod zemí bydlení. V letních vedrech příjemné a v místní mírné zimě rovněž tepelně vrstvou jílů izolované. Jak tak čumíme a rozhlížíme se vykulenýma očima, mává na nás zpoza plotu místní selka. Domlouváme se cestovatelským esperantem, a ona nás zve k návštěvě svého podzemního bydlení. Po otevření běžných domovních dveří do hliněného kopečku s jedním oknem, se ocitáme na čistě vybílené chodbě. Stěny podzemního obydlí jsou vymalovány přímo na hliněných stěnách. Vlevo nám paní domu ukazuje komfortní kuchyni se sporákem a linkou. Z té vede ono okno ven. Za ní následuje koupelna a sociální zařízení. Všechny stěny čistě bílé. V koupelně vana. Vracíme se do chodby s jakousi rozšířenou předsíní. Pokračováním chodbou doleva se dostáváme do perfektní bílé ložnice, která má další okno dozadu, z kopce na opačnou stranu než jsou dveře. Vysvětluje nám, že tam bydlí už sama, děti už bydlí jinde samy. V předsíňce bez okna nás usazuje a předvádí asi desítku fotografií-pohlednic.

Je vidět, že je zvyklá a připravená na turisty. Dáváme jí tedy nějaká pesa, jako za ty pohlednice. Asi po 8 letech jsem to pak později viděl v TV i s tou paní. Byli jsme tam dřív, než česká televize. Dnes má Purullena už speciální muzeum, týkající se podzemního bydlení.

Obdobně si vzpomínám na 90tá léta v jižní Itálii. Tam jsme ale jeli najisto prohlédnout si vesnice s kamennými obydlími – trulli. Tenkrát to u nás také nebylo známé. V té době se tam dostalo poměrně málo turistů. A také jsme tam vlezli do jednoho soukromého obydlí, kde nás obyvatelka za přihlížení manžela, rovněž provedla. Též jsme jí obdarovali, tenkrát lirami. A obdobně jsem to pak také po létech, i s tou paní zahlédl v TV. Byla to celá kamenná vesnice. Je jich tam v okolí Alberobella víc.

Výjezd z Purulleny lemují u silnice hrnčířské a keramické obchůdky a stánky. Samozřejmě musíme zastavit a manželka si jde něco na památku pořídit. Inu, je to rarita, se kterou jsem se setkal jen na jižní Moravě. Ale to se nejedná o bydlení, nýbrž o sklípky. Ve chladném vinném sklepě se ovšem bydlet nedá. Jen slopat.

I v tomto díle jsou v galerii některé snímky horší kvality, převedené z analogového vide staré kamery, takže prosím o shovívavost.