8000km Evropou RETRO 2007 1.část

Lucembursko Echternach – Francie: Sedan-Dammartin-Paříž-Rouen

Po dlouhé době, něco hledaje a nenalézaje v archivních discích, jsem zjistil a opravil jistou chybu v archivaci. Vedlejším efektem bylo nalezení starých a oskenovaných papírových fotek z dob celuloidu. Pokusím se z nich tedy vypsat cestopis, pokud mi Alhzeimer milostivě dovolí. Z piety prosím o pochopení jejich zhoršené kvality. Dřívější analogové focení produkovalo podstatně méně fotek a méně kvalitních. Drahé filmy i barevné fotky měly za následek jejich nižší produkci. A točení na VHS problémy se stříháním a úpravami. Takže v galerii vložené fotky, zejména upravované z VHS videa, jsou velmi nekvalitní, avšak ani z diapozitivů nejsou o moc lepší. Některé záběry jsou dokonce z videa 1998. Nicméně věřím, že neznalým některých míst aspoň trochu přiblíží, jak to kde vypadá, či vypadalo.

Před 10 lety, čtyři roky od první návštěvy Lucemburska, jsme si naplánovali opakovaný průjezd touto sympatickou zemičkou. Od r. 1990, třetího našeho dalšího poznávání Francie a Španělska. Při zpáteční cestě pak průjezd Švýcarskem a Německem.

Znalcům a milovníkům patří mimosezóna, takže vyrážíme 4.čevna 2007 znovu na víc než 8.000km dlouhou cestu. První noc trávíme u přátel v Německu.

Následně pětitisícový středověký Echternach na hranicích s Německem, patří mezi nejstarší města země. Další primát drží svou reprezentační a nejvýznamnější románskou bazilikou. Z obranného systému města zůstaly na jižním okraji města zachovány pěkné středověké hradby s pěti bastiony. Městečko je nejnavštěvovanějším místem země nejen kvůli starým památkám, ale i atraktivnímu okolí chráněného Německo-lucemburského přírodního parku Malé lucemburské Švýcarsko s pískovcovými soutěskami, bizarními skalami, vodopády a peřejemi.

Z Echternachu projíždíme Belgií a zkratkou míříme do francouzského Sedanu. Ušetříme tím sice 20 km, ale na čas to vyjde stejně. Akorát za belgickými hranicemi si nejsme jistí, zda nebude silnice brzy končit a neskončíme někde v lese. Nakonec se z lesní divočiny vynořujeme na předměstí, a vzápětí před mohutnou pevností. Tak to je síla. Něco tak obrovského a masívního jsem ještě neviděl. Zejména zevnitř pevnosti je impozantní pohled na zdivo s okny až ve výšce 30 metrů. Představte si 90m široký 13patrový panelák s prvními okny až v 10 patře. Věděl jsem, že se jedná o známou pevnost, ale až takhle jsem si ji nepředstavoval. V bitvě u Sedanu r. 1870 pruské vojsko zpacifikovalo Napoleona III. Dohromady tu padlo 26.000 mužů. Podobná prohra francouzské armády se tu udála o 70 let později ve II. světové válce, kdy tady porazil německý Wehrmacht francouzskou 2. a 9. pěší armádu.

Ze Sedanu se vydáváme na Dammartin před Paříží, kde přespíme. Ráno na Paříž. Před Paříží podjíždíme zkratkou letiště Charlese de Gaulla zrovna v okamžiku, kdy nad námi velebně popojíždí mohutný airbus. Zajímavá podívaná. O pár minut později kufrujeme v bludišti nedostatečně značených silnic pod letištěm. Kvůli časovému plánu máme v úmyslu Paříž jen projet, aby manželka spatřila aspoň nejznámější objekty, z nichž některé jsem si prošel před lety. Takže kličkujeme okolo známého Moulin Rouge, který si ale návštěvníci představují jinak. Chtěl jsem k Sacré Coeur a Montmartru. Bohužel zůstáváme trčet se svým 2,2m širokým vozidlem v úzké uličce, kde jeden mamlas zaparkoval částečně i na levém chodníku v domnění, že tudy jezdí jen Fiaty 500. Musel jsem před křižovatkou otočit dopravní značku o 90°, abych o fous projel. Zjevně je to tu obvyklé, neboť všechny šrouby byly povolené. Stejně jsem si pohmoždil výfuk o obrubník. Abych neriskoval další podobnou situaci a nemusel tady přespat v případě jiného nezodpovědného mamlasa, vypustil jsem z plánu nádhernou baziliku Sacré Coeur s Montmartrem.

K manželčinu překvapení sebejistě projíždím středem Louvru, o kus dál slavnou Champs Élisées. Na jejím konci se vnořujeme do chumlu vozidel na obávaném kruháku s vítězným obloukem a asi šesti, či sedmi jízdními pruhy, na vozovce ovšem nevyznačenými. V tom reji nejdou spočítat. V hustém provozu tu jede šest až sedm aut vedle sebe, přičemž nejedou soustředně, nýbrž různě kličkují do středu či k venkovnímu okraji. Do kruháku totiž ústí 12 ulic! My odbočujeme do čtyřpruhového výjezdu, ve kterém ovšem jede vedle sebe 5 aut a několik motorek. Člověk musí mít oči současně na vozidla vlevo vedle sebe, vpravo vedle sebe, za sebou, před sebou, sledovat kam kdo jede a chce jet a hlavně taky, kam chci já odbočit a do kterého pruhu se nasoukat. Když jsem tu jel poprvé tak jsem se chechtal nahlas tomu cirkusu a hrozně se mi to líbilo. Je fakt, že s mokrým řidičákem si tam nikdo vědomě netroufne.

Sedím za volantem, takže v Paříži nemá kdo fotit. Hledání místa k zaparkování a další přesuny bez auta by zabraly další den. V širším centru jsou jen podzemní parkoviště, kam se nevejdu. Bez možnosti parkování se odsud z této cesty zachovala jen jediná fotka. Ale máme video natočené manželkou a také jsem se pokusil udělat fotky z videa z roku 1998. Samozřejmě kvalita, či spíše nekvalita tomu odpovídá. Prosím o pochopení. Čipy v tehdejších kamerách nebyly konstruovány pro fotografie, zejména jejich tvoření z hotového filmu.

V moderní administrativní čtvrti s oknem La Défensé místy nejsou chodníky. Chodci chodí prvními patry mrakodrapů na obou stranách a pro přechody slouží lávky nad vozovkou ve stejné výši. Na výjezdu z Paříže, na periferií, míjíme velký kemp s obytnými auty a přívěsy, vybavené satelitním anténami. Jak se ovšem záhy ukazuje, nejedná se o kemp. Je to obrovské srocení cikánů (u nich jsou cikáni, u nás Romové). Bylo to ještě v předimigrační době.

Dnešní etapu končíme v Rouenu na klidném místě u baziliky Notre Dam de Bonsecours v sousedství pěkného památníku Jany z Arku.