Alpská zastavení - den prvý - Krimmelské vodopády

Krimmeské vodopády  •  Fotografie (1)  • Foto: misha

Poslední zastávka na Šumavě před hraničním přechodem do Rakouska. Pozorujeme východ slunce, který krásně zbarvuje přírodu do červena. V tuto chvíli jsme nabití optimismem, vypadá to, že prožijeme krásný slunečný prodloužený víkend vsamém srdci rakouských velikánů. Čím více se blížíme kSalzburgu, tím více náš optimismus klesá. Chvílemi se valí těžké černé mraky. Sluníčko sem tam vykoukne, ale čím dál více sporadicky. Za Salzburgem začne déšť chvílemi bičovat do oken autobusu. Rozmary počasí bereme snadhledem, alespoň nebude koryto vodopádů vyschlé jako jako před 6 lety na Medvědí soutěsce.

Krimmelské vodopády jsou největší vRakousku a páté největší na světě. Vyschlé koryto jim opravdu nehrozí. Zaparkujeme na horním neplaceném parkovišti, chvíli se kocháme celkovým pohledem na monstrózní masu vody a rychle kpokladně. Déšť na chvíli ustal, tak nemá cenu dlouho otálet. Hned za vstupem je Dolní vodopád. Dosahuje úctyhodné výšky 140m. Voda se zde tříští. Vítr nese kapky několik desítek metrů od vodopádu. Jsme zmáčení a vlastně by bylo úplně jedno, kdyby znebe padaly trakaře. Pohled je to opravdu nádherný. Jen fotit se moc nedá, fotoaparát by nemusel takový nápor vody přežít a ještě ke všemu je objektiv během okamžiku plný kapek.

Za chvíli už stoupáme po krásně udržované cestě smnoha vyhlídkami na další stupeň. Vodopády jsou rozděleny do tří stupňů. Horní vodopád, který má také úctyhodnou výšku 140 m dopadá na první stupeň. Zde následuje horizontální úsek, na jehož konci se vrhají vody do propasti prostřední části vodopádu, jehož výška je 100 m a smohutným pleskotem dopadají na druhý stupeň. Odtud pak voda pokračuje na již zmíněný spodní vodopád.

Ve chvíli, kdy máme před sebou poslední část vodopádu, mraky ztěžknou a zčernají. Za chvíli začíná pršet. Nevyužíváme ani možností občerstvení a rychle scházíme na parkoviště. Jsme celí zmáchaní, částečně se o to postaral déšť, částečně tříštící se voda pod vodopády. Rychle nasedáme do vyhřátého autobusu. Vtuto chvíli nám už déšť nevadí. Čeká nás už jen příjemná večeře. Jsme ubytování vsamém srdci Vysokých Taur, nejvyšších rakouské části Alp, kde se majestátně tyčí proslulé třítisícovky. Zítra nás čeká průjezd vysokohorskou silnicí Hochalpenstrasse. Výhledy na třítisícovky a nejvyšší horu Glossglockner budou opravdu závislé na počasí a jaké bude, to se necháme překvapit. Vtuto chvíli o tom ale moc nepřemýšlíme, po dobré večeří, stávající ze tří chodů usínáme vpříjemně vytopeném penzionu a o sluníčku si necháváme alespoň zdát.

fotogalerie na adrese http://mikiweb.kx.cz/alpy/index.htm