úterý 9.6.2009 - odjezd

Příjemně již v úterý končí pracovní týden a po osmé hodině míříme na Zvonařku odkud odjíždíme na relativně krátký
výlet k jezeru Zell am See, který CK pojmenovala jakožto Alpské vandry. Spolu s námi cestuje poloprázdným autobusem
také skupina cyklistů, takže plánovaný odjezd o deváté večerní je téměř o hodinu posunut díky časově náročnému nakládání kol.
Přesto však nakonec před desátou vyrážíme jihozápadním směrem. Zabíráme volné místa a cesta na dvojsedadle je docela
luxusní a docela příjemně si i schrupneme.

středa 10.6.2009 - KRIMMELSKÉ VODOPÁDY, PROCHÁZKA NAD ZELL AM SEE

Před půl sedmou ráno jsme v cíli naší cesty. Tedy vlastně ještě asi 60 km západně od tohoto cíle, v městečku Krimml u něhož se nachází největší vodopády ve střední Evropě. Bohužel počasí venku nevypadá příliš přívětivě a kapky bubnují na střechu našeho autobusu. V klidu tedy snídáme a chystáme se na výšlap s tím že se počasí třeba vylepší. Ovšem až do osmé hodiny kdy je naplánován odchod se tak neděje, takže vyrážíme vstříc dešti a vzdáváme se předem delší varianty tůry. Projdeme tedy jen stezkou nahoru nad vodopády a zpět a pak se uvidí. Vodopády jsou opravdu impozantní a vlastně ani nevadí že prší, protože i tak bychom byli docela slušně mokří díky vodní tříští. Jen focení je trošku obtížnější, ale něco se nacvakat podaří. Kolem deváté přece jen téměř přestává pršet, tak uvidíme jestli to vydrží. Po půl desáté jsme nahoře nad horním vodopádem a kocháme se krásnými pohledy do bonužel zamlženého údolí. Za chvílku se vydáváme na cestu zpět, během které se opět spouští lijavec. Kolem půl jedenácté jsme zpátky u busu a pozorujeme cyklisty, kteří se přece jen rozhodli počasí neustoupit a dojet si těch pár desítek kilometrů kolmo. Za necelou hodinku jsou kola vyložena a my odjíždíme do Zell am See, k mládežnickému penzionu, který se stane na příští čtyři noci našim domovem. Jsme tu však zbytečně brzo, je teprve krátce po poledni a ubytovává se až od čtyř hodin, jdeme tedy i přes stále nepříliš vlídné počasí na kratší tůru do kopců nad jezero, konkrétně k jedné z chat od kterých má být pěkná vyhlídka na jezero. Vyfuníme tam za občasného deště zhruba za hodinku. Výhledy nejsou až takové jaké jsme čekali, ovšem teplý Apfelstrudel rozhodně chybu nemá :-) Posedíme asi hodinku a pokračujeme dále, tentokát pěkně z kopečka do samotného centra městečka Zell am See. Dnes je tu ještě božský klid, což se změní zítra, kdy tu začíná celosvětové setkání majitelů motocyklů Vespa. Krátce procházíme centrum, chvíli sedíme na lavičce na břehu jezera a poté již krokem loudavým míříme podél pobřeží zpátky k penzionu. Přicházíme tak akorát včas, právě přijíždí vedoucí cyklistů a za chvíli se už rozdělují pokoje. Na nás vyšel nepříliš populární šestilůžkový, ovšem bylo to naprosto v pohodě. Největším problémem byl pouze jediný klíč od pokoje a s tím související občasné hledání momentálního majitele klíče :-) Takže bleskové ubytování, ¨ sprška a hurá na večeři. Nepříliš kulinářsky nápaditý hlavní chod se naštěstí dá zajíst polévkou, salátovým barem a moučníkem, takže stížnosti na stravu určitě nejsou na místě. Po večeři válečná porada ohledně zítřejšího programu, čeká nás prý náročnější tůra, kdy z Maria Alm vystoupáme cca 1200 výškových metrů na vrchol Schwalbenwand (2011 m.n.m.), poté půjdeme kousek po hřebeni a nakonec se spustíme do vesničky již na dohled od Zellského jezera. Počasí se k večeru rapidně lepší a tak doufáme že vydrží i zítra.

čtvrtek 11.6.2009 - Z MARIA ALM NA SCHWALBENWAND A DO THUMERSBACHU

Budíček chvilku před sedmou, s úsměvem na rtu, neb venku krásně svítí sluníčko a z okna koukáme na sluncem ozářený Kitzsteinhorn. Vydatná bufetová snídaně, nachystání nějekého toho proviantu na celodenní tůru do hor a už se nám blíží devátá, čas odjezdu do vesničky Maria Alm. Tam jsme asi za půl hodinky a pro krátké procházce městečkem, hlavně kvůli místnímu kostelíku s nejvyšší věží v Rakousku začínáme stezkou za městem nastoupávat první z očekávaných více než 1200 výškových metrů. Od západu se ženou nic dobrého nevěštící černé mraky a zdá se, že na bouřkové předpovědi na dnešní den přeci jen něco bude. Úvodní krátké stoupání na louky nad Maria Alm je docela prudké, poté se však sklon cesty trošku zmírní a z luk se nám naskytají krásné pohledy na kopce Vysokých Taur. Zanedlouho přicházíme k prvnímu dílčímu cíli naší cesty, chatě Hinterreith. Tady nás krom žebravého psiska zastihuje také první dešťová sprška dnešního dne. Po kraťoučkém spočinutí pokračujeme dále vzhůru abychom zanedlouho na horním konci sjezdovky opustili louky a vstoupili do říše lesů, odkud se nám již jen občas nabídně krátký pohled do údolí. Nebe se po přeháňce opět pěkně pročistilo a tak některé z výhledů na třítisícové kopečky opět stojí za to. Bohužel ještě netušíme že pro tento den jsou to naše poslední pohledy směrem na Vysoké Taury, neboť než dorazíme na vrchol bude pohled tímto směrem již zahalen neprostupnou mlhou. Po krátkém odpočinku na nejhezčí z vyhlídek pokračujeme dále na Hofer Plattl, kde jsme již v nadmořské výšce 1422 metrů. Zde naše trasa opouští širokou lesní cestu a začíná stoupat strměji lesní pěšinou. Právě v tomto úseku přichází bouřka a chvílemi opravdu dost výživně leje. Naštěstí nepřší dlouho a část deště navíc přečkáváme na zápraží jinak zamčené Skihütte nedaleko Hochberghütte v nadmořské výšce cca 1600 metrů. S ustávajícím deštěm se opět vydáváme na cestu a čeká nás závěrečný výšvih na samotný Schwlabenwand do výšky 2011 metrů nad mořem. Tam přicházíme asi o půl druhé odpoledne a nabízí se nám doslova letecké pohledy, bohužel pouze směrem k Zell am See, údolí ze kterého jsme stoupali je nyní utopeno v husté a neprostupné mlze. Ovšem i mlha doslova se valící z jedné strany hřebene má rozhodně své kouzlo. Vrcholku Schwalbenwandu si bohužel neužíváme moc dlouho, neboť se na nás valí další dávka neprostupných černých mračen a z dálky je opět slyšet hřmění. Trávit Bouřku na holém hřebeni se nezdá být příliš dobrý nápad a tak kvapíkovým tempem pokračujeme nejprve asi dvacet minut po hřebeni pod Schoönwieskops (1994 m.n.m.) na který jsme měli původně v plánu také vylézt. Vzhledem k sílícímu hřemění však návštěvu vrcholu samotného rádi oželíme a traverzem po svahu se spouštíme na cestu směřující do městečka Thumersbach, které leží na opačném břehu Zellského jezera než samotné Zell am See. Někde tam by nás měl čekat autobus. Slézáme zhruba stejnou proci výškových metrů jako jsme nastoupali a hlavně úvodní část v bouřce a chvilkovém krupobití opravdu stojí za to, neb mokrá tráva a bláto krásně kloužou pod nohama. Jakmile se dostáváme pod hranici lesa je již cesta příjemnější, samozřejmě také proto že déšť se postupně zmírňuje a náš cíl se blíží. Autobus na náš čeká ještě dobrou hodinku pochopu před Thumersbachem samotným což kvitujeme s povděkem. Kolem páté odpolední jsme opět "doma" na penzionu, sprška, večeře a pro dnešek již jen odpočinek. Zítra je naplánována prý "pohodová" tůra na Schmittenhöhe, vyhlídkový kopec nad Zell am See. Ovšem převýšení je téměř srovnatelné s tím dnešním, tak uvidíme. Usínáme dnes znaveni o něco dříve.

pátek 12.6.2009 - Z VIEHOFENU NA SCHMITTENHÖHE

Vstáváme tentokrát do navzdory předpovědi zamračeného rána a vyrážíme do městečka Viehofen, respektive ještě kousek za nic, odkud stoupá neznačená cesta na hřeben hor, která nás velkým obloukem má dovést až na vrchol Schmittenhöhe (1965 m.n.m.). Stoupání je o něco pozvolnější než včera, postupně míjíme chaty Schalchernalm a Streitbergalm abychom za stále se lepšícího počasí dorazili pod vrchol Gasteg (1762 m.n.m.). Tady na krátko ztrácíme cestu, ale vzhledem k tomu že tam špatná asi po 200 metrech končí nacházíme rychle opět správný směr, opravdu je třeba projít přímo skrze nepříliš velkou ohradu plnou krav. Zhruba za další hodinku přicházíme na Robretörl, kde se dnes poprvé potkáváme se značenou trasou. Na Schmittenhöhe to odsud má být necelé dvě hodiny. Krátce něco pojíme a pokračujeme dále již bez výraznějšího stoupání, po vrstevnici podcházíme Maurerkogel a míříme do cíle naší dnešní výpravy. Na závěr nás čeká klesání do sedla pod Schmittenhöhe a pak hlavně nastoupání posledních zhruba 200 výškových metrů a už jsme tam. Jsou asi tři hodiny odpoledne. Výhledy na všechny strany jsou opravdu dechberoucí, slibované třítisícovky se sice zčásti halí v mrací ale i tak to skutečně stojí za to. Chvíli se kocháme, fotíme a jelikož máme v plánu pro sestup využít lanovky, jdeme zjistit kdy nám to jede. Nakonec se spouštíme kabinkou do vesničky Schmitten ((11,3 Euro) ve čtyři hodiny a odtud přejíždíme do Zell am See místním busem. Ušetřený čas věnujeme krátké prohlídce centra Zell am See, které již druhý den okupují majitelé motocyků Vespa z celého světa. Probíhají zda zrovna Vespa World Days 2009. Nakupujeme nějaké drobnosti ve Sparu a pomalu míříme známou stezkou podél jezera zpět na penzion. Po večeři jdeme ještě mrknout na večerní město, ovšem nic moc zajímavého se tam neděje. Zítra nás čeká poslední tůra, tentokrát bychom měli podporu lanovky využít pro cestu nahoru.

sobota 13.6.2009 - SOUTĚSKA KITZ-LOCH-KLAMM, VÝLET LODÍ PO ZELLER SEE

Předpovědí slibované polojasno se ráno jaksi opět nekoná, venku je mokro po vydatném nočním dešti a i teď v sedm ráno drobně pokapkává. Vzhledem k počasí a relativně vysoké náročnosti dnešní tůry se operativně mění plán a míříme na kratší výlet do soutěsky Kitz-Loch-Klamm. Trošku to tu může připomínat Jánošíkovi diery či Slovenský ráj, jen ty lávky a schody jsou poněkud bytelnější než u našich východních sousedů. Procházka soutěskou včetně výstupu ke kapličce Maria Elend nám zabere asi tři hodinku, počasí po celou tuto dobu je zamračené, ale aspoň neprší. Zpátky na penzionu jsme už v jednu odpoledne a přemýšlíme tedy co s odpolednem, navíc když se počasí docela výrazně vylepšilo a mezi mraky postupně získává převahu modrá obloha. Rozhodujeme se tedy ještě jednou navštívit Zell am See s tím že zjístím možnosti a ceny pro výlet parníkem po Zellském jezeře. V Zell am See si u turka dáváme vynikající Dürum kebab a na čtvrtou si kupujeme lístky na parník (9,3 Euro). Projížďka kolem jezera je asi padesátiminutová a docela příjemná s krásnými pohledy na okolní hory. Z lodě vysedáme před pátou hodinou a odpoledne nám tak skutečně příjemně uplynulo, vracíme se zpátky do mládežnického penzionu, poslední večeře, poslední meeting, vyplňujeme zvídáčky pro cestovku a až poté se dozvídáme že pro Janču která náš zájezd vedla to byla její premiéra v této roli, řekl bych že ji zvládla opravdu na jedničku. Dnes to byl den spíše odpočinkový a tak se rozhodujeme pro sportovní večer. Z kurtu na beach nás asi po půl hodince vyhánějí místní parchantící, kteří jsou tu na nějakém soustředění či co to je, ovšem pro jejich neskutečně stupidní variantu vybíjené je toho kurtu skutečně škoda. A tak se přesouváme na druhou stranu areálu a až do tmy se věnujeme improvizovanému fotbálku a to tak intenzivně že nás v areálu dokonce zamčeli :-) Ještě nás čeká bleskové balení a dnes trošku později jdeme na kutě.

neděle 14.6.2009 - PŘÍJEZD DOMŮ

Dnes vstáváme o něco dříve, balíme poslední zbytky věcí a už před půl osmou jdeme na snídani. Asi deset minut po osmé se autobus dává do pohybu a vydáváme se na cestu domů. Ta probíhá pohodově a tak před čtvrtou hodinou odpolední jsme již v Brně. Dlužno dodat že právě dnes bylo nejlepší počasí za celou dobu a cestou jsme nepotkali jediný mráček.