Benátky a Murano na jeden den

Místo jež jsem vždy chtěl navštívit. A jsem s oblibou říkal „dřív než se mi potopí“, jelikož problémy s přílivem mi byl znám.

Co už mi známo nebylo je to, že kolem benátek je jistý důmyslný systém jakýchsi zdymadel nebo něčeho takového které tento problém jakžtakž řeší, takže nám benátky vydrží poněkud déle:-)

Každopádně jsem se tam šťastně dostal, a splnil si jeden ze svých snů.

 

Do Benátek jsem dorazil v únoru, pár dní před začátkem karnevalu masek. Asi nejslavnější události tohoto místa. Koná se tu také plavba gondol, bienále a jiné.

Pokud by jste měli v plánu navštívit karneval, tak vězte, že vás čeká přeplněné město, kde je obtížné projít lidmi přeplněnými uličkami.

 

Do tohoto slavného města připlouváme tématicky pojmenovanou lodí “Il Doge“ (dóže) z přístavu Punta Sabione, jelikož jak všichni víme, auta v benátkách nejezdí. Jediný dopravní prostředek je tady loď a vlastní nohy.

 

Jelikož je únor, teplota není nijak moc vysoká, a zamračená obloha občas skropila město deštěm.

Vystupujeme u náměstí svatého Marka, kousek od dóžecího paláce, takže o úvodní dojem se postaraly tyto dvě nejznámější památky města na vodě.

Přijíždímě velmi brzy ráno, takže všude je ještě pusto a prázdno.

Díky tomu můžu nahlédnout pod pokličku tohoto města. Vidím popelářské lodě a uklízeče, kteří odvážejí odpadky někam na pevninu, a připravují město na každodenní nával turistů.

 Díky tomu, že přijíždíme první lodí, máme nerušený výhled na dóžecí palác, baziliku svatého marka, a náměstí.

Zatím tu nejsou davy turistů, ale to se už brzy změní.

 

Kolem mostu vzdechů – což je krytý spojovací most mezi palácem a vězením kdy údajně vězni naposledy viděli na širé moře a vzdychali když touto chodbou procházeli.

Před notoricky známým průčelím dóžecího paláce kotví velké množství gondol.

Přes vodu naproti paláci stojí kostel Santa Maria della Salute zdobená Tizianem. Je postavená na jednom milionu dřevěných kůlů. Zajisté stojí za návštěvu, ale mě se nedostalo času pro návštěvu.

 

Ocitám se na náměstí sv. Marka. Kde se náchází stejnojmený chrám a Campanilla (zvonice) je asi nejkrásnější a nejznámější částí benátek.

U “vstupu“ na náměstí stojí dva sloupy o kterých se říká že mezi nimi chodili odsouzenci na smrt, a proto prý dodnes nepotkáte pravověrného benátčana který by mezi nimi prošel.

 

Chrám svatého Marka má podlahu tvořenou mozaikami a nádhernou výzdobou, poznamenanou východnímy styly.

Při vstupu do chrámu mám malý problém. Nepouštějí dovnitř lidi s batůžkem z bezpečnostních důvodů.

 Naštěstí je řešení velmi jednoduché. Sama ostraha chrámu mě navádí do ulice vedle chrámu kde je úschovna zavazadel. (poplatek za úschovu je zcela dobrovolný).

Takže pokud se nechcete tahat s batožinou, je možné této úschovny využít i na delší dobu nežli k návštěvě chrámu.

Na náměstí se mezitím zjevili lidé pouštějící draky na dlohých tyčích. Předzvěst karnevalu.

A s nimi se také objevilo spoustu pouličních obchodníků nabízejících selfie tyče a jiné cetky. Někteří jsou dost otravní.

 

Benátky jsou plné kostelů a chrámů různé velikosti, a ještě plnější různých náměstíček a samozřejmě úzkých uliček.

Jak jsem se dozvěděl později od jedné z místních prodavaček, měli jsme štěstí že jsem benátky nenavštívil o karnevalu. Uličky se prý nedají projít pro velké množství lidí. A údajně lidé k sobě nejsou moc přívětiví.

  Jelikož v mnohých uličkách mají dva lidé proti sobě jdoucí problém se vyhnout, dokážu si velmi živě představit situaci kdy je město plné turistů chtějící vidět masky na náměstí sv. Marka...

 

Další náš cíl je ostrov skla Murano. Slavné Muránské sklo pochází právě odtud.

Vydali jsme se proto křivolakými uličkami, přes nespočet mostů a náměstíček k přístavišti zdejšího MHD(vaporetto) mířící na tento ostrov. V plánu je samozřejmě po cestě vidět Ponte di Rialto. Nejslavnější most přes Canal Grande.

Malý tip: Pronájem gondoly na půl hodiny stojí nějakých 80 €. (což se dá využít když je vás 6. To se už rozpočítá na únosnou cenu). Ale pokud si najmete gondolu (spíše traghetto – obdoba gondoly) na přejezd přes Canal Grande stojí to nějaké 2€.

 Sama cesta k přístavu je časově náročná. Hlavně proto že jsem si mohl hlavu ukroutit jak jsem se stále rozhlížel, prohlížel a kochal.

 Také orientace v uličkách vyžaduje častou koordinaci s mapou.

 Přízemí jsou samozřejmě lemovány výkladními skříněmi obchůdků se suvenýry.

K mání jsou klasické benátské masky i steampunkového stylu, muránské skleněné výrobky a další jiné suvenýry. Ve spoustě výkladů je cedule se zákazem focení, ale jak už to bývá, málokoho to zastaví.

V kanálech samotných je voda modrá s nádechem do zelena. U různých malých můstků kotví různé lodičky i gondoly.

 Nakonec zdárně navštěvujeme Ponte di Rialto.(samozřejmě již plné turistů protože čas už pokročil a benátky se plní turisty)

Při koupi lístku na Murano nastal trošku problém s komunikací. Obsluha nevládla cizími jazyky, a mých pár italských slovíček mi moc nepomáhalo. (dobrý den nestačilo:-) )

Naštestí jsem sebou měl v italštině mírně sběhlejšího člověka, a ochota paní za přepážkou se domluvit, vedla k úspěšnému koupi lístku.

Plavba sama vede kolem benátského hřbitova svatého Michala na kterém jsem se přesvědčil na vlastní oči že přeci jen všechny vymoženosti naší doby na přírodu nestačí. Když jsme jeli tam, ostrůvek byl v pořádku, ale při cestě zpět a vyšším přílivu dosahovala voda až ke dveřím kostelíku, a nádvoříčko před ním bylo pod vodou.

 Murano samo je o dost klidnější ostrov, a turistů je zde o poznání méně.

 Přesto je na něm několik starých paláců, románská katedrála, a také muzeum muránského skla, což je náš hlavní cíl.

Muzeum samotné je pro mne samotného velkým překvapením. K vidění tu jsou sklářské výrobky z doby římské až po současnost.

Na Muranu samotném jsou venkovní současná umělecká díla tvořené ze skla.

Poté navštěvujeme románskou katedrálu Santa Maria e Donato. Stojí za vidění.

 

Po prozkoumání ostrova, nákupu suvenýrů se vrcíme zpět, navštívit ještě nějaký zdejší podnik, jelikož nedát si alespoň spritz v benátkách velmi oblíbený nápoj by snad byl hřích.

 K tomuto nápoji dávají automaticky misku s „malým zobáním“. Je to talířek s několika sýry, salámy a jinými pochutinami.

  Den pokročil, a nachýlil se čas kdy nám vyplouvala loď zpět.

 Zbylý čas využívám k nákupu suvenýrů. A díky náhodě v obchodě potkávám slečnu ze slovenska která v benátkách žije (jako jedna z mála).

 

A slovo na závěr?

 Samozřejmě mám doma benátskou masku, jelikož jsou to krásná díla. Na ulicích je spousta pouličních obchodníku kteří se vám snaží vnutit věci které nechcete.

Benátky jsou krásné město, i když je to dnes jen turistická destinace, a v benátkách samotných žije jen málo lidí.

I když jste slyšeli že už to dnes není to co dřív, a je to přeplněné turisty, pamatujte na to že to samé budete říkat za 10 let vy.

 Tipy:

• Benátky jsou skoro celý rok plné turistů. Pouze v zimě je to trochu lepší.(protože dost prší)
• V době festivalů a slavností je ve městě hlava na hlavně, a pokud s tímto stavem máte problém, ani tam nejezděte. Pokud vám to nevadí, tady je to ještě horší, jelikož uličky jsou opravdu úzké.
• V létě jsou benátky známy svým charakteristickým zápachem. Nemohu soudit jak to je dnes, ale vzhledem k tomu že v kanálech je voda dosti stojatá, myslím že se moc nezměnilo. Pokud ovšem chcete vědět jak to asi mohlo vypadat ve středověku ve všech městech, v parném létě zajeďte do benátek.
• Pokud chcete benátky prozkoumat důkladně třeba i s ostrovem Burano, jeden den vám stačit určitě nebude. Letem světem a v poklusu to jde.
• Pokud budete chtít proplout Canal Grande, není nic jednodužšího nežli jet vaporettem které jezdí trasu kolem benátek.

  

Ať vás nohy nesou

Pocestný Arwiel.