Bulharsko autem na CNG 2014

Bulharsko autem na CNG 2014

Nedalo nám to. Když jsme zaznamenali objevný článek o letošní cestě autem na CNG do Chorvatska, kterou jsme podnikli (tenkrát ještě přestavovanou Felicií s bombou v kufru – dej ji Pánbů věčnou slávu) už před dávnými sedmi lety, stejně tak jako jsme (již továrně luxusní Zafirou) projeli Srbsko a Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu až do Albánie a Itálii až do nejjižnějšího cípu, řekli jsme si, že to Bulharsko už vážně sepíšeme, abychom předešli bludům a vydobyli si také svůj kus zasloužené plynařské slávy.

Cesta přes Srbsko

Kdo neřídíte rádi a dlouho, leťte radši na all inclusive. Cesta do Bulharska je zdlouhavá a pokud jste až doposud jeli nejdál do Rijeky, pravděpodobně Vás to zabije, případně zabijete Vy někoho z členů vlastního expedičního týmu. My jsme vyrazili ve standardním složení Zuzík+Jiřík vozem VW Caddy CNG 2.0 v neděli cca v 19 hodin, na bulharské pobřeží jsme dorazili ve středu odpoledne. Trasa tato: Vídeň – Szeged – Bělehrad – Niš – Sofie – Borovets – Kazanluk –Burgas – Sozopol. Srbská dálnice v pohodě, bulharská začíná být v pohodě až tak 100km před pobřežím, do té doby je to celkem vejtřaska, ale ze souboje s D1 vychází jako vítězka.

Trasa by se, ve dvou řidičích stoprocentně, zvládla na jeden zátah, my jsme se ale chtěli pokoukat, a tak jsme zvolili dvě přespání, které nám, Jiříkem zvelebený kufr na lůžko 160x200, pohodlně umožňoval. Celkem ujeto včetně výletů 3 971 km (100% na stlačený zemní plyn), náklady na CNG tam i zpět 5 479,-, poplatky celkem 2 153,- . CNG stanice jsou, abychom nenudili ty, které to nezajímá, uvedeny na CNG fóru.

Bulharsko – pravda a mýty

Dříve, než přistoupíme k popisu jednotlivých destinací, které jsme navštívili, dovolíme si zde zveřejnit své poznatky o Bulharsku. Než jsme vyrazili, načetli jsme na internetu spoustu moudrostí, ale ne všechna naše takto získaná očekávání se potvrdila. Proto čtěte surovou realitu bez příkras:

V Bulharsku se krade, není zde bezpečno a s hygiena je otřesná

Před odjezdem jsme, pod tlakem mírné paniky našich matek a současně tchýní, které udělaly zkušenost v roce 1970, rozšířili havarijní pojištění našeho zánovního Caddyho (dále jen domácky „Kaďák“) o pojištění proti odcizení. Peníze (pravda spíše z cestovatelského zvyku) jsme rozdělili na více míst atd. Teoreticky jsme byli připraveni prakticky na vše – však jsme si také početli od některých cestovatelů pomalu celé detektivky. Nyní můžeme svědomitě říci: Ano, v Bulharsku se krade. Krade se tam úplně stejně jako v Čechách, v Chorvatsku nebo v Itálii. Pokud se nebudete promenovat v tlačenici se šrajtoflí vyzývavě zastrčenou v zadní kapse kalhot, pravděpodobně nepřijdete k žádné úhoně, stejně jako my. Takže dobří lidé – místo peněženky raději do kapsy zdravý rozum a předsudky stranou.

Co se týče hygieny a úrovně bordelu v Bulharsku, nemůžeme si nijak stěžovat. Pokud znáte Balkán, nebudete překvapeni, spíše potěšeni. Záchody na pumpách a v restauracích mají sice do normy EU často daleko, ale na rozdíl třeba od Černé Hory zde neuvidíte kontejnery hořících odpadků (pár kilometrů poté, co na hranicích zaplatíte ekologický poplatek za své ekologické auto). Nehezkým zvykem po ruském způsobu je odhazování použitého toaletního papíru do koše vedle WC, což je, především v horkých dnech, takříkajíc na poblití, ale žít se s tím dá. Inu jiný kraj, jiný mrav. Ulice a především pláže jsou víceméně čisté.

V Bulharsku je extrémně levně

Není. Pokud čekáte, že si budete dopřávat pivo za 15 korun a dušené jehněčí za 50,- a strávíte tak opulentní dovolenou za pár kaček, měli jste jet před čtyřmi lety do Srbska. Přímořská centra se v kapitalismu zorientovala velice rychle a platí se za vše. Nicméně ceny jsou přívětivé a v baru na pláži se občerstvíte stejně, ne-li levněji než v kiosku na Lipně. Ceny jídel v restauracích jsou srovnatelné s českými, ubytování také. Když si uvědomíte, že jste v top turistické sezoně na břehu moře, nemůžete si naprosto stěžovat. V Chorvatsku byste se pěkně plácli přes kapsu.

Informováni, že jiná měna není akceptována, vyměnili jsme dostatek „leva“. Soudit ale nemůžeme, protože ničím jiným jsme se ani platit nepokoušeli.

Pivo na pláži nebo v restauraci u moře – 2 – 4 leva.

Panák místního alkoholu na pláži – od 2 leva.

Pizza – 8 – 12 leva.

Oběd v restauraci pro 2 s pitím – kolem 20 leva.

Láhev lepšího vína v marketu – 7 leva.

Svačina v pekařství (2 kousky pečiva, 2 jogurtové nápoje) – 5 leva.

Slunečník a lehátka na pláži - 15 leva/ den

Samostatným tématem zůstává bulharská gastronomie. Na dušenou zeleninu a mleté maso všeho druhu jsme přivyklí. Stejně tak se na Balkáně odvážně nevyhýbáme pouličním stánkům a místním specialitám. Přesto jsme letos zažili střevní chřipku, což jsme si pravděpodobně zavinili sami, neboť jsme nekonzumovali doma lajdácky zapomenutou moravskou slivovici.

Další část dovolené jsme (spíše díky nízké úrovni navštívených restaurací než zásluhou bulharské kuchyně jako takové) částečně trpěli hladem. Někde se to prostě nedalo žrát. Důvody byly v zásadě dva. Prvním důvodem byl fakt, že drtivá většina jídel je velmi řídká a velmi mastná. Druhý důvod – k takovému jídlu dostanete jen vidličku. Pokud neumíte říct slovo lžíce Bulharsky, máte o zábavu postaráno.

V Bulharsku se kýve hlavou obráceně a Vy odkýváte něco, s čím zásadně nesouhlasíte

Blbost. Toho se nemusíte naprosto obávat. Ale co se komunikace týče, zapomeňte na svou výbavu cizími jazyky, bude Vám k ničemu. Kromě opravdu lepších restaurací v centru velkých měst na Vás koukají jak husa do flašky, pokud se pokusíte komunikovat anglicky nebo německy. Mladé holky coby číšnice v restauracích neznají překvapivě ani pomalu vyslovované „water“, naopak „voda“ je jim jasná hned. Prostě a jasně – v Bulharsku se domluvíte jedině panslovanštinou. Panslovanština je řeč, kterou s oblibou používá Jiřík. Jedná se kombinaci češtiny, slovenštiny, chorvatšiny a rukonožštiny. Přesvědčen, že jsme všichni Slované, a tudíž si musíme v zásadě rozumět, odmítá Jiřík hovořit v slovanských zemích jinak, než tímto vlastnoručně vynalezeným jazykem. Panslovanština je v Bulharsku preferovaným komunikačním prostředkem a za její užití budete odměněni zářivými úsměvy a veselým „oukej“. Pokud Vás překvapuje, že v zemi EU nehovoří ani v turisticky atraktivních destinacích mladí lidé jiným jazykem než svou mateřštinou, věřte, že v jižní Itálii je tomu nejinak. Ovšem tam byl i Jiřík se svou všemocnou panslovanštinou v prdeli.

Jestli se právě radujete, že si zašprechtíte stejně jako na dovče v Chorvatsku, úsměv Vás přejde, až si budete chtít něco přečíst. Na velkých silničních tazích a v turisticky atraktivních lokalitách najdete nápisy v bulharské abecedě a pod tím v latince. I v některých restauracích je často i menu neuměle přepisováno do něčeho, o čem se pisatel domníval, že je čeština, takže potud je to bez problému. Ovšem čím jsme postupovali jižněji, tím bulharštější vše bylo a jeden z členů naší expedice se začal pomalu stávat negramotným. V restauraci ve vesnici Sinemorets jsme dokonce narazili na polední menu vyvedené v psací azbuce. Tu jsme se stali již negramotnými oba a za valného smíchu jsme z jídeláku vybírali metodou ententýku.

Moře v Bulharsku není tak hezké jako v Chorvatsku

Toto tvrzení nelze hodnotit jinak než subjektivně, což také činíme. Není.

Bulharské moře více reaguje na vítr, a tak jsou často vyšší vlny a v některých lokalitách se pláže během dne zanáší řasami a trávou. Výhodou bulharských pláží je ovšem písčitý podklad, který eliminuje tradiční chorvatské ježky, a dlouhé mělčiny, což ocení především rodiny s dětmi.

Dovolená v Bulharsku – kam autem ano a kam ne

Borovets

Borovets je zimní areál v pohoří Rila nedaleko městečka Samokov. Hory jsou krásné a příroda neporušená. Bulhaři ještě (nám ku prospěchu) nepochopili, že v horách může existovat i letní turistika. Míjíte-li opuštěné (ale četné a v zimě jistě velmi atraktivní) lanovky, potkáte jen pár turistů. Doporučujeme výlet na horu Jestrabec s nádherným výhledem a upozorňujeme, že gondola v pondělí a úterý „nerabotuje“. Ceny v restauracích jsou nižší než na pobřeží, ovšem avizovaný kemp v Borovetsu jsme hledali marně. Jako vždy nás přivítal měkký pelíšek v našem Caddy, ovšem kdo by hledal, nějaké to „svobodno stai“ za rozumnou korunu by asi našel.

Sveti Vlas a Elenite

Tato střediska jsou pro nás parodií na dovolenou. Jako by snad ani před deseti lety neexistovala na tomto místě žádná civilizace, vyrostly zde jako houby po dešti desítky hotelových komplexů. Protože soudruzi asi špatně počítali, velká část z nich je nedostavěná nebo opatřená cedulemi „na prodej“. Jinak zde není nic. Pokud jste fanoušky dovolené ležing all inclusive a vyberete se Hotel přímo na pláži, budete asi spokojeni. Ovšem (snad až na stravu) těžko poznáte, zda jste v Bulharsku nebo třeba v Turecku, protože vše bude volně zaměnitelné. My tento typ dovolených po zkušenostech nevyhledáváme, a tak postupujeme dále.

Nessebar

Historické centrum Nessebaru, tedy původní přístavní městečko, je kouzelné. Na své si přijdou milovníci historie a prolézači stánků s „cetkami“. Komerční část města se opět skládá z hotelových hrůzakomplexů v několika řadách od pláže, trneme při pomyšlení, že se všichni obyvatelé těchto ubikací vyhrnou naráz na jednu veřejnou pláž v centru (další části pláže jsou hotelů). Jediné přijatelné ubytování typu penzionu nebo apartmánu a blízko pláže se nachází v ulici Mesta. Nakonec ho ale nevolíme a díky naprosté nemožnosti zaparkovat z Nessebaru utíkáme.

K Nessebaru přiléhá také menší letovisko Ravda. Podle nám dostupných informací funguje autobusové spojení po celé délce k sobě přilepených letovisek – Sveti Vlas, Nessebar, Ravda. Ravda se skládá z menších Hotelů a apartmánových domů a působí tak přívětivějším dojmem. Ale pouze na povrchu. Pokusíte-li se zaparkovat a podívat se na pláž nebo se poohlédnout po nějakém ubytování, vyletí na Vás rozčilení Bulhaři. Ač nemají žádnou značku či ceduli, zuřivě brání „své“ parkovací místo, a to i v případě, že jste vjeli do slepé ulice a pokoušíte se evidentně jen otočit, nikoliv zaparkovat. Malé penziony jsou přímo u moře a věříme, že by nabídly pěkný výhled a příjemný pobyt, parkovací kapacity jsou ale naprosto nedostačující a tak, pokud nemáte předem zaplacené ubytování i s parkovacím místem, máte smůlu.

Sozopol

Sozopol jsme navštívili během našeho pobytu dvakrát a tady je nad ním vynesený verdikt:

Jedná se o středně velké městečko, které má kromě turistů asi i běžné obyvatele, o čemž svědčí výstavba v jeho jižní části. Historické centrum na poloostrovním výběžku je podobného ražení jako v Nessebaru, možná hezčí, jelikož nabízí po svém obvodu celou řadu restaurací s terasami přímo nad mořskými skalisky s opravdu romantickým výhledem. Rozhodně doporučujeme navštívit muzeum sozopolské pevnosti a hradby. Na jih od historického centra se nachází hlavní pláž a turistická tepna, kde jsme se také ubytovali, po jedné noci ale zbaběle prcháme. Tento úprk je zapříčiněn jednak přeplněností dotyčné pláže a dále nesnesitelně smradlavou koupelnou paní domácí. V severní části Sozopolu trávíme pár dní v kempu Zlatna Ribka a v nejjižnější části a také naši první noc na pobřeží v kempu Kavaci.

Kavaci

Středně velký kemp hned na pláži, obsazen je především Němci, kteří cestují na dovolenou v kempu v plné polní, tj. s ledničkami, pračkami a televizními satelity. V kempu blízkosti je market, na pláži dvě restaurace. První levnější, spíše bufet, druhá hezčí, dražší a s wi-fi připojením. Sociály v kempu jsou přírodní. A to doslova. V plechové boudě přímo nad mísou se vine réva a prorůstají větve stromů. Co do čistoty udělujeme záchodům a sprchám (studená voda) na stupni prasovitosti č. 3 z 5. Pro představu,č. 5 má záchod v chorvatském kempu, kde paní uklízečka vystříkávala nánosy hoven ze země vapkou a toiky na Rock for People, kde byla hovna do komínu 40cm nad prkénkem. Když o tom tak přemýšlíme, měníme to na dvojku. Cena kempu pro 2 osoby a auto 17 leva/noc.

Zlatna Ribka

Kemp přívětivé velikosti přiléhající k pláži. Ubytovaných poskrovnu, víceméně soukromí. Přímo v kempu je poměrně dobře zásobený minimarket, restaurace a pekařství, kde každé ráno voní čerstvá baklava a další pochoutky. Na pláži je bar s wi-fi, zakoupit si můžete také lehátko a slunečník, nebo půjčit windsurfing. Od jedné odpolední fouká poměrně slušně na plachtu sedmičku směrem od moře. Písečná pláž čistá, pouze odpoledne se díky větru voda zaplavila řasami a trávou, kterou ale obsluha odklízela, a tak večer bylo zase koupání fajn. Slabinou tohoto kempu jsou opět sociály – na to, jak je kemp velký, tři toalety a tři sprchy tak tak dostačují. Vzhledem k poloze sociální buňky přímo nad říčkou vlévající se do moře jsme také pojali ošklivé tušení týkající se osudu produkovaných splašků. Toto podezření prohluboval i občasný fekální smrad objevující se při změně směru větru. K mínusům také patří celé armády krvežíznivých komárů, které na český repelent zvysoka kašlou. Jinak jsme zde byli spokojeni. Cena kempu pro 2 osoby, auto a stan 30 leva/noc.

Primorsko

Menší letovisko hojně zalidněné Čechy a Němci. Centrum se opět nachází na poloostrově a je plné restaurací a obchůdků všech druhů. Z obou stran poloostrova jsou písečné pláže, které lze projít po celé délce příjemnou promenádou, na jižní straně až do Kitenu. Výhodou Primorska je, že se můžete ubytovat v klidnější části dál od centra, tedy blíž plážím, a pokud toužíte po nočním životě, za deset minut jste pěšky přímo ve víru večerní zábavy. My jsme sehnali naprosto kouzelné ubytování s úchvatným výhledem na severní pláž. Doporučujeme pana Kalinu, ulice Vasil Levski 8, Primorsko. Nově a čistě zařízený pokoj se sprchovým koutem, Lednicí, varnou konvicí a wi-fi za pouhých 40 leva/noc, nemluvíme ovšem o balkonu s naprosto luxusním výhledem. Při porovnání s kempy neporovnatelné.

Kiten

Letovisko menší rozlohy, které patří do těch klidnějších lokalit, kde seženete příjemný penzion blízko pláže. Vzhledem k tomu, že není, na rozdíl třeba od Primorska, tak vysoko nad mořem, nečekejte od budov uvnitř městečka žádný extra výhled. Problém je jako již tradičně s parkováním, celkově ale hodnotíme Kiten pozitivně.

Sinemorets

Pokračujete-li z Kitenu přes Achtopol směrem na jih k tureckým hranicím, stačí Vám pohled z okénka auta, abyste pochopili, že se něco zásadně mění. Jednak začínají mizet turisté, druhak začínají mizet obchody, restaurace i benzínové pumpy. Při příjezdu do vesničky Sinemorets se cítíme v porovnání např. s Nessebarem jako v jiném světě. V obci jsou celkem tři restaurace a jen pár menších obchůdků a pekařství, nápisy v latince už nenajdete. Sinemorets se nachází na poměrně vysokém útesu a na pláž je daleko, vysledovali jsme, že místní jezdí autem. Písečné pobřeží v severní části je panensky čisté, klidné a romanticky vyprázdněné. Nenachází se na něm žádné bary ani restaurace, takže pokud při koupání dostanete chuť na pivo, dáte si kilometr a půl do kopce na rozpáleném slunci do nejbližšího obchodu. Klídek a soukromí to ale bohatě vynahradí.

Bulharsko –konečný verdikt

Štreka to byla dlouhá, ale stála za to. Jsme rádi, že jsme projeli Bulharsko jak po pobřeží, tak ve vnitrozemí a dovedeme si tedy představit, jak se žije dál od hotelových bazénů a koktejlů s paraplíčky. Bulharské sociální nůžky budou asi značně rozevřenější než u nás, ale je vidět, že se Bulhaři snaží zuby nehty si to místo v Unii zasloužit. Otázka je, zda je o co stát. Pokud chápete i cestu jako cíl, rozhodně Bulharsko autem doporučujeme.

Zuzana a Jiří Járovi