Poprvé směr Bulharsko, část 1. (z Brna přes Burgas do Obzoru)
Titulek tohoto článku by sice mohl svádět k domněnce, že hodlám publikovat další cestopis ve stylu retro, ale tentokrát se jedná o takřka žhavou novinku. V dětství ani mládí jsem skutečně v této balkánské zemi někdejších pobratimů nikdy nebyl, a tak jsem si spolu s pány Š+G řekl, že pětinku života už mám za sebou a je tedy čas dohnat resty. A jak už to u nás doma občas bývá zvykem, rozhodli jsme se až po několika letech váhání … a na poslední chvíli. Samozřejmě v době, kdy koruna byla naší Národní bankou prudce oslabena, ceny letenek do Bulharska rapidně vzrostly a o nějaké ty desítky procent se pozvedla i cena ubytování, jídla a hromadné Dopravy. K těmto ústrkům je potřeba ještě přidat (ne)činnost zločinecké organizace zvané České dráhy a mediální masáž, která nám slibovala, že islandský vulkán nepustí aeroplány na oblohu minimálně do konce světa. Přesto všechno jsme letošní poslení prázdninový víkend vyrazili. Mimo jiné i proto, že většinu pobytu jsme měli strávit ve společnosti lidí, s kterými jsme si před dvěma lety užili krásnou dovolenou na řeckém ostrovu Rhodos. Jeden z nich zde za posledních dvanáct let byl téměř třicetkrát a byl tedy jednomyslně zvolen za našeho zástupce pro mezinárodní styk česko-bulharský.
V sobotu večer tedy odjíždíme vlakem do Brna. Letadlo nám sice letí až v 5,20 hod. ráno, ale České dráhy tak nějak zrušily veškeré noční spoje. Asi proto, že by noční příplatky zaměstnanců mohly snížit téměř půlmilionový měsíční plat jejich ředitele. A tak nás čeká noční toulání městem. Naštěstí bez kufrů, které nám spoluletící dovezou autem, naneštěstí v sílícím dešti. Za pomoci restaurací a barů jsme to zvládli a na letiště dorazili „pouhé“ čtyři hodiny před odletem. Poslední dvě hodiny už trávíme v pěti a je hned veseleji. Let v pohodě a v Burgasu už nás čeká Jirka s autem. A vypadá to, že se české zimy, zatažené oblohy a deště bát nemusíme. Za hodinu jsme v Obzoru, přivítáme se se zbytky výpravy a po ubytování vyrazíme do městečka. Nejprve nás čeká první ryba i polévka (tedy přesněji rybí polévka) … a také bulharské pivo. Na nějaký čas teď Holbu, Litovel a Plzeň nahradily Burgasko, Kamenitza a zejména povědomě znějící Zagorka. Sice zde skoro všude točili také Staropramen, ale dodržoval jsem nepsané pravidlo a pil mok místní. Koneckonců se jednalo o běžná - a celkem pitelná – europiva (něco jako v tom starém vtipu o manželce, která uspokojí, ale nenadchne).
Naším přechodným domovem se tedy stává bulharské městečko Obzor. V žádném případě se nejedná o typické přímořské letovisko, ale spíše o klasický malý „grad“, který v létě „trošku“ nafouknou turisté. Těch dva a půl tisíce obyvatel téměř dvacetkrát. Přesto zde návštěvník netrpí pocitem nepříjemné přelidněnosti. Je tady několik náměstí a náměstíček, asi čtyři hlavní ulice a vlastní autobusové nádraží, banka, policie i pošta. Spojení severním (Varna) i jižním (Burgas) směrem zajišťují zejména autobusy, které ovšem vyjíždějí poprvé až kolem čtvrt na devět. Jste na Balkánu, tady ani „dělnický“ spoj nikam nespěchá. Proč také, když jste v místě, jehož historie se údajně píše již více než tři tisíce let, a v kterém se postupně „na vládním trůnu“ vystřídali Thrákové, Řekové, Římané, Byzantinci i Turci. Vždyť i své současné jméno získává Obzor až v roce 1936.
Městem je Obzor až od roku 1984 a jeho plocha se stále zvětšuje. Zdejší písčitá pláž prochází pod celým městem, které se k moři svažuje, a má celkem asi osm kilometrů. Ve městě najdeme také malé archeologicko-etnografické muzeum, pár historických památek a spoustu hospůdek, kavárniček a barů. Všude pod zemí se prý dodnes nacházejí pozůstatky antických staveb, takže každý nález se raději tají a rychle likviduje, protože jinak památkáři jakoukoliv stavební iniciativu utnou hned v zárodku. Ze zdejších památek asi nejvíce upoutají kostel sv. Jana Křtitele a vykopávky s lázněmi. Kostel byl sice postaven až v roce 1904, ale určitě stojí za návštěvu. Byli jsme tady s Martinou ovšem jako jediní. Druhá památka je o něco starší. Jedná se o římské – nebo přesněji spíše raně byzantské – lázně, které byly náhodou objeveny v roce 2013. Odkrytá část cihelné stavby vznikla v polovině 5. století a svému účelu sloužila do konce století následujícího.
Hned první den – i když byla neděle - jsme se také stihli seznámit s cenami zdejších potravinářských obchodů, prodejniček rybích specialit, hospod a zmrzlinářů. Všechno v relacích, které ani průměrného Čecha nepostaví do pozice loosera, jenom u stánků se zmrzlinou jsme byli překvapeni. Každá zmrzlina se váží, a tak vás nesmí překvapit fakt, že za jeden kopeček dáte mnohdy v přepočtu i 50 korun. Zaskočili nás také chátrající a evidentně dlouhodobě opuštěné vilky na pobřeží a neuvěřitelné množství nabízených volných pokojů a bytů i nemovitostí „for sale“. Za ubytování zde můžete zaplatit od 8 lvů (když je jeden lev, tak proč říkat 8 leva, že ano …) do nějakých 15 euro. My to měli za 9 euro na osobu a noc, ale s vlastní sociálkou, balkónem a bazénem u ubikace. A také s různými bonusy. I proto jsme ve finále přidali slušné spropitné.
Hned během prvního dne pobytu jsme prolezli vše, co se dalo. Viděli jsme zdejší „plastový“ amfiteátr, na kterém vystupovali různé folklorní soubory, lunapark, fotbalový stadion i hotelové komplexy. Také spousty koček (těch čtyřnohých bylo podstatně více než dvounohých), neuvěřitelné množství suvenýrů (od odporných kýčů přes vtipné nápady nebo hrníčky se všemi známými i neznámými diktátory až po velmi hezkou keramiku), řady fiakrů a hlavně moře. Ten den neobyčejně klidné, ale přesto černomořsky divoké a hlasitě bouřící. Neměl bych zapomenout ani na vesmírné obrazy před zdejším Sparem tvořícího sprayera, velkou ovocně-zeleninovou tržnici nebo úžasnou plastovou hračku, kterou je věrohodně chrochtající mikroprasátko. Večer jsme pak chvíli poseděli u červeného vína a rakije … a šli spát. Jednak toho na první den bylo opravdu hodně, jednak jsme se domluvili, že hned v pondělí zajedeme do Nesebaru. Toto krásné město – tedy přesněji jeho stará poloostrovní část – je památkou UNESCO a v na pondělí hlásili trošku chladněji a pod mrakem, takže ideální čas pro fakultativní výlet. Jenom nám hned první den bylo jasné, že plánovaný rozpočet pravděpodobně nedodržíme …