Černá hora na kole

Fotografie (1)  • Foto: vvaclavpavlina

Černá Hora 28.6 – 5.7.2014

Tak jsme zpět v Černé Hoře. Máme namířeno k moři. První co nás zaujalo za hranicí, byla ovčí studna. Byla krásně obložená stádem oveček. Protože se pomalu blíží večer, tak přemýšlíme kam se uložit. Štěstí nám přeje a nacházíme vesnické fotbalové hřiště. Krásný stín a absence komárů. Dokonalý přepych. Večeříme albánský kebab a posloucháme modlitby muezínů, byť jenom z amplionů na Minaretech.

Ráno sjíždíme pár kilometrů do Ulcinu a vyhlašujeme válecí neděli. Na pláži, která se jmenuje Veliká, trávíme pod borovicemi celý den. Jsou tady k dispozici toalety a pitná voda, jenom škoda, že jsme si nenakoupili pivo v plechu. Točené v baru za 2,5 Eura nám moc nechutná. Na noc zalézáme kousek od pláže, tady se bohužel o absenci komárů mluvit nedá.

Ráno balíme a jedeme do Ulcinj. Pěkné, živé město. Po jeho prohlídce namíříme na Bar. Cesta po hlavní silnici není žádný med, ale alespoň tady nejsou deseti stupňová stoupání. Cestou nás zastihl déšť. Nijak vydatný, ale přesto ho přečkáváme pod stříškou ve vesnici Dobrá Voda. Dáme si k tomu čekání cukrový meloun a pršut. No, vcelku zajímavá kombinace. Po obědě dojíždíme do Baru. Na jeho kraji je nově otevřená mešita, která rozhodně stojí za návštěvu. To se již nedá říct o samotném městě. Je doslova ošklivé, jsme však potrestáni za lenost. (vynecháváme Starý Bar a pak toho samozřejmě litujeme). Nijak moc se nezdržujeme a jedeme pomalu hledat nocleh. Ten nacházíme nedaleko, u zříceniny hradu Ratac. Přímo pod námi doslova burácí moře, rozhodně se v něm dnes nedá koupat. Pavlína to zkouší, ale žádný velký požitek z toho nemá.

Po klidné noci míříme dál. Snídaně byla velice lehká, došel nám chleba. Máme v plánu posnídat cestou. V Sutomore si dáváme pizzu a dokupujeme nějaké zásoby. Jinak Sutomore je turistický průmysl jak má být. Pomalu projíždíme pěší zónou a na jejím konci potkáváme skupinku francouzů

na kole. Jedou samozřejmě do Albánie. Tak se z nás snaží dostat nějaké informace, nakonec jsme se nějak domluvili. Netroufnu si říct, že uspokojivě. Je čím dál větší vedro, přemýšlíme jak se dostat k vodě. Před Petrovacem je značený kemp. Sjíždíme tam a domlouváme se, že si jenom odpočineme a pak pojedeme dál. Kdybychom se rozmysleli, máme přijít zaplatit. V kempu se seznamujeme s českými manželi, kteří tu už po několik sezon tráví léto. Je z toho příjemné povídání. Po koupeli a odpočinku se zvedáme a jedeme vstříc odpolednímu vedru. Jen co vyrazíme na hlavní, potkáváme další duo cyklistů. Tentokrát jsou to Němci a jedou kam jinam než do Albánie. S těmi už je domluva výrazně lepší. Doufáme, že jim naše zkušenosti k něčemu budou. Co ale rozhodně ocenili, byla naše mapa. S tou jejich v měřítku 1:750000 bych rozhodně na kole nikam nejel. Takže mapa za pár Euro mění majitele. Na kopci stojí krásný kostelík a je hned vedle silnice, takže samozřejmě zastavujeme a jdeme na exkurzi. Jen co zabrzdíme tak se k nám hrne nějaký pán, začne nás rusky vítat a potom z něho vyleze, že je po operaci, má hromadu dětí a kolik mu prý přispějeme. Je zklamaný, když mu vysvětlíme, že jsme jenom poutníci. Dávám potom nějaké mince do kostelní kasičky a Pavlína konečně zapaluje svíčku za zdar naší výpravy. Ještě není moc hodin, ale rozhodně dnes nechceme dojet do Budvy. Takže nás začíná pomalu trápit každodenní otázka kam složit naše kosti. Pod silnicí vidíme rozestavěný hotel, alespoň podle toho co se píše na ceduli. Pavlína to jde obhlédnout a našla pod stavbou docela slušný plácek. Jen na stavbě jsou nějací dělníci a těm jsme naprosto fuk. Tak si tam tak vegetujeme a najednou k nám jde nějaký pán. Co že prý tam děláme. Pán je noční hlídač na té stavbě. No nakonec to byl další skvělý člověk, kterého potkáváme. Úplně roztaje, když zjistí, odkud jsme. Zve nás na kávu a moc hezky vypráví o historii slovanství. Je to Makedonec, který prodával ve Skopje české sklo. Teď jezdí na celé léto do Černé Hory. Povídáme do večera, když odcházíme, tak povídá, ať se stavíme ještě ráno, než přijdou dělníci na stavbu.

Ráno jsme v Budvě. Ještě před tím zajíždíme ke Sv. Štefanu. Po zjištění, že za pouhý vstup chtějí 20Eura za osobu, tak zase odjíždíme. Zkrátka „chvála, a pozdravujte doma“. Jestli jsem napsal, že Sutomore je turistický průmysl, tak tady je to mega průmysl.

Nicméně historická Budva je opravdu pěkná. Máme spoustu času, náš plán jsme totiž trochu ořezali. Rozhodně už nemyslíme na Boku Kotorskou. Takže máme v úmyslu trávit den v Budvě, potom dojet do blízkého kempu a věnovat se vodním radovánkám. Po prohlídce města jedeme ke kempu cca 8km. Je to jediný kemp, který přichází v úvahu. Naše zklamání z něho máme v paměti ještě teď. Tady rozhodně nebudeme ani na to koupání natož trávit noc. Vracíme se pomalu k Budvě. Cestou sem jsme míjeli odbočku na nějakou starou pevnost. Je nám dopředu jasné, kde budeme nocovat. No výhledy jsme měli pěkné, jen z toho koupání nic nebylo. Jeden pohled nám moc radosti nedělal. Před sebou jsme měli na jako na dlani nejen Budvu, ale i to stoupání, které budeme muset zítra podstoupit. Posíláme ještě sms našemu domácímu, že se k autu vrátíme v pátek. Obratem odpovídá, že nám želí dobar odmor.

Snídáme dole ve městě, počkáme si na čerstvou pizzu. Potřebujeme se posilnit. Ten výjezd je dost únavný a to jsem ještě píchl. Naštěstí zrovna ve stínu. Už je to druhý defekt. Pomalu pomalinku šplháme od moře. Když už opravdu máme dost, tak je za jednou zatáčkou hospůdka s terasou. Na poslední chvíli. Odpočinutí jedeme dál, ale síly už nějak nedovedeme zmobilizovat. Tak nám jízda Do Cetinje trvá neuvěřitelných 6 hodin čistého času. Cetinje je takové malé, ospalé městečko. Alespoň nám tak z počátku připadá. Najdeme pěší zónu s lavičkou, kopíme pivko a relaxujeme. Pavlína vezme foťák a mapuje terén. Já jsem popravdě rád, že sedím. K večeru začíná městečko ožívat. Lidi chodí korzovat a ospalé obchůdky najednou fungují. Jenomže je pomalu čas se zvednout a najít nějaký nocleh. Po několika kilometrech jsme zašití na travnaté cestě. Dneska to byl fakt náročný den.

Teď už nás čeká jenom dojet do Podgorice. Protože je cesta převážně z kopce tak nám opravdu ubíhá. Podgorice je hlavní město, tak si myslíme, že tady bude co k vidění. Tak jsme buď špatně hledali, nebo už toho máme tak akorát, že nás nic moc nezaujalo. Teda kromě stánku s bezvadnými palačinkami a toho že jsem tady hned dvakrát lepil zadní kolo. Jedeme tedy k autu. Pavlína je trošku přehřátá, tak jsme opravdu rádi, když nacházíme naše auto tak jak jsme ho nechali. Domácí nás vítají, a když se dáme trochu do kupy tak nás zvou na kávu a výborný domácí jogurt od jejich kravky. Dnešní noc trávíme v autě a ráno se loučíme s domácím a vyrážíme. Cestou máme v plánu ještě klášter Morača, který si nesmíme nechat ujít, když jedeme kolem. No a potom míříme za kamarády k Balatonu, kde ještě týden pobudeme. Ale to už je jiná cyklistika, která má taky hodně co do sebe.

Fotogalerie: http://vvaclav.rajce.idnes.cz/20140628_Cerna_Hora/