7.5.2008 - cesta tam, Panská skála, Tiské stěny

Ráno nikam nespěcháme a vyrážíme tedy z domu okolo deváté hodiny. Do dálniční známky investovat nehodláme, takže nás čeká pomalejší, zato malebnější cesta přes Svitavy, Litomyšl, Hradec Králové, Jíčín a Českou Lípu až téměř do cíle. První zastávku, nepočítám-li jednu benzinku a oběd, děláme již na samém okraji Českého Švýcarska, v lokalitě Panské skály. Pokud by snad někdo neměl tušení cože to ta Panská skála je, pak vězte, že jde o tzv. kamenné varhany, nejstarší geologickou rezervací v České republice. Nachází se u obce Prácheň poblíž Kamenického Šenova a je tvořena čedičovými, pěti či šestibokými sloupci. Panská skála není nikterak rozsáhlá, proto ji zhruba za hodinku máme prozkoumánu skrz na skrz a můžeme pokračovat v cestě. Vzhledem k dobrému času volíme ještě návštěvu Tiských stěn, skalního města ležícího zhruba 10 km západně od Děčína u obce Tisá. Komplex je tvořené labyrintem pískovcových věží až 70 m vysokých. Byť si díky tomu poněkud zajedeme, rozhodně návštěvy později nelitujeme. Poté náš již čeká jen krátký přejezd na ubytování v obci Mezná, konkrétně v hotelu Hubert, byť tedy slovo hotel zní v souvislosti s realitou ubytovny poněkud nadsazeně :-)

8.5.2008 - Jetřichovice, Mariina vyhlídka, Viléminina stěna, Rudolfův kámen, Šaunštejn, Malá Pravčická brána

Na dnešek máme naplánovánu první tůru v Českém Švýcarsku, ráno se přesouváme autobusem z Mezné do Jetřichovic a odsud vyrážíme po červené na velmi pěknou cestu, zejména po vyhlídkách. Hned na úvod nás čeká výživný, naštěstí však poměrně krátký, výstup na Mariinu skálu, skalní vyhlídku s altánem který byl nově postaven v roce 2006 poté co původní o rok dříve podlehl rozsáhlému požáru. Odtud je to pouze kousek na Vilemíninu stěnu, skalní ostroh, původně nazývaný Černá stěna. I odsud je stejně jako z Mariiny vyhlídky fantastický rozhled po oblasti Českého Švýcarska, kterému dominuje nedaleký Růžovský vrch. Zároveň je právě Viléminina stěna rozhodně nejsnadněji dostupnou vyhlídkou na celé dnešní trase, myšleno tedy z hlediska přístupu na vyhlídku samotnou. Po spočinutí a důkladném rozhlédnutí pokračujeme dále po červené na Rudolfův kámen, další z parádních vyhlídkových bodů, z něhož se na rozdíl od předchozích vyhlídek otevírají daleké pohledy na všechny světové strany. Vyhlídka je pojmenována po Rudolfu Kinském, který skálu poprvé navštívil roku 1824 a později zde nechal vybudovat dřevěný útulek. Přístup na Rudolfův kámen je již poněku složitější, byť pro zdravého člověka bez závratí bezproblémový, potkali jsme tu však i jednu mladou dámu, která po prvním žebříků výstup raději vzdala, nutno dodat ke vlastní škodě, neboť vyhlídky odtud byly opravud parádní, dovolím si tvrdit že dnešního dne nejlepší. Z Rudolfova kamene náš čeká sestup do nižší nadmořské výšky a dalších 6 kilometrů po příjemné cestě lesem, stále po červené značce, ke skalnímu hradu Šaunštejn. Ještě před Šaunštejnem je možno odbočit na žlutou značku a přes Krásnou Lípu se vrátit zpět do Jetřichovic. My se však potřebujeme vrátit zpět do Mezné a navíc výčet na dnešek naplánovaných míst k návštěvě ještě není kompletní. Šaunštejn je údajně jedním z nejkrásnějších skalních hradů v Českém Švýcarsku, lěží nedaleko trv. České silnice, která je v současnosti využívána především jako cyklostezka. Výstup k pozůstatkům hradu je rozhodně nejnáročnější z dnešních, byť se opět dá zvládnou bez větších problémů. Z Šaunštějna je to již jen kousek k poslednímu místu, jehož návštěvu máme dnes naplánovánu. Malá Pravčická brána sice nedosahuje monumentálních rozměrů své větší a známější jmenovkyně, přesto za vidění určitě stojí. Jde o další jedinečný příklad perforace pískovcových skal na území Národního parku České Švýcarsko. Odsud nám zbývají zhruba tři kilometry na Mezní Louku a odtud další dva pohodové na Meznou. Trasu jsme v pohodovém tempu s četnými zastávkami na kochání a focení zvládli za necelých šest hodin.

9.5.2008 - soutěsky řeky Kamenice, Pravčická brána

Na dnešní den máme naplánovánu tzv. základní tůru Českého Švýcarska, kterou si patrně projde drtivá většina návštěvníků tohoto krásného kraje, tedy soutěsky řeky Kamenice a Pravčickou bránu. Z Mezná začínáme krátkým sestupem do údolí řeky Kamenice, platíme naštěstí docela symbolické vstupné 20 Kč do údolí řeky Kamenice (ve zdejším kraji mají vůbec vybírání vstupného téměř kamkoliv dovedeno k dokonalosti) a odtud se vydávávame vlevo (je možno jít celou trasu i opačným směrem) do Divoké soutěsky. Již za krátkou chvíli nás čeká první převoz lodičkou, zhruba desetiminutový za bratru 50 Kč na osobu. Soutěsku totiž nelze projít celou pěšky, ale právě pro tento cca půlkilometrový úsek je třeba použít převozu pramicí. Po vylodění pokračujeme ještě chvíli soutěskou, která se tedy výše proti proudu konečně místy jeví jako Divoká, abychom následně mírným stoupáním dorazili na Mezní Louku. Odtud nás čeká šestikilometrová, příjemná a jen pozvolna stoupající cesta k Pravčické bráně, kterou nám zpříjemňuje zastávka na vyhlídce u Křídelních stěn. Samotná Pravčická brána je již odsud nedaleko. Se svými rozměry (výška klenby 16 metrů a šířka téměř 27 metrů) je největší pískovcovou skalní branou v Evropě. Přímo u Pravčické brány stojí restaurace Sokolí hnízdo, postavené již v roce 1881. Do areálu Pravčické brány se opět platí vstupné, tentorkát 75 Kč. Po zaplacení je možno vystoupat na vyhlídku nad již zmiňovanou restaurací, odkud se nabízí krásný výhled nejen na samotnou Pravčickou bránu. Po důkladném prohlédnutí, nafocení a spočinutí pod samotným obloukem skalní brány zahajujeme sestup do Hřenska, tentorkát kratší a strmější nežli byla cesta z Mezní Louky. Ze samotného okraje Hřenska poté uhýbáme opět do údolí řeky Kamenice, abychom prošli a projeli Tichou nebo též Edmundovu soutěsku a zhruba po šesti hodinách se závěrečným stoupáním vrátili zpět do Mezné.

10.5.2008 - Aquapark Liberec

Dnešní den jsme pojali jako čistě odpočinkový a vyrazili navštívit vyhlášený Aquapark Babylon v Liberci. Cesta byla pohodová, Aquapark jsme také našli bez větších problémů, ovšem že by nás nějak nadchnul to se tedy říct nedá. Osobně bych řekl, že je docela srovnatelný například s tím ve Vyškově, aspoň z mého pohledu příliš velký rozdíl nevidím.

11.5.2008 - cesta domů

Ráno nás čeká poslední snídaně v hotelu Hubert a poté již odjezd domů. Vyrážíme raději hned ráno, neboť odpoledne se dá tušit všeobecne zvýšený provoz a také chceme stihnout večerní volejbal v naší domovině. Cesta však probíhá naprosto bezproblémově a tak i s krátkými zastávkami jsme již ve dvě odpoledne téměř doma, celou cestu zakončujeme výborným oběděm v nedaleké Lipůvce v restauraci Formanka, milovníkům tradiční české kuchyně nelze než doporučit :-)

Partner článku: Ubytování České Švýcarsko