Českokrumlovsko a Lipensko, 3. část – mezi cisterciáky z Vyššího Brodu a městem rekordů

Cisterciácký gotický klášter ve Vyšším Brodě, který byl Rožmberky založen již v roce 1259, měl být asi největším klenotem našeho jihočeského pobytu. Možná i byl, ale pár maličkostí nás tady přesto silně nepotěšilo. Když pominu skutečnost, že na rozdíl od Zlaté koruny se nesmělo fotografovat nikde, vadila zejména absence možnosti vstupu do křížové chodby, rajské zahrady a kapitulní síně. Navíc některé cenné exponáty byly opět zapůjčeny do Prahy. A snímky exteriérů kazil fakt, že v areálu se provádí jakési meliorační práce a terénní úpravy, takže v záběru se pořád pohybovali jacíci bagříci, bobci, dělníci, rolníci i pracující inteligence. Ale i tak to byl, částečně díky výbornému průvodci, velmi hodnotný zážitek. Areál je silně gotický, doplněný prvky baroka a klasicismu a ve finále se i pár vnitřních snímků ulovit povedlo.

Po krátké prohlídce centra městečka (s návštěvou infocentra s mladou pracovnicí, která byla opravdu hodně v obraze - myšleno naprosto neironicky) jsme si cestu ještě prodloužili. Zcela plánovaně jsme se vydali do poutního areálu Svatý Kámen, kde se hlavně Alena těšila na kapli s rozestupujícím se puklým kamenem. Toto silně energetické místo je spojováno s pověstí, že až se kameny rozestoupí tak, aby mezi nimi projel vůz tažený koňmi, bude konec světa. Pokud to tak skutečně je, tak to zatím vypadá, že se Nostradamus mýlil.

Na závěr dne jsme ještě navštívili vykopávky u tvrze v Tiché a prostor zaniklé vsi Cetviny (holt vojenské pohraničí v době studené války). A pak už jen návrat k poslední noci ve Větřní. Ještě alespoň pár fotografií zdejšího kostela, dojíst s dopít zbytky a v sobotu ráno definitivně odjíždíme. Domů ale rozhodně nepojedeme nejkratší možnou cestou.

Nejprve se vydáme do vojenského prostoru za Kájovem, kde se nachází vzácný románsko-gotický kostel sv. Mikuláše z poloviny 12. stol. Bohužel nám v cestě do Boletic brání různé zákazové dopravní značky. Po dohodě s domorodci tam odvážně zajedeme i bez povolenky, protože podobných staveb se v naší zemi moc nenachází. Pak už míříme k Českému Krumlovu. Počasí je asi nejteplejší za celý pobyt, tak zvolíme jen krátkou procházku historickým centrem města a zámek zcela vynecháváme. Tradičně postojíme u šlajsny pod Plášťovým mostem a pozorujeme vodáky. Největší radost má Slávek, protože jediný viděl loď, která se právě "udělala". Mě zase celkem pobaví fakt, že i zde potkávám bývalé kolegy ze šumperské nemocnice. Jinak se od mé poslední návštěvy tohoto unescového města nic nezměnilo. Neskutečné davy lidí, tváře Asiatů trvale skryty za fotoaparáty, předražený Schiele (ale celkem všude je to tady ždímačka na peněženky návštěvníků města) … ale pořád je to jedno z nejkrásnějších měst, která jsem kdy navštívil. Prostě ta panoramata jsou ta panoramata …

A jedeme dál. Po obědě se blížíme k Pelhřimovu, který jsme si jako zastávku vybrali už při cestě na dovolenou. Je to hezké historické město, chlubící se v současnosti hlavně tím, že zde jako na běžícím páse vytvářejí různé rekordy, které mají i své vlastní muzeum v jedné ze vstupních městských bran. K tvorbě dalšího se přidávám tím, že vynesu na vyhlídkový ochoz kostelní věže kozu, za což následně obdržím pamětní list. Kozénce z ochozu ukazuji město pod námi, chvíli poté je nahoru vynesena i druhá koza a kolega nosič dělá totéž. Navštívíme i místní íčko, kde nás sympatická slečna obdaruje rovněž rekordně kvalitními materiály. Po sestupu kolem zvonů se zdržíme už jen krátce, protože je fakt horko, čas tlačí a u mě se projevuje jakýsi prapodivný tlak v útrobách.

Statečně volím ještě krátkou zastávku v Přibyslavi, ale na podrobnější prohlídku už není času ani sil. Spokojíme se s dominantní gotickou věží za náměstím. A jedeme domů. Vydržím až do Hlinska. Zde musím Slávkovi poděkovat za velmi rychlou jízdu i dobrý výběr benzinky a Martině za objev záchodu (protože já už držel stlačené i oči). Pak už bylo zase vše v naprosté pohodě a večer jsme se na chvilku i na Koupáku na tradiční pivko zastavili.

V každém případě to byla – ve všech směrech - mimořádně vydařená akce. Koneckonců to, že jsou jižní Čechy opravdu krásné, ví asi každý. Je ale dobré si to občas připomínat. Takže doufám, že příští rok proběhne plánované 2. kolo, které bychom rádi spojili alespoň s pár hodinami, prožitými přímo na řece.

(psáno v červenci 2011)

PS dopisuji až v roce 2019: Ke 2. kolu už, bohužel, nikdy nedošlo. Sice jsme si objednali osvědčené ubytování a zajistili vše potřebné, ale Slávek se nakonec „rozhodl“, že místo na krásy jižních Čech se „raději“ podívá do jedné středomoravské nemocnice. A potom už žádné pak nebylo …