Přidat České Budějovice mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa České Budějovice
ČESKÝ KRUMLOV 24 - 4.Odskok do Českých Budějovic
Ráno jsme se po půl deváté z penzionu přes čtvrť Horní Brána pomalu odkulili na busové nádraží. Nebe je ještě zatažené, ale aspoň už neprší. Před polednem by se měla údajně oblačnost rozpustit a vysvitnout slunce. O letních teplotách si ale budeme muset do příštího roku nechat jen zdát. Do Českých Budějovic jede spousta lidí, naštěstí jsme si v pohodě sedli. Horší to mají ti, kteří do vozidla přistoupili až dole na zastávce Špičák a většina z nich zůstává stát. S nimi i jedna příslušnice diskriminované menšiny, což ji rozhořčí a dává to celému busu hlasitě najevo. Když už to ječení začíná být neúnosné, paní sedící před námi ji ostře okřikne: „Jestli se vám u nás nelíbí, odstěhujte se zpátky na Slovensko!“
A byl klid.
V Budějicích velké překvapení: autobusové nádraží tu totiž mají umístěno na střeše hypermarketu, kam vyjíždíme po nakloněné ploše tunely. Dolů do přízemí obchodního domu je pak nutno sjet dvojími pojizdnými schody. Myslím, že tohle je tedy u nás naprostý unikát!
Naproti je vlakové nádraží a já s manželkou napřed zamířil tam, abych nám na zpáteční cestu z dovolené zakoupil SONE jízdenku a místenky. Je už skoro půl jedenácté a máme hlad. V Chelčického ulici sice míjíme nějaký bufet, ale uvnitř je narváno. Dál pokračujeme po Žižkově třídě a za rohem jsme narazili na restauraci „U Černého koníčka.“ Měla sympatický interiér, a tož jsme usedli ke stolu a objednali si chutnou svíčkovou.
Po brzkém obědě pokračujeme pěšmo do historického jádra města. Za klášterem petrinů s kostelem Panny Marie Růžencové jsme přišli na Senovážné náměstí, odkud se nám přes park k jihu otevřel pohled na vzdálené Jihočeské muzeum. Lákalo by nás jej navštívit, jenže dnes na něj opravdu nemáme čas, snad někdy příště. Vpravo v parčíku jsme minuli zajímavý Meteorologický sloup. Pochází z roku 1925 a o jeho uměleckou podobu se přičinil táborský sochař – J.V.Dušek. Sloup obzvlášťnují čtyři propletené děti znázorňující čtvero ročních období. U jeho paty je umístěna značka ukazující výšku vody při povodni ze září v roce 1888.
Za parkem již začínala vlastní zástavba ulice Karla IV, která spojuje Senovážné náměstí s hlavním městským rynkem – náměstím Přemysla Otakara II. Díky honosným domům je ráz ulice Karla IV. srovnatelný s ulicemi i těch našich největších měst. Na jejím začátku stojí na rohu kostel sv.Rodiny. Roku 1887 byl v neogotickém slohu vystavěn Jakobem Stabernakem a jeho interiér vyzdoben v tzv.beuronském stylu. Spolu s vedlejším církevním areálem sestávajícím z kláštera a „Vychovávacího ústavu a sirotčince Kongregace Milosrdných sester sv.Karla Boromejského“ je cennou novogotickou památkou. Roku 1950 byl komunisty celý areál zabaven a sestry Boromejky uvězněny. Kostel zůstal funkčním do roku 1968, poté odsvěcen a interiér využit pro Třeboňský archív.
Dál v ulici nás mimo jiných domů se secesními a historizujícími fasádami zaujal objekt „Malého pivovaru“ přestavěného na moderní hotel a na rohu hlavního rynku stavení se žlutou, bohatě členěnou fasádou nesoucí jméno Palác Včela. Jedná se o opravdu nádherný třípatrový objekt se secesní a plastickou výzdobou v duchu výpravné německé novorenesance. Podle plánů vídeňského arch.Paula Branga jej tu roku 1896 do výsledné podoby realizoval stavitel Josef Priesl. Dům byl původně sídlem německého úvěrového a zástavního spolku „Biene.“
Za ním už jsme stanuli na ploše jednoho z nekrásnějších náměstí u nás, jehož střed krášlí unikátní Samsonova kašna. Rynek nese jméno po „králi železném a zlatém“, jenž roku 1265 město České Budějovice založil. Hlavními dominantami veřejného prostranství je dech beroucí hmota radnice a na opačné straně se za ním tyčící Černá věž s katedrálou sv.Mikuláše. Při našem příchodu na rynek se obloha konečně začala protrhávat a než jsme dokráčeli pod honosný štít radnice, vysvitlo slunce a naštěstí až do pozdního odpoledne dohánělo zameškanou šichtu.
Po dostatečném pokochání se budějickým „domem konšelů“ jsem odbočili do Biskupské ulice, která před Železným mostem vyústila na nábřeží řeky Malše. Z mostu se otevřel hezký výhled na věž „Železnou pannu“ se zachovalým úsekem městských hradeb a dalších bašt, táhnoucích se podél slepého ramene Malše severním směrem.
A po chodníku pod bývalým městským opevněním vedly i naše další kroky.
Výstavba městského opevnění odstartovala hned po založení roku 1256. První hradební okruh zbudovaný v gotickém slohu sestával z pevné hradební zdi o výšce 7 metrů, do níž byla v pravidelných rozestupech vsazena řada bašt. Vstup do „Budějic“ umožňovaly tři věžovité brány – Pražská, Svinenská a Rožnovská. Mlýnská stoka, která města obklopovala ze severní a východní strany, posloužila coby vodní příkop. V průběhu 14.století byla vystavěna nižší parkánová hradba zesílená dalšími mohutnými věžemi. V 16.století dokončena na nejvíce ohrožených místech třetí obranná linie. O sto let později se České Budějovice proměnily v barokní pevnost a úseky podél hradeb byly v hradebním příkopu doplněny trojúhelníkovými pevnůstkami. Od začátku 19.století se opevnění postupně odbourávalo.
V současnosti se z vnitřní hradební zdi,do níž jsou vetknuty hranolové a půlválcové věže a vnější parkánové zdi s baštami zachovaly jen dílčí úseky. Severní s baštou „Otakárkou“ ukončený „Rabenštejnskou věží“... a pak dlouhý jihozápadní úsek, lemující slepé rameno Malše. Začíná za Biskupskou ulicí u mostu přes Malši a pokračuje po Zátkově nábřeží a nábřeží Jindřicha Libraria až k budově gymnázia.
Na okraji Biskupské zahrady se vypíná mohutná hranolová věž Železná panna, jejíž název upomíná na děsivý mučící stroj známý z románu „Čachtická paní.“ Prý se v ní ale podobné mučidlo skutečně nacházelo! Jádro věže pochází ze 14.století a výslednou podobu věž získala roku 1612. V interiéru se dnes nachází mnohem příjemnější atrakce, jíž je staročeská hospoda.
Za ní jsme prošli Biskupskou zahradou - parkem zbudovaným v hradebním parkánu. Tady nás zaujal Gloriet, což je gotická bašta upravená ve „století páry“ v romantickém duchu.
Poblíž lávky spojující nábřeží s protějším „Sokolským ostrovem,“ na němž se nachází stejnojmenný park a řada sportovních areálů, se na „našem“ břehu vypínala Solní brána, tvořená věží s podjezdem. Pod hradební zdí jsme dokráčeli ke kruhové baště u objektu gymnázia. Za ním se u dominikánského kláštera zachoval další, ale už jen krátký úsek městského opevnění. Stojí tu nižší věž se Solnou brankou a v domě čp.401 se zachoval dřevěný srub původně obývaný strážci hradeb.
Za polygonální baštou stojí u břehu barokní kaple sv.Jana Nepomuckého a vedle ní roste strom s bizarním, téměř pololežícím kmenem, který musí být podepřen špalkem. Před koncem slepého ramene Malše je na vodní hladině umístěna moderní plastika. Za Hroznovou ulicí vystupovala malebná budova, která je sídlem Hotelu Budweis, kavárny Budweis a stejnojmenné restaurace.
Další naše kroky vedly do Pánské ulice, která si díky větší vzdálenosti od centra dodnes zachovala svůj starodávný půvab. Ulice vybíhá od Hroznové směrem k severu a na plácku s atraktivní Rabenštejnskou věží se k ní zleva připojuje ulice Mlýnská. V minulosti na ní stávala rychta a bydleli v ní zbrojnoši, díky čemuž se jí říkalo „Biřická“ anebo „Šatlavní.“ Krátce nesla i jméno „Jírchářská“ - to podle zde žijících řemeslníků, kteří zpracovávali kůže.
Zástavba vznikala už ve středověku a spolu s majestátní Rabenštejnskou věží se tu dnes nachází 18 kulturních památek. Díky barokním a klasicistním fasádám měšťanských domů ulice doslova vyzařuje velmi příjemnou atmosféru, k níž nepochybně přispívá i výskyt neviditelného „ducha“, známého pod přízviskem Genius loci. Roku 2004 prošla Panská rozsáhlou a nákladnou rekonstrukcí a poté byla předlážděna. Je pěší zónou, přezdívá se jí budějická „Zlatá ulička“ a patří k nejfotogeničtějším lokalitám města. Asi nejromantičtějším místem je plácek před Rabenštejnskou věží, využívaný ke kulturním a společenským akcím a nazývaný domorodci „Havraním náměstím.“
Nad ním se vypíná hranolová Rabenštejnská věž, která je vysoká 17 metrů a má čtyři patra. Název prý dostala po dominikánském mnichovi Wolfgangu Rabensteinovi. Vznikla ve 14.století a byla důležitou součástí městského opevnění. Je zajímavé, že namísto střílen měla už od počátku okna. Časem se v ní skladoval střelný prach a zbraně... a poté byly až do začátku 19.století její interiéry využívány na vězení.
Za mírné prohřešky – urážky na cti, dluhy, pančování vína a výtržnosti byli viníci vězněni v patrech. Pro těžší zločince sloužila kobka bez oken umístěná v přízemí věže, kde bylo odsouzenci jídlo spouštěno otvorem shora. Do věže se původně vstupovalo z patra, přízemní vchod vyražen až 1828. Dnes je ve věži umístěna výstavka rytířských brnění a zbraní, je tu galerie, kulturní centrum a další.
Poblíž rynečku jsme narazili i na menší osvěžovnu. Jana se spokojila s kofolou a já ochutnal vynikající místní polotmavý ležák z nějakého menšího pivovaru, no a protože jsme si pití vynesli ven do stínu stromů u Mlýnské strouhy, mohli jsme se při konzumaci kochat pohledem na již zmíněnou Rabenštejnskou věž s novodobým nápaditým vstupem do galerie.
Pak jsem se po stejné ose Pánskou ulicí vrátili na Hroznovou a „prozkoumali“ protější Piaristické náměstí. Na jeho západní straně rynku stojí budova Solnice, polygonální bašta a nejstarší budějovický chrám - kostel Obětování Panny Marie. V místech nynějšího náměstí byl krátce po založení města zbudován jeden z městských hřbitovů. Roku 1740 jej zkrášlil sloup Nejsvětější Trojice od barokního sochaře J.Dietricha. V druhé polovině 18.století začal být žalov rušen a sloup se přestěhoval k nové vstupní brance z České ulice. Naproti němu stojí sousoší Kalvárie, které roku 1731 vysochal tentýž umělec - J.Dietrich.
Plocha bývalého hřbitova se proměnila na tržiště a nové náměstí obdrželo jméno po piaristickém řádu, který se roku 1785 přesunul do dominikánského konvektu, ukrytého za zdí na jižní straně rynku. V roce 1995 rynek získal novou dlažbu a jako památka na bývalý hřbitov byl do dlažby vyskládán obrazec kříže a několik zachovalých náhrobních kamenů, doplněných o motiv růžence.
Je pravdou, že se nám při procházce historickým jádrem města jako nejmalebnější jevila ulice Panská, ale nutno dodat, že další velezajímavou komunikací je tady i ulice Hroznová. Ta prochází směrem od západu k východu celou severní historickou částí Českých Budějovic. Její historie se odvíjí až od roku 1875, kdy vznikla administrativním propojením dříve samostatných ulic.
Vlastní zástavba vznikala od 13.století. O 300 let později byla většina původních stavení přestavěna v renesančním slohu a po velkém požáru města v roce 1641 fasády domů ovládlo baroko. Později se prosadil i klasicismus a ve 20.století byla ulice obohacena obchodním domem, realizovaným podle plánů stavitele F.Petráše v duchu konstruktivismu.
V Hroznové ulici se nachází celkem 15 kulturních památek, z nichž k těm nejatraktivnějším patří Masné krámy a budova bývalé Městské spořitelny, dnes banky.
Masné krámy tvoří objekt, který sloužíval k prodeji masových výrobků a rovněž stejnojmenná restaurace, která se nachází již v Krajinské ulici. Původní masné krámy byl zbudovány ve 14.století na hlavním městském rynku. Později přesunuty na nynější místo a Léta Páně 1554 pro ně vystavěna samostatná kamenná nárožní budova s renesančním západním průčelím. Svému původnímu účelu sloužily až do konce „století páry.“ V první půli následného století jim hrozila demolice, ale naštěstí k ní nedošlo a jejich interiér se změnil na sklady a prodejny drobného tovaru. Roku 2002 byla dokončena jejich nákladná rekonstrunkce.
Městská spořitelna se vypíná na nároží Hroznové a Krajinské ulice. Byla zbudována dle projektu vídeňského architekta Heinricha Rieda roku 1913 v místech bývalého Ettmayerova domu. Novorenesanční městský palác byl na fasádě přizdoben secesními a dalšími moderními prvky, díky čemuž budova svou výstavností zastínila i plzeňskou spořitelní pobočku. Památkově chráněna byla mezi lety 1958 až 1987, po sametu se stala sídlem Komerční banky, která ji roku 2017 vzorně opravila.
Hroznovou ulicí jsme se dostali až k jejímu průsečíku s komunikací, u níž stojí věhlasná Černá věž a pod ní je umístěna bronzová socha vlasteneckého biskupa Jana Valeriána Jirsíka. Hned vedle se tyčilo vstupní průčelí katedrály sv.Mikuláše a já neodolal, abych si neprohlédl její překrásný interiér.
Ulice U Černé věže nás pak vyvedla na hlavní rynek a ulice Karla IV. nazpět na Senovážné náměstí, odkud jsme k úlevě uondané Jany k autobusovému nádraží jeli trolejbusem. Ty tady mají – na rozdíl od zlínských oranžových, červenou barvu. Následoval výjezd eskavátory na plochou střechu hypermarketu a po zjištění jízdního řádu jsme zjistili, že nám za chviličku do Českého Krumlova odjíždějí hned tři busy. Vybrali jsme si ten prostřední, který byl narván k prasknutí a dva hodní študáci nám uvolnili místo k sedění. Budiž jim za to chvála a nechť jejich mozky při zkouškách nikdy neškobrtnou!
Za třičtvrti hodinky jsme byli nazpět v Krumlově a cestou k penzionu se ještě stavili v krámku u „Vietnamců“ pro nějaké zásoby. K večeru jsme si ještě uvařili kafé. Jen co jsme si je vynesli nahoru do altánu v zahradě, z náhle zataženého nebe se spustila pořádná „liša“, naštěstí se to ještě před soumrakem protrhalo. Podle předpovědi v TV by ale zítra mělo být podobně jako dnes...
No proto – zítra nás čeká výlet do ZOO Hluboká a prohlídka stejnojmenného zámku!
Přidat do oblibených uživatelů
České Budějovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí ČESKÝ KRUMLOV 24 - 4.Odskok do Českých Budějovic
