ČESKÝ RÁJ 1988 - 1.část ( Retro)

sobota ( Cesta tam)

Letošní dovolenů sme sa rozhodli strávit v Českém ráju a tož ráno naša čtyřka - Lojza, Božena, Mařena a já - sedáme do vlaku a začíná anabáza z Valašska až do Východních Čech. Přesedáme na Vsetíně a v Hradci Králové. Tady máme chvílu čas a tož si ideme dat do jídelny řízek se salátem. Za tú chvílu, co idu ostatním kůpit pivo a sodovky, tož ně moju porcu negdo šlohl !! Pokračujeme "osobákem" přes Starů Paku, chvílama aj dřímem, konečně Malá Skála !

Je dosť škaredě a tož tu zháňáme ( bezvýsledně) nocleh. Ptáme sa aj v kempu na ostrově, ale takéj nic. A tož si idem spravit náladu do hospůdky pod skalnatým hřebeněm Pantheonu, gde si napřed vystojíme frontu na párky a pak si dáváme pivečko. Venku začíná dosť pršat. Žádný autobus fčil do Železného Brodu nejede a tož mosíme jít na vlak. Město nás více menší průtržů mračen. Gdyž to trochu přéjde, tož vyrážáme do ulic a obcházáme všecky hotely a vyptáváme sa na nocleh. Jizera - nic, Krystal - takéj nic a tož si tu dáváme aspoň dobrů večeřu, pak hledáme eště jeden hotel a ubytovnu, všady nás posílajů do prkvančic a večér sa blíží...

Nakonec to vzdáváme, ideme do jednéj hospody a pořádně sa rozšúpneme a okolo půlnoci ideme s batérkami po turist.značce do kopců a gdyž už nás bolíja nohy, tož vytahujem spacáky a leháme si do jakéhosi dolíku v lesi hneď u cesty...

neděla ( Besedické skaly a Turnov)

Lepší flek na spaní sme si opravdu vybrat nemohli ! Brzo ráno zas prší a tak si se sakrováním balíme saky paky a ideme po zelenéj značce dál. Procházáme přes malů dědinku s exotickým ménem Vrát a potem po polní cestě na vrcholek, gde začíná " bradlo" Suchých skal. Po déšti sa ale udělalo mlžisko a tak z nich vidíme méň než nic. Následuje strmý zestup z hřebeňa.

Z dědinky Besedice nás ide uvítat kohút se slépků - ( asi sa trhli od héjna a šli spolem na rande). Velice jim děkujeme za vlídné přivítání a idem hore Besedicami k turistické chatě. Enomže tá fachčí až od 12 hod a tož enom venku trochu posvačíme z vlastních zásob a já pak tahám děcka na okruh spodním skalním bludištěm. Je to tady moc pěkné, dostáváme sa aj k roklí s pomníkem a pak sa dostáváme ke Kalichu, gde sa sbíhá víc roklí a prý sa tu ukrývali pronásledovaní věřící. Rád bysem prošél celé bludiště, ale protože začíná zaséjc převelice moc pršat a "děcka" na mňa začínajů pořvávat, tož idem dál. Klesáme mezi balvanama na rozcestí pod nedaleků zříceninů hradu Zbirohy a odcáď po modréj na nádraží do Maléj Skály a odjezd do Turnova.

Na nádraží si necháváme batohy a idem do města sháňat nocleh. V restauraci Belgický dvůr sa stavujem na oběd a pak máme konečně štěstí a dostáváme nocleh v turistickéj ubytovně kúsek od náměstí Českého rája ! Pak na nádr pro "zavazadla" - ( opravdu to gdosi pomenovál moc trefně : vaše tašky, batohy a iné věci na cestách hlavně "zavazajú"). Pak eště na večeřu, pod sprchu a honem spat....

pondělí ( výlet do Betlémských a Klokočských skal)

Protože ráno spíme až do desíti, vynecháváme snídaňu a ideme zrovna na oběd. Děcka chců dneskaj prolétat město a tož vyrážám na tůru sám ...

Autobusem sa nechám odvézt do Dolánek. Okolo kůpaliště a velikého jezu idu po silnici, na rozcestí u mňa přibrzdí auto a řidič sa mňa vyptává na cestu do Harachova. Aj gdyž sem tam v životě nebýl, tož mu přeochotně poradím. Pak prochodím přes jakúsi dědinku a na jejím horním konci u jedného domku dvorek ohraničujů menší skaly. Místní domorodec tu chová kury a ty jeho slépky tu vlastně eště žijů v době kamennéj ! O kus dál docházám na rozcestí s odbočků ke Zdenčinéj skale. Cestů moc pěkné skalní roklinky a dokonca aj jedna malá jeskyňa a tá má rovné písečné dno. Na Zdenčinéj skale sú vyrubané schody a po nich sa dá vylézt až na vrchol a je z tama moc pěkná vyhlídka do údolí říky Jizery.

Vracám sa zpátky na rozcestí. Na další cestě potkávám ploché vrcholky skalních věží, na jejich vrškoch sů vidět schránky pro vrcholové knihy pro horolezce. Pak po okraji skalní stěny nad údolím, lesem přecházám přes malý hřebínek a dostávám sa na okraj převysoké skalní stěny. Značka mňa vede pořáď po okraji, místami sú moc krásné výhledy a vidím veliků skalní věž. Tá skalní stěna pode mňů je hrozně moc dlúhá...Následujů Klokočské průchody a to je skalní sútěska, kerá není širší jak 2 m a dosť prudko spadá do dědinky pod skalami. ( Prý tadyma ve středověku védla kupecká stezka - tož nevím, nevím...) Já odcáď pokračuju dál a snažím sa nájít skalní Hrad Rotštejn. Lezu na skalnatý hřebeň, je tady všady okolo do skaly vytesaných schodů a jedna překrásná skala, co vypadá jak jedno moc dobré ovoce - Hruška - na kuří nožce. Až sa divím, že tá tenká skalní nožička takovů tíhu kameňa udrží ! Protože hrad nikde, čas letí a žízeň veliká, tož okolo hřbitova zestup do dědiny k jakéjsi garáži. Tam sa dávám do pokecu s bratrama Čechama a ti sú moc hodní, protože ně dávajů jedno pivo - hospoda v dědině je zavřítá...

Vprostřed dědiny ňa chytá přeháňka a jakási hrozně škaredá babka na mňa mává, že sa mám jít schovat k ní do velikého baráku. Ten barák je bývalá hospoda aj s tanečním sálem. Babka po mně chce, abych jí nařezál dřevo a tak řežu pilů a potem aj štípu pár stolů a stoliček z teho tanečního sála, aby měla babka čím zatopit a pak jí eště nabírám do pytla seno. Ruky si umývám v hrozném kutlochu -gde ona spí -v lavóře a pak radši honem pryč, nebo gdo ví, jak bych tady dopadl, protože babka nevypadá jak normální babka - ale mám podezření, že je to opravdická čarodějnica !!!

Takže : zpátky přes " Průchody" navrch do kopca a pak do Zeleného dolu k jeskyni Postojná. Je to velikánská sluj : 20 x 20 m a eště z ní vede do skaly dlůhá nízká chodba - štěstí, že sebů mám silnů batérku - ale vchodem sa dovnitřka leze po čtyřech ! Následuje cesta blackem přes Zelený důl k jakéjsi osadě, gde ňa chytá hrozná přeháňka. Chvilku sa krčím společně se čtyřma slépkama pod stromem - slépky po mně pokukujů, jestli nejsu kohút a čekajů, gdy zakokrhám - a protože déšť nepřestává, tož idu dál. Za Bělů ňa zrůchaného jak ovcu bere jeden moc hodný český člověk do svojého trabanta a vysazuje mńa až v Turnově na náměstí. Eště si skočím na večeřu a pak už povykládat si se svojíma ovečkama o dnešních zážitkoch...

úterý ( ke Kosti, na Valečov a do Příhrazských skal)

Ráno stáváme o neco dřív a po snídani v bufetě ideme všeci na zastávku ČD a jedeme směrem k Jičínu. Cestů vidíme Hruboskalsko a Hrad Trosky. Počasí je dneskaj jako obvykle - škaredé - a asi bude zas brzo neco odpádat ! V Libuni vystupujem. Majů tu moc pěknů hospodu, vevnitřku sú na stěnách kresby. Vlakem do Libošovic a z tadyma pěšo ke hradu Kost. Cérky remcajů a dosť mně aj Lojzovi pijů krev !! Zvrchu je na hrad moc pěkný výhled, je to veliké překvapení, že z takého dolíka sa k nebi vypíná takové veličajzné hradisko ! Na prohlídku čeká veliká fronta lidí - další prohlídka je až odpoledňa ve 2 a tož to vzdáváme. Aspoň sa mojích telátek ptám, co víja o hradě, ale nigdo neví nic. Enom Božka sa chválí, že četla pověsť o tom, jak ho dobýval jan Žižka a že mu to moc nešlo a tak si prý předtým, než z tadyma s husitami odtáhl, hrozně uplúl a řekl, že " kosť patří psovi !!" ( Mosím cérku před ostatníma pochválit, že ví aspoň neco - aj gdyž je to blbosť, protože Žižka hrad Kosť nigdy nedobýval, protože ho nenašél a turistické mapy sa v téj době eště neprodávaly !!)

Autobusem jedem přes Srbsko a okolo veličajzného rekreačního Komárenského rybníka do Branžeže. Místní ludé sa asi majů dobře, protože tu majů moc pěkné vilky. V hospůdce si dáváme zelé s uzeným. U vedlejšího stolu sedí rodinka s děckami, ty negde na chvilku odběhnů a tata sa jich ptá : " Kde jste byli ?!?" A děcka břésknú na celů hospodu : " Byli sme chcat !" Tata zčervená a říká : " Po kom vy děti jenom jste ?!"... a děcka radostno vřískajů : " No přece po tobě, táto !"

Kúsek za dědinů sa potkáváme s velikýma rybízovýma plantážama a při mlsání týchto chutných plodů na zemi nacházám skoro celé Sparty, což ně jako jediném kuřákovi udělá moc veliků radosť. Mařena háže držku do blata a má pěkně zasrané gatě - a s takovýma prasatama mám jít mezi lidi ..! Stúpáme ke hradu Valečov. V jeho předhradí je ve skalách moc místností a jizeb, vysekaných ve skalách - prý jich dlúho obývala aj okolní chudina. Vlastní hrad je perfektní a je to zatým nejpěknější skalní hrad v Čechách, kerý sem tu viděl. Na velikéj skale stojí dosť zachovaná vysoká budova hradního paláca a ten je přístupný chodbama, vyrubanýma ve skale a zas je všady okolo eště moc a moc iných komůrek a pokojíků. Všecko si to prolézáme a potom spokojeno opůšťáme krásnů zříceninu a pokračujem směr - Mužský.

Ideme přes Hradu, pak stúpáme do skal a na jednom vršku je moc pěkná chata. vypadá jak doopravdická perníková chalúpka. Pak přicházáme k Drábským světničkám, což je další, veliký skalní hrad. Takéj tady je hrozně moc místností, chodeb a schodů, vytesaných do skaly ale tady je navíc z vrcholu moc pěkný výhled !! Tento hrad byl hlavně dřevěný a tak bysme tu zbytky věží nebo paláca hledali marno...

Po okraji skal pokračujem až k restauraci Na vyhlídce - přes sútěsku Studená díra to nejde, protože je v ní snáď půl metra blata ! Po krátkém občerstvení pokračujem přes krásné Příhrazské skaly s výhledama a po schodoch a žebříkoch zestupujem dole k rekreačním areálu a hotelu. U místního bazénu máme na blatě všeci hromadný pád. Mařena si ide do bazénu umyt ruky a pak má málem kolaps, protože tam hneď u samého břeha plave hore břuchem chcíplá myš !!! Idem dál. Z Příhraz nám nic nejede a tož pokračujem do Žehrova. Tady s hrůzů zjišťujem, že nám autobus před chvilků ujél !! Co včil ?!? Necháme si poradit od místních babek a přes lúku a okolo kukuřičného lánu valíme do Olšin. Tady nám zlý bus ujížďá doslova před nosama a další jede až v 5 ráno !!!

Cápeme přes dědinku Všeň, malá cérečka sa tu vozí po hlavní silnici v dětském náklaďáku tatře hore z kopca a vůbec jí nevadí, že okolo sem tam projede nejaké to embéčko...Další dědina sa menuje Podháj a já mám veliké štěstí, protože sa ně podaří stopnút auto - gbysme moseli jít pěšo až do Turnova, tož to býl dnes můj poslední výlet v životě !! Hodná paní řidička nás veze do města Turnova a vysazuje nás až před " Rychtů"...

Následuje " zlatý hřeb" večera : protože sme hrozně hladní, tož si dáváme všeci smažený sýr a zrovna dvojitů porcu a když před nás číšník staví před každého 2 x aj misku s rajčatama, tož sa všeci chlapi v hospodě sázajů o to jestli to sníme nebo nee !!! Po strašnéj bitvě nakonec vyhrálo Valašsko, ale máme co dělat, abysme na ubytovně vylézli do schodů a potem sa odkůlali po jednom pod sprchu ... a naše břucha vypadajů, jak gdybysme každý " čekál" najméň dvojčata !!!