Českým Lesem 4

Cestopisy

Vzadu samota před osadou Branka • Fotografie (38) • Foto: Traper

Vstoupit do fotogalerie (38 fotografií)

Vlčí bob u Mže

Polní očista

Vstoupit do fotogalerie (38 fotografií)

Úterý.

Vlčí bob u Mže • Foto: Traper

Po nerušeném spánku, nakonec bez většího deště, protahujeme údy a loučíme se s tímto klidným koutem. Vzhledem k mizení zásoby chleba a opětovné potřebě pitné vody z důvodu nedostatku studánek, či relativně nějaké použitelné horské bystřiny, se vydáváme na SZ po neznačené cestě. Překračujeme bažinatý tok, tady ještě potoka Mže, a na pátém kilometru míjíme zhoubu KRAJINY – fotovoltaickou plantáž na místě býv. pohraniční roty Branka. Vyjímá se tu v širé, nedotčené krajině chráněné krajinné oblasti Českého Lesa hodně nepatřičně. Kvůli mrzkému zisku bezohlední lidé udělají cokoli. Ale rozčilení nad nevkusem nás v zeleném lese, kde ji už není vidět, přechází. Na křižovatce U Křížku pod Jestřábím vrchem se napojíme opět na červenou TZ. Kousek dál spatřujeme na Český Les překvapivá, nádherná skaliska. Pohledem na mapu zjišťujeme přiléhavý název vedlejšího 767m vysokého kopce – Ve skalkách. Skály roztroušené po obou stranách cesty nás doprovází skoro 2km. Je to změna v dosavadním charakteru KRAJINY. Po chvíli nám tady, na živé tvory zdánlivě prázdném lese, přechází volným krokem přes cestu srnec. Evidentně do svých starostí zahloubaný, nás vůbec neregistruje. Okamžitě ztuhneme a nenápadně lovíme foťáky. Než je stačíme aktivovat, srnec se zvolna noří do vysoké trávy a posléze přece jen mizí v hustém smrčí. Výsledkem jsou snímky jeho uší, hlavy, a nakonec jen zadku. Celého se nepodařilo ani jednomu z nás zachytit. Mrtvo tu ale stejně není. Kamarád za náhradu fotí makro pěkné žáby. U rozcestí V Zahradách stojí další z mnoha pomníků. Ještě tři kilometry a jsme v civilizaci. Silnicí č.201 zabočujeme okolo Farského rybníku do Broumova. První dům je opravdu hezký. Cestu ke vzdálenější ze dvou restaurací nám ruší souvislá řada kamionů jedoucích z Německa prázdných a ven plných klád. Naši podnikatelé se nenamáhají je zpracovat a hned je vyváží ven, aniž by dali možnost zaměstnat stolaře, truhláře a další zpracovatele. Zadní restauraci jsem měl vytipovánu preventivně už před cestou. Vypadala na Googlu pro nás tuzemce lidověji. Nemýlil jsem se. Pěkná stylová Stará hospoda určitě pamatovala staré časy, ale byla pěkně zrestaurovaná. Vyprahlými hlasivkami si nejprve u smutné paní objednáváme pivínka. Než se paní obrátí, do dehydratovaných hrdel okamžitě zasyčí. Následovala další na napití. Mezitím jsme si z jídelního lístku vybrali Kovbojský steak s vejcem. Chutnal znamenitě. Tušili jsme, že se ani zde nenachází obchod, což nám smutná paní potvrdila. Jelikož jsme byli jediní hosté, podařilo se mi paní hostinské rozehnat chmury z čela a zapojit do hovoru. Ukázala se jako velmi milá a ochotná. Dokonce se nad námi smilovala a poskytla nám jediný bochník chleba z mražáku. A za cenu z obchodu! Když si představíte, kolik by z něj bylo krajíců po dvou, nebo co já vím, kolika korunách. Ochotně nám naplnila petky čerstvou vodou. Také jsme se ještě dověděli, že v její hospodě měl jídelnu jistý Jarinek se svou družinou z kroniky „V ruce samopal“ od autora známé knihy Král Šumavy, Rudolfa Kalčíka. Posíleni a obtěžkáni proviantem se vracíme přes celý Broumov zpátky až k červené TZ, po níž odbočujeme na sever. Původně jsme měli orientačně naplánovaný cíl u romantického rybníku Kajetán s turistickým posezením. Tam jsme pojedli. Jenže kolem sedmé nás zachytila infračidla muchniček a bylo zle. Následovalo překotné balení a úprk dále lesem červenou. Daleko se nám po dnešních 21 km nechtělo. Zakotvili jsme tedy o necelý kilometr dál v lese a urychleně zalehli do spacáků na mechu. Už jsme měli zjištěno, že na muchničky neplatí žádný sprej, podobně jako na midges ve Skotsku. Ani kamarádova speciální hřebíčková vodička. Ve Skotsku je to postrach cestovatelů, u nás jsem se s tak hustým výskytem jako tady zatím nikde nesetkal. V Českém Lese je všude hodně stojaté vody, slatin, kaluží a rašelinišť, kde se jim daří vychovat hojnou populaci, zejména v červnu. Nejlepší je kolem 19 hodiny zalézt nahý do Spacího pytle a vydržet tam nejméně 3 hodiny s občasným opatrným vyvětráním saunového tepla ven. Teprve po jejich odletu, kdy jim naše infrazářiče zmizí z radarů, se dá trochu spát. Prý zachytí vyzařované teplo až do vzdálenosti 30 metrů. Z toho plyne doba příletu, která se musí využít pro ukrytí.