Dyleň (939 m) – bájná hora, opředená pověstmi, bývalá rozhledna i bývalý vojenský objekt

Během víkendu v Chebu jsme se seznámili se spolumajitelem nynější objektu na Dyleni, který nás, milovníky rozhleden, nahoru vzal. A ještě nám udělal průvodce po objektu, seznámil nás i s dalšími zajímavostmi v okolí. Byl to zážitek, o kterém se nám mohlo jen zdát.

Tato hora je opředená mnoha pověstmi. Dle jedné bývalo nahoře dobře opevněné, velmi bohaté a mocné město, kupole domů byly pokryty zlatem, protože zlato a stříbro se v okolí těžilo. Dokonce prý i cesty byly vykládány zlatem a českými granáty, které se také v okolí nacházely. Obyvatelé byli tedy bohatí, ale náležitě pyšní, žebrající chudáky z města hnali holemi a poštvali na ně i psy. Když se jednou jeden starý Cikán vydal do města vyprosit pro svoji rodinu něco k jídlu, byl také vyhnán. Chtěl tedy něco jídla ukrást, byl chycen a odsouzen k smrti. Před popravou si ještě vymohl chvilku na modlitbu, na jejímž konci zaznělo Pohlť země toto bezbožné město! V tom okamžiku se hora otevřela a celé město se svým bohatstvím se do ní propadlo. Tento pověstný dyleňský poklad však ještě nikdo nenašel.

O tom, že na Dyleň byly skutečně doly, svědčí další pověst. Na jednoho horníka spadl těžký dřevěný trám. Přežil, ale stal se z něj mrzák. Žil sám, neměl se o něj ani kdo postarat. Doslova živořil. Jednou ráno našel pode dveřmi dopis v nádherné zlaté obálce. Neuměl číst a tak se dobelhal na trh za jedním svým známým. V tom se však probudila závist, protože v dopise stálo, že se má vypravit na úpatí Dyleně, kde leží pod velkým balvanem poklad. Horníkovi to samozřejmě neřekl, vymyslel si něco posměšného a dopis spálil. Poklad si šel vyzvednou sám. Doma si večer chtěl vše v klidu prohlédnout. Jak pytel otevřel, vyhrnulo se na něj ohromné množství malých trpaslíků a začali ho mlátit hlava nehlava. Až když se objevil jejich král se třpytivou korunou na hlavě, všeho nechali a následně zmizeli všichni i s pokladem. Ten se ještě večer objevil u starého chromého horníka. A trhovec – ten do roka zemřel.

Konec pověstem, začínají fakta. Dyleň je 2. nejvyšším vrcholem Českého lesa. Leží asi 15 kilometrů na západ od Mariánských Lázní. Na hranici s Německem je to zhruba 0,5 km. Již před 2. světovou válkou zde stála dřevěná turistická chata s rozhlednou, kterou později využívala armáda. Ta v 50. letech vyhořela. To už však vrchol hory byl za železnou oponou. Armáda si tam r. 1966 postavila rozsáhlý areál pro výzvědné radiotechnické jednotky. Byla zde obytná budova pro vojenskou posádku, pozorovací a odposlouchávací věž. Při stavbě nebylo použito žádné železo. Trámy jsou spojeny silikonovými šrouby. Dokázali zde prý zjistit i letadla, která startovala z Francie. Probíhal zde monitoring rádiového provozu v téměř celém Bavorsku.

Po sametové revoluci objekt ztratil svůj význam. Vybavení bylo demontováno. Armáda se odtud odstěhovala r. 1992. R. 1994 objekt koupilo chebské soukromé Rádio Egrensis, věž zrekonstruovali. Nyní tam jsou nainstalovány vysílače televizních a rozhlasových programů. Odtud vysílá i Český rozhlas. Z ochozu plného antén je daleký kruhový výhled na Šumavu, Český a Slavkovský les, Krušné hory, Smrčiny, Chebsko, Německo, za dobré viditelnosti i na Alpy. Areál je oplocený původním ostnatým drátem, hlídaný stálou službou a třemi vlčáky. Přístupný je prakticky pouze 1x do roka – zpravidla poslední víkend v květnu, kdy se tu koná hvězdicový pochod na Dyleň.
Podle plotu se celý areál nechá dobře obejít po neznačené pěšině, ze které je také slušný výhled směrem přes hranice.

Kdo se vydá do těchto lesů, které se dříve nacházely v hraničním prostoru, musí počítat s tím, že na občerstvovnu zde nikde nenarazí. Do civilizace je to poměrně daleko.

Je škoda, že někde v těchto místech nestojí skutečná rozhledna. Když jsme nahoře byli, bylo nám jasné, že za současných podmínek je prostor pro veřejnost poměrně nebezpečný. Určitě nevyhovuje bezpečnostním směrnicím. Výhled je však skutečně nádherný. Krásné jsou i okolní lesy.

Na Dyleň se nechá vyrazit z mnoha stran. Mne láká zelená z obce Vysoká u Staré Vody (4 km), která dříve také patřila do hraničního pásma. V obci byl ve 13. století postaven kostel sv. Jana Křtitele, který stejně jako ostatní domy po vystěhování sudetských Němců zůstal opuštěn a chátral. Snad jen zázrakem nebyl zcela srovnán se zemí. Zachovaly se obvodové zdi a kostelní věž. To vše po r. 1989 původní němečtí obyvatelé opravili. Udělat si cestou zpátky nějaký okruh není vůbec žádný problém. Zelená pokračuje přes rozcestí Plánský můstek. Na rozcestí U Háje se nechá do Vysoké dojít po cyklostezce. Je to 13 km s 300 metrovým převýšením.

Hodně zajímavý je přibližně stejně dlouhý okruh s převýšením 400 metrů. Dojít po zelené z Vysoké na vrchol Dyleně, pokračovat po červené vpravo, její část vede přímo po hranici. Za rozcestím Königsstein je bavorském území Napoleonův hraniční kámen. Cesta vede přes Granátovou studánku, kde se dříve těžil Český granát. Jen o kousek dál je odpočívadlo a památník, který označuje střed Evropy. Červená se pak od hranice odděluje zpátky na naše území. Po neznačené cestě se pak nechá dojít přes pramen Kosího potoka na cyklotrasu a na zelenou a dojít zpátky do Vysoké. Tuhle trasu nám dokonce náš průvodce doporučil. Snad se nám podaří si ji někdy projít.

V oblasti vede velké množství cyklotras. Jsou zde i dvě naučné stezky – 12 km dlouhý Stebnický potok a 21 km dlouhá Slatina. Ale to by už tady člověk musel být výrazně déle.