Cesta okolo Sardinie
Sardinie nás přitahovala již od roku 2017, kdy jsme obrysy tohoto ostrova viděli vystupovat z mlžného oparu z vyhlídky v Bonifaciu na Korsice. Uvažovali jsme sem podniknout cestu podobně jako na Korsiku autem, ale odrazovala nás dlouhá cesta trajektem. Letos se nám však naskytla příležitost koupit levné letenky přímo z Prahy do Cagliari a to dokonce na konci srpna. Využili jsme i situaci, že Itálie byla v této době z hlediska coronaviru tzv. zelenou zemí. To znamená ,že stačilo očkování nebo antigenní test.
Z Prahy jsme odlétali ve 22 hod. a za dvě hodiny jsme se ocitli na letišti v Cagliari. Hned po výstupu na letištní plochu nás ovanula známá vůně moře a machie , kterou jsme znali z Korsiky. Po půlnoci již nejezdí z letiště do města žádná městská hromadná doprava, proto jsme si objednali již z domova po internetu taxi. Vše proběhlo velice rychle, taxikář stál s naším jménem hned u výstupu z letištní haly a odvedl nás k mercedesu pro osm osob. Ani ne za čtvrt hodiny nás vysadil v našem prvním ubytování v Assemini, které jsme záměrně zvolili v blízkosti letiště a dálnice, abychom se ráno nezdržovali průjezdem města Cagliari. Ubytování bylo dokonce se snídaní v malém příjemném baru a nacházelo se v docházkové vzdálenosti na nádraží.
https://www.booking.com/hotel/it/luxar-room.cs.html?aid=304142;label=gen173rf-1FCAsocUIKbH
To jsme potřebovali, abychom mohli ráno dojet vlakem zpět na letiště pro objednané auto, protože v noci jsou autopůjčovny zavřené. Předání auta trvalo podstatně déle než jsme očekávali, tvořily se zde fronty. Asi kolem jedenácté dopoledne jsme konečně naložili zavazadla a vyrazili na naši cestu kolem Sardinie.
Po dálnici jsme zamířili směrem na ORISTANO. Cílem cesty bylo Alghero , kde jsme měli objednaný další nocleh . Po cestě jsme plánovali zastávku na písečných dunách na pobřeží Costa Verde. Z dálnice jsme odbočili v SANLURI na GUSPINI a přes ARBUS jsme po úzkých silničkách dojeli na pobřeží, kde však asfaltový povrch postupně končil a cesta se změnila v pískový tankodrom. Na jednom místě jsme museli překonat i průjezd potokem, kdy se kola auta napůl nacházela ve vzduchu. Po všech těchto nástrahách jsme dojeli do cíle na pláž SPIAGGIA PISCINAS . Všude okolo se nacházely kopce jemného bílého písku. Pláž byla rozsáhlá a bylo zde jen pár lidí. Zklamalo nás však koupání, foukal vítr a vlny byly poměrně vysoké a těžko se z vody vylézalo ven. Po osvěžení a odpočinku jsme se vydali na zpáteční zážitkovou trasu, kdy jsme v některých exponovaných místech nechali v autě jen řidiče a raději jsme vystoupili.
https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=8.6780801&y=39.9511700&z=8&dim=61c433c407b6e7ea8a7d7230
Dále jsme pokračovali podél pobřeží po úzkých silničkách k Laguně di Marceddi a po mostě jsme i přes zákaz vjezdu přejeli na druhou stranu. Před Oristano jsme najeli na dálnici a pokračovali na Macomer, kde jsme odbočili na BOSU. Pohled na městečko s barevnými domky byl zajímavý, na zastavení již ale nebyl čas. Podél pobřeží s občasnými vyhlídkami na moře jsme pokračovali do Alghera. K městu jsme dojížděli, když už zapadalo slunce a barvilo do červena obzor nad mořem. Místo této romantiky jsme se však museli postarat o své hladové žaludky a najít rychle nějakou prodejnu a místo našeho ubytování. To jsme měli naštěstí zarezervované v centru , jedinou nevýhodou bylo, že jsme auto museli zaparkovat o dvě ulice dál.
https://www.booking.com/hotel/it/appartamento-lido-di-alghero.cs.html?aid=304142;label=gen173rf-1FCAsocUIKbHV4YXItcm9vbUgFWANoOogBAZgB
Po ubytování a večeří jsme vyrazili ještě do večerního města na promenádu. Došli jsme až k pevnosti , která byla krásně nasvícená. Ke spaní jsme se dostali až po půlnoci.
https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=8.5671882&y=40.8192936&z=9&dim=61c432f17483777fcddae59a
Po cestě jsme si prohlédli historické centrum městečka CASTELSARDO s barevnými domky na skále nad mořem a zastavili jsme se u zajímavosti, kterou je skála ROCCIA d Elefante.
Na ubytování v Costa Paradiso jsme byli velmi zvědaví. Po různých negativních popisech v průvodcích jsme nevěděli, co nás doopravdy čeká. Skutečnost předčila naše očekávání. Costa Paradiso je ohromný turistický komplex, který tvoří velké množství malých domků umístěných velmi citlivě ve svahu nad mořem mezi bizardními skalními útvary. Jeden z těchto domků jsme měli zarezervovaný. Po ubytování jsme ještě k večeru vyrazili na průzkum okolí. Autem jsme sjeli na parkoviště k moři a vydali jsme se po úzké pěšince nad mořem k nejkrásnější pláží na tomto pobřeží - Li Cossi. Asi po půl hodině cesty se nám otevřel nádherný pohled na písečnou pláž umístěnou mezi dočervena zbarvenými skalami a malým jezírkem se sladkou vodou . Protože již bylo k večeru , lidé postupně odcházeli a pláž se vyprázdnila. Vrhli jsme se s chutí do vody, moře zde bylo klidné a průzračné. Při zpáteční cestě jsme zažili jeden z nádherných západů slunce, kdy ohnivá sluneční koule postupně mizela za mořským obzorem.
V ubytování na Costa Paradiso jsme strávili dvě noci.
https://www.booking.com/hotel/it/costa-paradiso-apartments-trinita-d-39-agultu.cs.html?aid=304142;label=gen173rf-1FCAso
Následující den jsme využili k výletu na Capo Testa.
https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=9.0694043&y=41.1451140&z=10&dim=611bab79206d091a5c8b694f
Zaparkovali jsme poblíž majáku a vydali jsme se na prohlídku podivných skalních útvarů . Nejvíce nás upoutal výhled na protější pobřeží Korsiky. Bílé skály v Bonifáciu byly nasvícené sluncem a za nimi se tyčily vrcholky korsických hor. Cestičkou mezi skalami jsme se dostali i k malým písečným plážičkám , na kterých jsme se vždy osvěžili v průzračné vodě. Cestu skalní oblastí jsme ukončili v údolí Valle della Lunna , které je známé tím, že zde žijí v různých improvizovaných obydlích zastánci tzv. hipies. Viděli jsme , jak zde posedávají ve skupinkách a jejich obydlí byla vidět na každém kroku. Na noc jsme se vrátili do ubytování v Costa Paradiso.
Další den jsme pokračovali v naplánované cestě, tentokrát jsme opustili pobřeží a vydali jsme se poznávat vnitrozemí ostrova.
https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=9.3120128&y=40.6871125&z=8&dim=611bab8ed9e3954706d9f92c
Z Costa Paradiso jsme vyjeli směrem na Tempio Pausania, po cestě jsme se zastavili na vyhlídce na údolí VALLE DELLA LUNA s bizardními žulovými tvary skal a v lesním parku s rybníčkem, ve kterém se vyhřívaly na kamenech želvy. Ve městě Tempio Pausania jsme vyhledali pramen živé vody Rinaggiu, ten nás ale zklamal, voda zde tekla, ale jinak nic výjimečného. Naše cesta pokračovala dále do vnitrozemí do pohoří Monte Limbara. Krajina se během cesty měnila v borovicové lesy. Autem jsme postupně vystoupali až do výšky 1362 m.n.m. na vrchol s vysílačem Punta Balisteri. Vylezli jsme na několik okolních skal, ze kterých byl výhled na rozsáhlé sardinské vnitrozemí. Při zpátečnícestě jsme se zastavili i na vyhlídce Madona della neve. Z hor jsme sjeli k jezeru Liscia, na jeho severní straně se nachází místo, kde rostou tisíc let staré olivovníky. Po zaplacení vstupného jsme si prohlédli obří divoké olivovníky ve stáří kolem 1000 let , 2 500 let a nejstarší 4000 – 5000 let. Odtud už jsme směřovali přes Olbii po dálnici na Gala Gonone. Protože jsme na ubytování měli přijet až v pozdějších hodinách, zastavili jsme se před cílem cesty na pláži Colleta di Osalia v zálivu Orosei. Po vykoupání jsme vyjeli do hor nad Gala Gonone, ze silnice se nám otevřel nádherný pohled na město a moře hluboko pod námi.
https://www.booking.com/hotel/it/casa-con-cortile.cs.html?aid=304142;label=gen173n
Následující den měl být odpočinkový s koupáním. Ráno jsme sjeli autobusem do přístavu ( autobus ve městě se neplatí) , kde jsme si u jedné z mnoha agentur zakoupili lístky na loď na jednu z nejkrásnějších pláží na Sardinii Calla Luna. Výhled z lodě na bílé pobřežní skály v kombinaci s modrou barvou moře byl nádherný. Po příjezdu na vlastní pláž jsme pospíchali zabrat místo v jedné z jeskyní, které jsou pro tuto pláž typické. Pak už jsme se celý den věnovali jen koupání a lenošení.
Poslední den našeho pobytu v Gala Gonone jsme věnovali výletu do hor Gennargentu a výstupu na nejvyšší horu Sardinie Punta Marmora.
https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=9.4412443&y=40.1909982&z=10&dim=611babb47dfbea6568d9f92f
Z Gala Gonone přes Nuoro, Fonni jsme dojeli autem k lyžařskému vleku a sjezdovkám Bruncu Spina ( nevypadalo to úplně, že by se tu v zimě dalo lyžovat, ale rolba zde stála). Turistickou značku jsme nalezli až když jsme prolezli dírou v plotě do lyžařského areálu. Úzká cestička stoupala pozvolna po vrstevnici do sedla Arcu Gennargentu a pak dál na vrchol Punta della Crose a Punta Marmora. Na jednom z těchto vrcholů je umístěn velký kříž. Z vrcholů byl výhled na rozsáhlé pohoří Gennargentu a v dálce se tyčily bílé skály pohoří Supramonte . Z vrcholu jsme se vrátili stejnou cestou na parkoviště. Všude zde panoval klid , potkali jsme jen dvě skupinky turistů.
Při zpáteční cestě do Gala Gonone jsme se zastavili v městečku Orgosolo, které je známé nástěnnými malbami na domech tzv. murales, které vyjadřují různé protesty obyvatel např. proti politice, nezaměstnanosti, armádě atd. Na večer jsme ještě zajeli na pláži Cala Fuili, která je umístěna mezi skalami a je na ní přístup po schodech .
Poslední den jsme věnovali přejezdu z Gala Gonone do Cagliari na letiště. Po cestě jsme se zastavili u vyhlídky na kaňon Sugoroppu a vykoupali jsme se naposledy na pláži u Ortisei. Do Prahy jsme odlétali v 18.15.
https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=9.3783626&y=39.7116796&z=8&dim=611babc557a9a231be91011e