Přidat Itálii mezi oblíbené
Cesta tichého kola do Benátek
Dobrý den
Můj příběh začíná v městě Litoměřice. Nápad se zrodil v mé hlavě. Hlavě 24 letého studenta grafického designu , někdy na jaře 2012, když jsem si pořídil kolo. Město Litoměřice je spjato s básníkem a cestovatele K. H. Máchou. Je všeobecně známá jeho trasa do Venezie v Itálii. Řekl jsem si že jako student, nemám šanci to dát pěšky, z časových důvodu, chtěl jsem jet až 1.září, abych si na cestu vydělal. Tak zkusím kolo. Začal jsem tedy zjišťovat informace o mapách a článcích které by pomohly.Našel jsem jich poměrně hodně. Začal jsem plánovat cestu která měla vést co nejvíce údolím . Rozhodl jsem se pro cyklo trasu " Via Claudia Augusta", která vede z Německa z města Donauworth až do města Venézia. Tak jsem začal plánovat, jak se k ní dostanu co nejlépe. Rozhodl jsem se vydat přes :Prahu,Orlík ,Písek, Lipno, Passau, Branau, Rosenheim, Worgl, Innsbruck a do města Imst. Imst je asi v polovině zmiňované Cyklotrasy. Pořídil jsem jako jedinou originál mapu "Augusty", bohužel jediná forma je v němčině. Zbytek jsem nechal vytisknou a dá se říct že i podcenil tyto mapy. Díky nim jsem se v ČR několikrát ztratil a zajel si.Tak že, mapy byly vybaveny, začal jsem tedy dávat dohromady výbavu. Žádný velký luxus, brašny vzadu, gumcukem stažená plachta,spacák a karimatka. V předu malá brašna na řidítka s doklady atd. + camelback na vodu.
Jídlo tvořily jako zásoba: ořechy, semínka, kuskus, rýže, javorový sirup, vločky atd.
Oblečení vybráno na dané podmínky.
Přišel první den a já se rozjel směr Praha do Labské cyklotrase. Ten den jsem měl v plánu dojet za Prahu. Povedlo se, jen cestou jsem si párkrát lehl na chodník v Praze, jelikož jsem měl prvně namontované SPD pedály a nestihl jsem je vycvaknout. To se daších 5 dní opakovala než jsem si zvykl. Přespal jsem ve Vraném nad Vltavou campíku.Bylo sychravo asi prvních 5 dní. Ráno se špatně vstávalo do vlhkých a studených věcí . Druhý den jsem se rozjel a dojel k Orlíku. Tam jsem přespal pod malou stříškou, v klidu jsem si dal plechovku piva, uvařil a šel spát :-) .Ráno jsem vždy vstával brzo, tak jsem asi v 8 ráno vyjel směr Lipno, Bohužel jsem se několikrát ztratil, díky opravám Cyklotrasy. Nestihl jsem tedy k Lipnu dojet a spal jsem v houpací síti kterou jsem měl pučenou. Nic moc spaní to není, ani na jednu noc . Zatím vše probíhalo v klidu, dojel jsem dopoledne k přívozu na Lipnu, přejel a vypravil se do Rakouska přes Šumavu. Krásně jsem si to vyšlápnu a sjel pak do první Rakouské vesnice. Projel jsem špičku Rakouska a přejel do Německa se záměrem dojet do Passau. To se nezdařilo a já spal za městem Sonnen. Tam jsem se před hledáním noclehu stavil v pekárně. Byla tam moc příjemná paní a stále se mě na něco ptala. když zjistila kam jedu nechtěla ani zaplatit útratu když jsem jí řekl odkud kam jedu. Dostala samolepku, kterou jsem cestou lepil, jako vizitku mojí cesty. S úsměvem nalepila na dveře, popřála hodně štěstí a já jel. Další den jsem vyrazil a přes Passau dojel do Branau. Cesta byla několikrát opravovaná a já stále objížděl a najížděl.
Ten večer jsem se moc nevyspal, bylo sychravo a všude byly slimáci, co se mi drali do spacáku. To je něco co nesnáším :-D. Toho rána bylo opravdu ošklivo, dlouho mi trvalo než jsem se rozjel a měl dobrou náladu. Byl to den krize , kdy jsem chtěl skončit. Psal jsem i svojí mamuše ať mi zjistí spoje z Innsbucku domu, že končim. Poradila mi ať se někde ubytuji a odpočinu, rozmyslím a dám vědět. Dojel jsem tedy do městečka Erl, těsně za hranicemi Německa do Rakouska. Dal jsem sprchu, najedl se a prospal. Ráno jsem měl motivační SMS od mamuši, zda si budu vážit sám sebe když dnes skončím. Je Pravda že mě to celkem nakoplo. Tato moje cesta byla podniknuta i z několika jiných důvodů než jen z pocitu jízdy. Jeden důvod byl, dotáhnu v životě prvně něco do konce. Tak když večer volala, jak jsem se rozhodl, zdělil jsem že jsem 10 km za Innsbruckem a jedu dál :-)
Přespal jsem ten večer u řeky Inn. Ráno jsem vstal s pocitem že jsem v půlce a už to šlo samo. Svítilo už druhý den slunce, morálka šla nahoru. Krásné Alpy mě doprovázely a já dojel do města Imst. To pro mě byla sláva že mám konečně mapu a nezabloudím. Hnal jsem to ten den hodně. Projel jsem i kouskem Švýcarska , kde mě čekalo převýšení do Rakouska a Itálie. Bylo to asi 8 nejdelších km za celou dobu jízdy. Tady jsem se opravdu zapotil, zabrečel a zařval bolestí. Stejně jsem to vyjel ! Plán byl přejet toto místo a sjet do Itálie abych nespal nahoře. To jsem ovšem nestihl a spal jsem pod jakou si boudou, Vše tam večer kondenzovalo a já se probral v mokrém spacáku. Nic moc v té výšce. Nabalil jsem se tedy, jel asi 8 km k hranicím s Itálii. Projel jsem kolem jezera Lago di Résia, sjel jsem o něco níže a tam si usušil už za plného slunečního svitu věci. Pokračoval jsem poměrně rychle. Cesta dolů byly obrovské sady jablek, kde jsem si za jízdy tu a tam nějaké utrhl. Projel jsem město Merano, Bolzano a večer jsem se ubytoval v malém městečku Salomo. Ráno jsem nespěchal, věděl jsem že už Benátky nejsou daleko. Mohl jsem lenošit, ujet tu vzdálenost za tři dny místo standart ježdění, kdy by to bylo v klidu za dva. Jelikož už jsem tři dny cestu pojal , poněkud závodně, nelenil jsem a proletěl Trentem a šlapal kopce abych za ten den ujel půlku vzdálenosti co mě čekala do cíle. Jel jsem celý den, až do 8 do večera a dojel do města Quero. Kousek od silnice jsem rozbalil naposledy tábor. Vše jsem hezky spapal co jsem měl do zásoby. Věděl jsem že do Benátek to mám 60km. Večer za nic moc nestál, létal tam večer netopír v koruně stromu a scházel na mě pár ořechů a škvorů. Ráno jsem vyjel za svítání, chtěl jsem přijet brzo abych si vychutnal atmosféru Benátek a jel večír domu. Jel jsem klidnou jízdu, v podstatě už jen rovina a rovina. Cestou jsem se stavil na zmrzlině. Bylo asi kolem jedné hodiny odpoledne když jsem projel Mestre a řítil se přes most k ceduli Venezia. Půl druhé bylo a já stál po 10,5 dnech a 1400 km u cedule ! Stav se nedal popsat, bylo to úžasné ! Tolik věcí za tu cestu se stalo, tolik lidí co mě obdarovalo zeleninou, ovocem, jídlem atd.. Všichni s úsměvem a ochotou. Žádné komplikace nenastaly cestou.
Udělal jsem tedy památeční foto u cedule a šel si projít Benátky. Byl jsem asi jediný v celém městě co měl sebou na procházku kolo. Bohužel jsem ho neměl kam dát a to až do devíti do večera kdy mi jel vlak přes Mnichov do Prahy. Město bylo samozřejmě krásné jak jsem čekal. Povídal jsem si tam asi dvě hodiny na schodech s klukem z Rakouska, o cestě co jsem podnikl. Cesta vlakem z Itálie + kolo, nerovná se dobré ceně ani času strávenému ve vlaku. Kdybych nebyl tak roztěkaný, letěl jsem a ušetřil poměrně velkou částku.
Z Benátek do Litoměřic byla jízdenka cca 170 euro. Cesta , super jako. Jen jsem samozřejmě poznal že jsem v ČR. Buzerace ze strany ČD mě přesvědčila , že jsem zase doma :-)
Jinak shrnutím-
km: cca 1400
čas: 10,5 dne
pádů: cca 30
váha: 4-5 Kg dolu
vylepených samolepek: 40-50 kusů
komplikace: defekt předního kola, osma na zadním kole(opraveno)'
bludné cesty: ze 1400km asi 150km
cena: cca 8000-9000
převýšení: neznámo
PERLIČKA: týden na to mi ukradli v Litoměřicích kolo ze sklepa :-)
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Benátky
Půjčovna autPříspěvky z okolí Cesta tichého kola do Benátek
