Benátky: Klenot omývaný i týraný vodou
Benátky jsou vzácným drahokamem světového cestovního ruchu. Město, které bychom mohli označit jako sen na vodě, každý rok fascinuje a hypnotizuje až 25 milionů turistů v labyrintu propletených ulic a kanálů.
Vydat se do Benátek, je jako cestovat v čase. Voda v laguně omývá byzantské a gotické umění, renesanci střídá baroko s vlivy 18. století, a to vše ilustruje minulost na cestách naprosto jedinečného itineráře.
Město, které trčí z vody, a zároveň je vodou týrané, je jedinečnou kulturní a nákupní příležitostí, nicméně také skutečným skanzenem minulosti s přesným datem založení, 25. březen 421.
Ten den tři paduánští konzulové, vyslaní hledat místo pro vybudování bezpečného a chráněného obchodního přístavu, položili první kámen, z čeho se později stal kostel San Giacomo di Rialto.
Velkolepá historie
Výhodou i prokletím města současně je voda. A velká voda známá jako „acqua alta“ trápí kolébku vzdělanosti a umění od nepaměti, většinou na podzim a s příchodem zimy. Má ji na svědomí silný vítr, který vhání do laguny obrovské masy vody. Věděli to už před 1600 lety, a také věděli, že nemohou počítat s žádnou velkou půdou k obdělávání. Zato měli právě vodu – moře –, kterou staří Benátčané proměnili v bohatství vytvořením solných pánví. A protože se sůl v té době používala také jako platidlo, Benátky závratně bohatly.
V roce 700 se staly republikou, konkrétně Nejjasnější republikou benátskou, a tou byly dalších 1100 let. V nejvelkolepějším období ovládly Středomoří a v období renesance se nazývaly také Benátskou říší. Ve více než 15 přístavech se vyjímal erb námořní republiky, zlatý lev San Marco.
Velikost Benátek ale nespočívala jen v moci peněz, ale i v technologii a architektuře, stejně jako v bohatství surovin z okolních oblastí, včetně dřeva, hlíny a istrijského kamene – díky tomu jako kořeny zapustily do vody tisíce pilotů pro monumentální stavby.
Miniprůvodce
Popsat nekonečné krásy Benátek v několika řádcích je nemožný úkol, můžeme však nabídnout jakéhosi miniprůvodce nejoblíbenějšími místy města laguny…
Začněme na náměstí Piazza San Marco s dominantní Zvonicí svatého Marka (Campanile di San Marco) v tepajícím srdci města – toto náměstí bývá označováno za nejelegantnější obývací pokoj v Evropě.
Jen 15 minut chůzí odsud se nachází slavná benátská Bazilika Santa Maria Gloriosa dei Frari a další dvě minuty od ní charitativní Scuola Grande di San Rocco, která byla založená v roce 1478. Dvě generace nato, 29. března roku 1516, byl přijatý zákon, který vyhradil židům v Benátkách malý nepoužívaný ostrov ve čtvrti Cannaregio. Na ostrově byla stará, nefunkční slévárna a v benátském dialektu se slévárna říkalo „geto“. Tím vznikl dnes celosvětově známý výraz ghetto a právě to benátské bylo vůbec první na světě.
Murano, Burano a Torcello
Ostrovů a ostrůvků mají Benátky celkem 118 a jsou spojeny více než 400 mosty.
Třeba ostrov Murano proslul dlouhou tradicí sklářské výroby. Naopak ostrov Burano, který se nachází v Benátské laguně, asi 45 minut lodí od centra Benátek, je známý díky krajkám a barevným domkům.
Ještě trochu severněji vystupuje z moře tak trochu zapomenutý ostrůvek Torcello, s tak trochu božským klidem a okouzlujícím venkovským prostředím. Kdysi si ho zamiloval i Ernest Hemingway, a to tu žilo více než dnešních 30 obyvatel. Pokud už tu budete, musíte navštívit nádhernou katedrálu Santa Maria dell'Asunta pocházející ze 7. století – jde o nejstarší benátskou katedrálu vůbec. A ačkoliv byla v 11. století významně přestavěna v gotickém slohu, stále zde můžeme pozorovat i výrazné prvky románského stylu a zcela unikátní byzantské mozaiky z 11. a 12. století.
Velký kanál
Ale zpět do historického města, které jako hlavní dopravní tepna rozděluje asi 4 km dlouhý Canal Grande. Je vlastně někdejším korytem řeky Brenty a stále jím proudí voda. Už před 500 lety spisovatel a diplomat Philippe de Commynes o něm trefně řekl, že je to „nejkrásnější ulice světa“. Vedou přes něj pouze čtyři mosty – Ponte dell´Accademia, Ponte degli Scalzi a nejnovější Ponte della Constituzione. Naopak nejstarší a nejznámější je Ponte di Rialto, překlenul kanál v roce 1593, čímž nahradil starý dřevěný lodní most, který umožňoval průchod na trh Rialto.
Umění ve městě kultury, Bacaro a cicchetti
Základními zastávkami jsou Dóžecí Palác, symbol zlatého věku Serenissima, a pak Gallerie dell'Accademia – muzeum, které ukrývá mimořádnou sbírku benátských obrazů od velikánů renesance jako Giorgione, Tiziano a Tintoretto až po krajináře 18. století, jako jsou Canaletto a Guardi.
Pokud by vás nenadchl slavný benátský karneval, jeden z nejoblíbenějších na světě, který promění město v maskovaný ples, pokud byste nenašli místo na gondolách, tradičně nejromantičtější způsob, jak vidět Benátky, je tu i prohlídka Bacaro. Nadchne ty, kteří rádi a dobře pijí. Legendární „andar par ombre“ znamená procházet se „bàcari“, typickými benátskými tavernami. Nabídnou vám i malé občerstvení „cicchetti“ a je to docela zábavný způsob, jak objevit goliardskou (potulnou) stránku města.
Článek byl připraven ve spolupráci s ENIT – Italskou státní centrálou cestovního ruchu. Pro více informací navštivte www.italia.it