Cesta za krásami České Třebové a jejího okolí

Východočeské město Česká Třebová bylo - a velmi často ještě stále i je – pro mnoho turistů a cestovatelů jen velkou železniční stanicí, doplněnou několika činžáky u rychlíkové trati (já to měl kdysi dávno před vojnou rozšířeno ještě o slavný Pajd, tedy tehdejší hotel Moskva a dnes opět Padevět, koupaliště a jednu slečnu). Pár zasvěcených možná zaregistrovalo - z vlaku - firmu Korado (topit se občas musí, že jo …) nebo – při přestupu – atraktivně zrekonstruované prostory před vlakovým nádražím (většinu z nich zabírá nádraží autobusové). Pro mnoho putovatelů všeho druhu ale asi stále není Česká Třebová zemí zaslíbenou nebo alespoň turisticky lákavou a vyhledávanou lokalitou. Rozhodl jsem se tedy do Třebové vyrazit a rozšířit sobě i ostatním znalosti o pamětihodnostech tohoto města v Pardubickém kraji a krásách jeho okolí.

Tedy abych byl úplně upřímný, ono to nebylo jen a zcela moje rozhodnutí. Naše kamarádka Jana totiž z České Třebové pochází a občas měla nějaké poznámky na téma současné vzhlednosti jejího rodného města. A když už byla ochotna mně na jeden den dělat  průvodce cizinců, jelo se. Je pravdou, že litovat jsem nemusel. A protože to opravdu byl fajn výlet, zahrabal jsem ve svých archivech a poznámky z cesty ještě částečně doplnil. Tato cyklovýprava totiž proběhla již v závěru prázdnin roku 2010.

Ráno tedy vyrážíme – v té době mnou čerstvě objeveným – přímým vlakem do České Třebové. Dnes už si nepamatuji, jestli tento výlet začínal po vystoupení z vlaku osvěžením ve zdejší nádražce (předpokládám, že spíše ano), ale v každém případě jsme již v 7,00 hod. SEČ (pro upřesnění raději uvedu i údaj, že tedy bylo 8,00 letního času) byli na místě. V té chvíli jsme ovšem ještě netušili, že výlet to bude nakonec velmi vydařený. Počasí bylo nadstandartně krásné a i Jana ve finále spoustu míst navštívila poprvé stejně jako já.

Zajímavých artefaktů jsem nakonec našel v Třebové více než dost, ale mě osobně ten den zřejmě nejvíce upoutal soubor vrcholně barokních soch z let 1719-1729 u klasicistního děkanského kostela sv. Jakuba Většího z roku 1801. Tedy přesněji jejich podstavce trojúhelníkového půdorysu, kde na jedné straně je jakýsi erb, na druhé činnost svatého, za kterou byl svatořečen (a umučen nebo popraven) a na třetí je zpodobněna ona poprava. V místním "íčku" jsem se následně pídil po podrobnostech a pikanteriích. Bohužel zde o tomto úkazu nic nevěděli a materiály údajně nebyly žádné nikdy k dispozici. Tak jsem si tam jeden našel a za 18,- Kč i zakoupil. To ale byla jediná drobná vada na kráse místního infocentra, protože jinak zde bylo materiálů sdostatek (i když některé už v češtině chyběly) a na neochotu zaměstnanců jsem si také určitě stěžovat nemohl.

Postupně jsme si v České Třebové prohlédli Staré náměstí (https://www.turistika.cz/mista/ceska-trebova-stare-namesti), již zmíněný farní kostel, historické domy městské památkové zóny a zrekonstruovaný městský park "Javorka", který byl založen již v roce 1885. Bližší informace o podobě parku najdete zejména na popiskách u fotek na Rajčeti, ale minimálně na hodně koukatelnou Šárku ze Starých pověstí českých upozornit musím. A pak už jsme se vydali k předměstí zvanému Hory. Za své pohrdlivé poznámky, že v tomto kraji se kopečky nenajdou, jsem byl ihned spravedlivě potrestán. Krpál, kde chcípne i "pincek", jsem vyjel asi do třetiny, a pak už také raději potupně tlačil. Odměněn jsem byl nejprve bývalými lázněmi, kde pobývala např. Božka Němcová,  a později také poutní kaplí Panny Marie s neobvyklou křížovou cestou (https://www.turistika.cz/mista/hory-u-ceske-trebove-poutni-kaple-panny-marie-pomocne).

Přes kopec pak jdeme pěšmo lesem a marně se cestou díváme po těch tunách hříbků, které údajně rostou úplně všude. Alejí Maxe Švabinského následně přijíždíme ke Kozlovu. Sjezd dolů do obce, kde se mj. nalézá chaloupka Maxe Švabinského z 19. století a Pecháčkův statek. Štíty obou budov zdobí Mistrovy malby a sgrafita. Toužebně očekávané osvěžení zde – bohužel - neproběhlo, protože obchod už zavřel (v 11,30 hod.) a hospoda ještě neotevřela (v 18,30 hod.). Z toho jsme usoudili, že život zde musí být  opravdu velice krušný (však zde také Švabinský vytvořil svůj slavný obraz "Chudý kraj"). A tak jsme opět stoupali směrem Na Kozlovský kopec (taková jejich Lužná s nadmořskou výškou  601 m.n.m. - https://www.turistika.cz/mista/kozlov-u-ceske-trebove-rozhledna-kozlovsky-kopec-a-chata-maxe-svabinskeho). Cestou jsme si ještě prohlédli exteriér zajímavé dřevěné kaple Panny Marie z roku 1753. Nahoře na kopci už bylo hej. Na Švabinského chatě jsme si konečně dali pivečko (bohužel zase jen všudypřítomný Gambrinus) a pak vystoupali na "ocelovou" rozhlednu (55,5 m, vyhlídková plošina ve výšce  33 m, téměř 180 schodů). Díky celkem slušné viditelnosti jsme i něco ze slibovaného viděli (nabízejí tu k vidění Kralický Sněžník, Červenohorské sedlo, Praděd nebo třeba Sněžku, Kunětickou horu a chvaletickou elektrárnu). A ještě poznámka pro chlípníky na závěr: konstrukce je pro Vás více než výhodná, tedy pokud jdou před Vámi hezký mladý holky v mini a naostro. V době mé přítomnosti zde, bohužel, takové chyběly ...

Pak už nás čeká dlouhý sjezd, průjezd Českou Třebovou (i strašná porce jídla za velmi slušné peníze a Gambáč na oběd) i úporné funění (to byla snad porce nejmíň pro dva) směrem k Lanškrounu. Je kolem 13,00 hod. SEČ, pořádné horko a tak nám to s plnými žaludky moc nešlape. I proto zvolíme brzy krátkou pauzu v osadě Damníkov, která se chlubí svou dominantou - neogotickým kamenným kostelem sv. Jana Křtitele z roku 1898. Do hřbitovní zdi je zde zasazeno mnoho kamenických detailů (kružby, portály, sanktuarium, svorníky, klíčové střílny), které připomínají původní, kdysi gotický, kostel sv. Prokopa, který byl stržen v roce 1845.

Ještě průjezd kolem nekonečného pole, plného jakýchsi „skleněných“ ploten (asi měl Temelín zase odstávku a naši politici prázdné kapsy) a jsme v Lanškrouně. Zde chceme navštívit jen areál hřbitovního barokního kostela sv. Anny. Toto dílo významného architekta G.P. Tencally z let 1700-1705 zaujme zejména pozoruhodným venkovním lapidáriem původních náhrobních pomníků ojedinělé sochařské hodnoty. Tyto a další sochy, sousoší a domovní portály pocházejí většinou z dílny sochaře a kameníka Christiana Hahna, který se do Lanškrouna přistěhoval z Hanoverska. Pak pivečko v legendárním barokním zájezdním hostinci Krčma, rumeček na zámku v Tatenici a přes Hoštejn a Hněvkov do Zábřeha. Dál už se nám moc nechce, a proto volíme cestu vlakem (prostě jsem byl přehlasován).

A bylo to zajímavé dobrodružství. Kvůli několik hodin staré srážce spěšného vlaku s cyklistou babetistou v Postřelmově, kterou komise Českých drah stále šetřila, nasedáme – za klení spolucestujících, že zase si někdo chce nechat svézt kolo - do autobusu. Ten odjíždí s nepatrným zpožděním, bohužel jen do toho Postřelmova. Zde přesedáme do vlakové soupravy zv. lidově Banán. A ta - bohužel - nejde rozjet (zřejmě se horkem rotekly CD-ROMy). Jízdné se – pochopitelně - nevrací. Dožadujeme se proto rychlého příchodu koloťuka, který by to jistě vyřešil. Mašinfíra vzápětí do čehosi vztekle buší kladivem a - světe, div se - ono to naskočilo. Vyjíždíme, ale ani průvodčí netuší, jestli jen do Bludova (a pak zase autobus) nebo až domů. České dráhy prostě nelze nemilovat. Nakonec dojedeme až do cíle, tedy do Šumperka, a to jen o 10 minut později, než měla dojet souprava, běžně vypravovaná 31 minut po té naší (ta snad raději ani nevyjela!?). Závěrečná tradiční tiskovka na Koupáku však umožnila na tuto drobnou křivdu rychle zapomenout. 

Více fotografií z této výpravy naleznete na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Ceska_Trebova_a_okoli_08_2010/