Cestopis o cestách a cestopisech

Nedávno jsem ve svém počítači objevil vyprávění, která jsem svým příbuzným a přátelům „kdysi“ posílal jako doprovod k odkazům na  fotografie z různých výletů, cest a výprav, umístěných na „Rajčátku“. Všechny pocházejí z let 2009 až 2012, tedy z doby, kdy jsem ještě psaní článků na Turistiku nechával na jiných a i spousta dalších okolností byla jiná. Například oko vidělo bystřeji, veškerý lomoz vstupoval zvukovodem do hlavy tak nějak lépe, břuch byl sympaticky pomenší a vlas nejen tmavší, ale i podstatně delší a hustší. A také mě tehdy ještě na každém kroku doprovázelo nezbytné cigárko, přinášející tělu i duši potěchu srovnatelnou snad jen s pohledem na ztepilou děvu.

A tak mě napadlo, že bych mohl tyto příběhy z cest sobě i dalším účastníkům jednotlivých akcí po čase opět připomenout. Poprvé jsem to nedávno vyzkoušel tipem na výlet z oblasti Vysokého Mýta a jeho okolí, a ti, kteří se tenkrát akce zúčastnili, byli nadšeni (navíc jsem náhodně zjistil, že i vyprávění o krásách Moravské Třebové, které jsem publikoval před pár lety, také zaujalo). A to – spolu s požadavky některých mých kamarádů, známých i kolegů „psavců turistických“ na vyšší počet cestopisů - vlastně rozhodlo. Postupně by se tak na „stránkách“ Turistiky měly objevit příběhy z cest nejen po snad všech koutech zemí českých, moravských i slezských, včetně naší matičky stověžaté, ale rovněž z rakouských velehor i nížin, Neapolského zálivu, první cesty do levandulové Provence nebo chorvatského pobřeží.

V některých případech možná „sklouznu" spíše do kategorie Tip na výlet. Jednak proto, že bych návštěvu některých - i méně známých - míst Čech, Moravy i Slezska opravdu rád doporučil, jednak se domnívám, že právě ve Výletech lépe vynikne srovnávání cen vstupného před 10 lety a dnes. A mnohdy je výsledek tohoto srovnání docela překvapující ...

Je tedy jasné, že na řadu opět přijdou nejen unikátní historické památky, ale i krásná příroda a milí lidé. A já se tím vlastně také zbavím jednoho dluhu. Před pár lety jsem totiž švagrovi slíbil, že se o něm čas od času na Turistice pochvalně zmíním. A protože už tuto možnost v budoucnosti mít nebudu (a stejně bych mu za ten skok na páteř, který na cestách dodnes pořád cítím, pravidelně nadával), musím zahrabat v paměti své i počítačové. A rovnou se přiznávám, že se na to už teď docela dost těším …  

PS: Omlouvám se všem za to, že tato „poema“ není zrovna cestopisem v pravém slova smyslu. Chtěl jsem takto čtenáře Turistiky připravit na to, co je čeká … a hlavně jsem naopak nechtěl v úvodu každého článku vysvětlovat, proč se v myšlenkách potácím kamsi do minulosti. Snad mi bude odpuštěno … a pár lidí to potěší. Pro všechny k předchozím řádkům přidávám pár „reklamních“ fotografií.