Chabařovice kdysi a dnes...

Chabařovice kdysi a dnes.

 

            Když jsem slyšela dříve vyslovit město Chabařovice, představovala jsem si pod tímto názvem město černé, začouzené uhelným prachem, nehezké, nevábné, i když s pracovní příležitostí pro mnohé, neboť se tu těžilo uhlí. Ale na bydlení anebo se do něj jen tak zajet podívat a prohlédnout si ho mě vůbec nelákalo. Navíc, když projíždím jeho nádražím se spoustou kolejí, neboť tu bylo kdysi překladiště  a které dnes zeje prázdnotou a stanicí nyní vlak jen profrčí, aniž by zastavil, mě spíš odpuzovalo. Ale přece jen ve mně byl malý červíček zvídavosti to prozkoumat, tak jako jiná místa okolo Teplic, kam jsem se nastěhovala.

Něco málo z historie…

Než se ale začalo těžit, byla to obec jako každá jiná, jen s tím rozdílem, že se nedaleko ní odehrávaly husitské boje a bitva na nedalekém „Běhání“ v r.1426 neušetřila ani Chabařovice. Na tuto bitvu byl r.1926 odhalen památník, který byl ale nacisty v r.1941 zničen ale znovu v r.1954 zase postaven. A do třetice byl znovu obnoven r.2000 kamenosochařem Bartolomějem Štěrbou se svými třemi syny. Tento památník byl postaven o 800 m dál od původního místa, kde se odehrála bitva, protože původní místo bylo zničeno dolováním.

Jinak to byla převážně zemědělská obec a zajímavostí je to, že se tu právě v Chabařovicích začaly prvně pěstovat v Čechách brambory, protože ty sebou přitáhla tehdy pruská vojska z Branibor – tedy se jim začalo říkat branibory – brambory. Ještě se obec zabývala obilnářstvím, vinařstvím a různými drobnými řemesly. Jedna zvláštnost tu ještě vznikla a sice v r.1810 tu byl založen nejstarší průmyslový podnik – parní mlýn, který byl ale po válce zkonfiskován a znárodněn. Mlýn stále stojí ale nyní je z něj ruina.

 Významným mezníkem pro Chabařovice byl r.1774, kdy se v okolí objevilo hnědé uhlí. V 18.století se začalo s těžbou povrchově přístupných ložisek za pomocí mělkých šachet opatřených rumpálem. Podmínky pro větší těžbu vznikaly pomalu.

V r.1813 byly Chabařovice velice poškozeny napoleonskou bitvou u Chlumce, neboť část bojů probíhala přímo v Chabařovicích. Severní část města obsadilo francouzské vojsko, jižní město zase ruské vojsko. Místní obyvatelé stačili město opustit. Vyhořela spousta domů i stodol, zbytek vyrabovali vojáci. Vznikly ohromné ztráty jak na majetku, tak na životech. V r. 1830 koupil chlumecké panství hrabě Klemens Westphalen a tím prudce stoupla těžba uhlí a nastal příliv nových obyvatel. Existence hnědého uhlí změnila nejen Chabařovice ale celé Ústecko. Jak se těžba začala víc a víc rozvíjet, tak začala postupně vytěsňovat zemědělskou výrobu. Dolování trvalo plných 257 let. V r.1975 mělo město 3.500 obyvatel, ale když hrozila městu záhuba kvůli dolování, snížil se jeho počet jen na 2.800. Lidé se přestěhovali do Chlumce nebo do Ústí n/Labem. Celé město mělo být vysídleno podle plánu do r.1997. V r.1991 po velkých bojích občanů i porozumění úřadů tento plán padl a dle vládního usnesení město bylo zachráněno. Měl být zbourán Kostel Narození Panny Marie, městská šatlava, Stará radnice, Mariánský sloup, hřbitovní kaple sv.Michaela a tím i celý hřbitov, na kterém jsou velice zajímavé náhrobky z děl starých mistrů, mezi jinými i náhrobek hraběnky s erbem Anny z Furstenbergu, která patřila k velmi starým Vestfálským šlechtickým rodinám, jejichž genealogie začíná ve 13.století. Právě jejich rod koupil panství Chlumec, pod něž patřily i Chabařovice. Panstvo sídlilo na zámku v Chlumci, který dnes již neexistuje.

 No a tak jsem zhruba načrtla historii města Chabařovic. Nyní město žije poklidným životem, a kdysi dolování, které tu probíhalo, připomíná vozík naložený velkými kusy uhlí - nebo kameny? Nezkoumala jsem to!!! Uhlí by na vozíku asi tak dlouho nevydrželo…  Tento vozík je na kruháku při vjezdu k Husovu náměstí.

A další a to moc hezká připomínka na dolování je napuštěné jezero Milada po povrchovém dole. Bude to druhé největší severočeské jezero po jezeru Most, které je pod hradem Hněvín v Mostě, ale které se dosud napouští.

Jezero Milada se začalo napouštět v r.2001 a napuštěno bylo v r.2010. Jezero leží nedaleko bývalé skládky v Chabařovicích. Jezero a jeho okolí bude sloužit částečně k rekreaci a ke sportovním účelům jako je, plavání, koupání, rybaření, jachting, jízda na koni, kolečkové brusle a Cyklotrasy. Svazek obcí, který vznikl v r.2006 s názvem Jezero Milada, pod které spadají obce Ústí n.L, Chabařovice, Trmice, Řehlovice a Modlany vyznačil z fin.prostředků cyklotrasu s označením 3009, která byla již zprovozněna v r.2006 a vede územím vnější výsypky lomu, napojuje se na Habří a Řehlovice. V Chabařovicích navazuje na cyklotrasu   KČT, vede okolo jezera po cestách a napojuje se na cestu do Stadic. Dále pokračuje cyklotrasou Přemysla Oráče, kudy se dá dostat do Trmic anebo do Úpořin. Doporučená místa s možností parkování a občerstvení jsou Chabařovice, Roudníky a Trmice. To jsem napsala jako informaci pro nedočkavce, které zaujme můj popis o tomto jezeru a  chtěli by se k němu podívat. Ještě dodám, že jezero je menší jen o něco málo, než je Máchovo. Má 252,2 ha., průměrnou hloubku má 15,5 m, maximální 24,7m. Jinak stále ještě probíhají okolo jezera rekultivační práce. Tak doufám, že jsem případné zájemce tímto mým popisem patřičně nalákala.

Já jsem se k němu blíže nevypravila, prohlédla jsem si zatím jenom město, ale když jsem jela domů přes Roudníky, tak jsem ho krásně viděla a tak se budu snažit se k němu brzo blíže podívat. Sice cykloturistiku již neprovozuji, ale to na věci nic nemění, že bych se k němu nemohla vypravit i pěšky ať z Chabařovic, nebo z Roudníků i blízkých Trmic.

Jak jsem se zmínila, dolování připomíná na pokraji města vozík naložený uhlím - nebo šutrem, spíš asi tím druhým a tak jsem vykročila od aut. zastávky ke středu města, neboť mě řidič vysadil hned na zastávce Husovo náměstí - kostel. Kostel tam sice hned nebyl, ten jsem viděla až v dálce a tak jsem pomalu šla a prohlížela si domy z obou stran. Šla jsem vlastně městskou památkovou zónou, kde je historické jádro města. Prostředkem náměstí se táhla s přerušením dlouhá alej stromů s trávníkem s cestou uprostřed a lavičkami. Náměstí mělo tvar dlouhého nepravidelného obdélníku. Došla jsem k budově radnice se zvonicí z r.1606, která byla v r.1994 nově zrekonstruovaná. V budově sídlí v jedné místnosti muzeum, které je zaměřeno na obce, které musely ustoupit dolování. Dále tu kdysi byla i šatlava, která dnes slouží občanům jako městská knihovna a informační centrum. Naproti přes náměstí byla vznosná Budova bývalé spořitelny. A to již zase začínal malý parčík, na jehož okraji byl sloup se sochou Panny Marie a v úpatí sloupu dvě mytologické sochy. Parčík pokračoval ke Kostelu Narození Panny Marie, jež pocházel z r.1352 a kousek za ním končil. Kostel z větší části vyhořel a jeho dnešní podoba je z konce 17.století. Vedle vchodu z levé strany je ve zdi kostela zasazen náhrobní kámen, slova byla pro mě nečitelná, takže o něm nic blíže nevím… Před kostelem z levé strany stojí socha sv.Jana z Nepomuku. Za kostelem se nachází ruina bývalého parního mlýna. Je to komplex více budov ale všechny se nedochovaly.

Protože jsem se chtěla podívat ještě do muzea kávových mlýnků, na které jsem se velice těšila a které se přiznám, mě zlákaly k návštěvě Chabařovic, tak jsem vešla do obchůdku, který byl v tomtéž domě, a poptala se na možnost prohlídky. Ale byla jsem zklamaná, neboť muzeum je otevřeno jen vyjimečně při zvláštních příležitostech. Má jich tu být přes 300 ks. Obec také obnovila každoroční poutě, jako upomínku na zaniklé obce a právě při této příležitosti bylo muzeum otevřeno. A to bylo před pár dny! Škoda, že jsem tuto informaci dříve nezískala. Nedalo se nic dělat.

Já jsem si umínila, že se ještě podívám ke hřbitovu, kde jsou zajímavé náhrobky a též při cestě mají být na soukromém pozemku vidět smírčí kříže. Na ty jsem narazila kousek při vstupu do ulice vedle tohoto muzea. Pokračovala jsem dál ke hřbitovu, kde měla být kaple sv. Michaela. Hřbitov jsem si prošla, viděla i náhrobek s erbem šlechtičny Anny z Furnstenbergu, které patřilo panství Chlumec spolu s Chabařovicemi a prohlédla si ještě i další umělecká díla, která kdysi kamenosochaři vyráběli. Bylo na co se dívat. Hřbitov byl úzký, ale rozlehlý. Byly na něm i dva památníky, jeden pro oběti z 1.světové války, kteří v ní zahynuly a druhý byl vztyčen pro ruské vojáky, kteří zaplatily životem ve 2.svět.válce.

I když prohlídka Chabařovic nebyla kompletní, jsou tam ještě i jiná místa k prohlídce, zvlášť v jeho okolí, zamířila jsem pomalu k aleji stromů uprostřed náměstí, usedla na lavičku a v hlavě si srovnala vše, co jsem stačila poznat. Prohlídkou města jsem si zcela jinak udělala obrázek, na toto pro mě kdysi pošmourné městečko a přehodnotila názor na něj. Popřemýšlela jsem nad tím, kolik útrap město zažilo a přece se dokázalo z poroby jak válečných konfliktů, tak i po dolování znovu vzpamatovat.

Cestou při jízdě autobusem domů jsem pozorovala rozlehlou plochu jezera Milada a slíbila si, že se k němu brzo vypravím. Bude to stát za to!