Chutný tvarůžek

Ke stálicím mezi dálkovými pochody na naší straně severní Moravy (tedy té západní) patří léta Pochod za Loštickým tvarůžkem. Pořadatelé v názvu nepokrytě odsuzují hanáckou metropoli do pouhého role příživníka na slávě výrobku, který od nepaměti vychází z dílen zdejšího mlékárenského průmyslu. Ačkoliv nepatřím k častým účastníkům podobných hromadných akcí, myšlence účasti na této atrakci jsem se nijak zvlášť nebránil. Okolí Loštic jakž takž známe, ale příležitost navštívit nějaké méně známé místo přeci jen není špatná.

Původně sice Putování vzniklo čistě jako pěší pochod, ale jak se šířila obliba cyklistiky, přibyly i na „Tvarůžku“ Cyklotrasy, a protože jsou kola mezi našimi přáteli oblíbená, rozhodli jsme právě pro nějakou cyklotrať. Termín pochodu v podstatě tradičně připadá na poslední květnovou sobotu.

Pochodové i kolové trasy jsou v těch delších verzích vedené v k Lošticím přilehlým částech Zábřežské vrchoviny, konkrétně v té části, které se říká Bouzovská. Znalý čtenář pochopí, že v dohledu bude známý pohádkový hrad a v tom se nemýlí.

Trasy pro cyklisty jsou připraveny v délkách 8, 15, 25, 50 a 75 km. Nejkratší vzdálenosti jsou vyvedeny do roviny směrem k Moravičanům, od 25 km už do kopců, trasy 25 a 50 využívají zhusta polní a lesní cesty, tudíž je potřeba kolo spíše do terénu (trek cross, mountain), nejdelší 75 km je vedená po silnicích, takže by měla být vhodná i na nějakou závodničku, ovšem podle sdělení pořadatelů je v průběhu této vzdálenosti chuťovka v podobě kopce do Hartinkova. Onehdy jsem ten kopec jel, nebyla to radostná událost.

Nicméně tuto chuťovku jsme nezvolili, naší trasou bude ta padesátka. Do Loštic, respektive Moravičan míříme ráno vlakem, je to nejbližší zastávka, cca 2 km od startu, vlastně rovnou malá rozcvička. Ještě před hřištěm (místo startu) provedeme zdvořilostní zastávku na zastávce, což je vymalovaná budova s výjevy osob a míst se vztahem k Lošticím a okolí. Zrovna zde dlí spoluautor výzdoby, řezbář Jaroslav Beneš (bydlí naproti). Díky tomu dostaneme zasvěcený výklad ke kresbám, které nám přespolním nejsou vždy známé.

Pak musíme vystát krátkou frontu, registrace je nějakých 35 Kč (což není mnoho) a můžeme na trať. Ta nás vede hned od fotbalového hřiště podél Třebůvky (kam občas rád zajedu). Mineme lom, lávkou přes říčku a jsme ve Vlčicích. V Lošticích bylo všude plno, rozbor následujících kilometrů provedeme v hospůdce U Budínů (u křižovatky na konci osady). Skutečně velkolepě se zde připravili na dnešní akci, klobásy a kuřátka na rožni jsou neodolatelná. Zároveň se jedná o labutí píseň současné putyky, jak paní říká, končí po devíti letech. Škoda příjemné hospůdky, ale co je ve Vlčicích zavřená papírna, zdechl tu pes a hospoda asi přes rok moc nevynášela.

Tím nám skončil úvodní rovinatý úsek a následují tedy kopečky. Nejdřív stoupání do Žádlovic, odbočka doleva, mírný kopec do Líšnice a pak už je ta pravá vysočina. Silnička se klikatí v kopci přes Svinov, Zavadilku, Vacetín – což jsou spíše osady až samoty než vesnice. Za malým kopečkem z Vacetína přichází první pořádný kopec, lesní cesta na Střítež. Už jsem si to tady vyzkoušel loni, tak moc nespěchám, nakonec dojedeme všichni stejně. U hájovny, kde má svůj původ vyprávění o lišce Bystroušce je první kontrola na naší trase, zvolené označení K2 evokuje jeden gigantický vrchol,což po předchozím stoupání vzbuzuje určitou reminiscenci.

Dosud jsme jeli stále po asfaltu, teď už přijde nějaká šotolina nebo hlína. Další trasa je vedená po červené pěší značce a protože večer před startem i nad ránem pršelo, je cesta místy blátivá. Veselo je zejména při příjezdu k osadě Veselí. Po průjezdu lesem se otevřou louky s výhledy na okolní kopce a nad Bezděkovem se skví půlkruhový obzor s dominantním Bouzovem. Vlevo na severu v oparu vzdálené Jeseníky, blíže dokola rozsáhlé lesní celky bývalého hradního panství.

V Bezděkově nám opravili asfaltku (ne celou) a serpentinami v lese dorazíme k mostu přes Třebůvku. Trasa je zde vedena po silnici do Městečka Trnávka, v blízkém Kozově najdeme občerstvení ve Valáškově gruntu (bývalý hospodářský dvůr či zámeček).

Ještě asi kilometr po silnici, za Balatkovým mlýnem odbočíme do údolí říčky Věžnice. Poněkud rozbitá asfaltka směřuje proti proudu potoka v romantickém údolí. V paloučcích u břehů se dají poznat místa pro letní tábory. To už jsme pomalu za polovinou trasy a brzy nás bude čekat stoupání do nejvyššího bodu výletu. To následuje za vesnicí Kladky a oproti očekávání není ten kopec tak hrozný. Ten nás vyvede na vrchol jakési náhorní plošiny s kvalitní asfaltovou cestou (cyklotrasa 5030). Protože jsme se dostali celkem vysoko, následují příjemné sjezdy do Milkova, pod přírodní rezervace Průchodnice či Taramka. (https://www.turistika.cz/vylety/pruchodnice-a-taramka) Ve Vojtěchově nutná zastávka v restauraci U Posledního mohykána. Zároveň razítko další kontroly. Majitelem hospody je podle všeho vášnivý obdivovatel Divokého Západu i původních obyvatel Severní Ameriky, čemuž odpovídá pestrá výzdoba.

Příroda snad tomu chtěla, abychom si lépe užili tohoto unikátu, protože se přihnaly mračna, bouřka a hodina zdržení.

Za Vojtěchovem prudký kopec, prudká rozmoklá polní cesta nás vyvede nad osadu Javoříčko. Vrch Špláz ukrývá jeskyně vytvořené činností potoka Špraněk, mezi znalci jsou považovány za jedny z nejhezčích (ne-li vůbec) u nás. Pod kopcem je k vidění pomník a hromadný hrob obětí trestné výpravy komanda SS, které osadu vypálilo v posledních válečných dnech. Paradoxem je, že podle všeho důvodem k vypálení nebyli nějací partyzáni, ale pomsta zhrzeného milence.

Podle návrhu trasy máme dvě možnosti, buď přes kopec na Bouzov, nebo údolím říčky Javoříčky. Nakonec je tato varianta výhodnější, protože déšť nás poněkud zdržel. Trasa 6036 po lesní asfaltce směřuje do místní části Bouzova Doly, to už jsme zase u Třebůvky, zbývá dojet do poslední kontroly v Jeřmani, pak zpět do Vlčic a zčásti po úvodním úseku kolem lomu k fotbalovému stadionu. Zde za vykonaný výkon obdržíme mimo diplomu zaslouženou svačinku, což je chléb s tvarůžkem a stylový přípitek v podobě kefíru. Dál už za vlastní, návrat obdobně jako ráno, tedy nádraží Moravičany.