Loading...
Prodloužený víkend, při kterém jsme chtěli poznat především bývalé hlavní město československého Slezska Opavu a jeho okolí.
S poznáváním této historické země jsme začali již po cestě na její jižní hranici ve městě Fulnek. Město, které na počátku své existence patřilo k Opavskému knížectví je asi nejvíce spojováno se jménem Jana Ámose Komenského, který zde v letech 1618-1621 působil jako správce Jednoty bratrské. S jeho životem a dílem jsme se seznámili v místním Památníku J. A. Komenského, zvenčí jsme si prohlédli nedaleko stojící farní kostel Nejsvětější Trojice a vyšlápli jsme si i na Zámecké návrší. Zde od druhé poloviny 14. století stával hrad, který byl v polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek. Velice zdařilá rekonstrukce z něj udělala opět chloubu Fulneku, ale jelikož je v soukromém vlastnictví není veřejnosti přístupný.
Po prohlídce Fulneku naše cesta pokračovala do Hradce nad Moravicí, kde jsme se ubytovali v Hotelu Sonáta, který leží v historickém centru města naproti renesančnímu kostelu svatého Petra a Pavla a na dohled místnímu zámeckému areálu.
První zmiňovanou stavbu na ostrožně nad řekou je knížecí hrad Přemyslovců, který na počátku 13. století poničil požár. Král Přemysl Otakar II. zde proto začal s výstavbou gotického hradu, který byl v následujícím období až do konce 15. století správním centrem Opavského knížectví. V roce 1585, kdy byl hrad v držení rodu Pruskovských z Pruskova byla zahájena jeho přestavba na renesanční zámek. Další významné přestavby se objekt dočkal na počátku 19. století. Dnešní Bílý zámek byl přestavěn knížecí rodinou Lichnovských do empírového slohu a celý areál byl rozšířen o novogotický Červený zámek. Součástí zámku je i přírodně krajinářský park, který jsme si po prohlídce zámeckých budov také prošli. Nenáročná cesta nás zavedla až na Bezručovu vyhlídku, z které je pěkný výhled na zámek i na vzdálenější Opavu.
Druhý den našeho pobytu jsme se rozhodli navštívit zámky v okolí Opavy. Postupně jsme tak dorazili na zámky Raduň, Kravaře a Velké Hoštice.
Zámek Raduň, původně středověká tvrz, která je doložena již roku 1320. V 16. století byla přestavěna na renesanční zámek, který svou současnou podobu získal v 19. století. Zasloužil se o to hrabě Larisch-Mönnich, který kromě samotné přestavby inicioval i založení nového anglického parku a stavbu oranžérie, na kterou kterou navazuje okrasná bylinková zahrada a ovocný sad.
Zámek Kravaře byl původně tvrzí zmiňovanou již roku 1377. V letech 1721-1728 byl barokně přestavěn rodem Eichendorffů. Vrcholně barokní stavba byla značně poškozena v roce 1937, kdy úplně vyhořela a následná náročná rekonstrukce trvala celých 15 let. K zámku přiléhá rozlehlý anglický park, jehož část byla v současnosti přeměněna na golfové hřiště.
Zámek Velké Hoštice byl vystavěn v druhé polovině 18. století hrabětem Chorynským na místě původního šlechtického sídla. Kolem roku 1840 byl zámek upraven v klasicistním stylu a do této doby se datuje i založení zámeckého anglického parku.
Třetí den jsme si vyhradili na prohlídku samotné Opavy. Ještě předtím jsme si však dojeli do Polska natankovat a při cestě nazpět směrem k Opavě jsme si prohlédli v obci Sudice trojlodní kostel svatého Jana Křtitele. Krásná stavba z červených režných cihel byla postavena na počátku 20. století.
Samotná Opava nás uchvátila. Staré historické město, které bylo založeno na počátku 13. století Přemyslem Otakarem I. je doslova prošpikováno krásnými stavbami všech stavebních slohů. Historickému Dolnímu náměstí dominuje kostel svatého Vojtěcha, na Horním náměstí stojí krásná budova radnice a přiléhá k němu i gotická katedrála Nanebevzetí Panny Marie ze 14. století a i opodál stojící novorenesanční Slezské divadlo. Za prohlídku stojí i modernistický kostel svaté Hedviky na stejnojmenném náměstí, Dvořákovy sady s památníkem slezského barda Petra Bezruče či Slezské zemské muzeum. V Opavě je tolik pamětihodností a zajímavých míst, že jeden den na jejich prohlídku prostě nestačí. Byli jsme tak rádi, že jsme viděli alespoň to nejpodstatnější.
Čtvrtý den našeho pobytu na Opavsku byl i dnem našeho odjezdu. Při něm jsme se ještě stavili na rozhledně Šance u obce Jakubčovice, z které jsme měli celý tento kraj, kde se nám strašně líbilo, jako na dlani.