Cyklozájezd Českolipsko 2022, pt 2., Sloup, Lindava, Zákupy aj.

18.8.2022

Protože včerejší večer ještě nabyl obzvlášť bouřlivý, už po ránu otvírám svůj Dell a dělám nějaké nedodělky, výhody našich zájezdů, že je včetně snídaně. Během ní už docházejí další data a korektury, takže o práci mám postaráno. Nicméně dnes už to kolo použiju. Vlastně je i výhoda mít počítač sebou, wifi je tu vcelku funkční, takže si můžu vykreslit zamýšlenou trasu, stáhnout do GPS a pak zbytečně nebloudit, protože každá minuta je dnes drahá.

Faktem je že po půl desáté se začíná internát značně vylidňovat a vlastně se divím, že ještě nějaká kola ve sklepě zbyla. Dnes je celkem pařák, tak poměrně množství výletníků míří směrem na Mácháč, já si takový luxus odepřu, na cákání nemám čas.

Vyjíždím po půl jedenácté, přes centrum po Moskevské ulici, minu kostel Sv. Kříže, za kruháčem se pojmenování ulice mění na Libereckou, zajímavá kombinace. U jakési teplárny je odbočka se značenou cyklotrasou. Poněkud zpustlá asfaltka nebo betonka,míří k okraji jednoho z mnoha sídlišť (Česká Lípa je značně obehnaná panelovou hradbou). Tady naštěstí začíná poměrně slušná cyklostezka, však taky v blízkém lesíku mají místní bikeři několik singletrailů, což jen zaznamenám pohledem a pokračuju po cyklostezce. Tak se tak poněkud vlní nahoru, dolů, ale žádné hory. Před osadou Písečná pobíhá, spíše se producíruje skupina krůt a krocanů, tak na ně zavolám co budete dělat, ptactvo jen tak zahudruje a mizí v porostu, kdyby to člověk věděl, byla by to i pěkná groteska.

V Písečné přejíždím na místní silničku s hlavním směrem k Novému Boru, v následujících Bukovanech objíždím z východu poměrně rozlehlý Pivovarský rybník, ale to se už mění okolí cesty k většímu lesnímu okolí a přibývají nějaké skalky, po levé straně se tyčí první plánovaný cíl, Sloup, tedy přesněji skalní hrad. Parkoviště v podhradí je ještě poloprázdné, a protože už mám nějaký ten kilometr ujetý, u stánku (kde si zamykám kolo) si rovnou poručím jedno točené. Mírně nefiltrovaný ležák z nedalekého Cvikova dosti podpoří síly k samotnému výstupu do pevnosti. Skalní hrad měl být založen někdy v druhé polovině 13. století a na svědomí ho má mocný rod Ronovců, který tuto část Čech ovládal. Samozřejmě hrad měnil majitele. Strategickou úlohu plnil někdy do 17. století, v roce 1639 jej vypálili Švédové a pak už se k vojenským účelům ani nehodil. Zbrojnoše vystřídali poustevníci, až jim udělal přítrž Josef II. Noví majitelé, Kinští postupně hrad proměnili v romantické výletní místo, jak ho vlastně známe dodnes. Do hradu se stoupá postupně po schodech, tj. Za pokladnou přímo skalní rozsedlinou. Jde vlastně o novodobý přístup. O původním rozsahu hradu se toho moc neví, šlo spíš o hrad strážní, část staveb byla určitě dřevěná. Zbylé zdivo posloužil k výstavbě novějších objektů (kaple, domek). Interiéry hradu jsou tedy spíše vytesané díry do skály. Naštěstí je hrad skvělým vyhlídkovým místem do okolí, na Hradní Rybník, k Novému Boru i na okolní vulkanické kopce. Na východě se tyčí rozhledna u turistické chaty, kam se bohužel nevydám.

Protože pěnivý mok byl vskutku lahodný neodmítnu po sestupu ještě kousek a můžu pokračovat.

I samotný Sloup je celkem malebná vesnička s množstvím dřevěných chalup, dnes zhusta rekreačních. V této části Čech bývá k vidění spousta tzv. podstávkových domů, které můžeme potkat až nahoru k Lužickým horám a do Českého (i Saského) Švýcarska. Mírně lesem pokračuju po cyklotrase s číslem 3056 pod úpatím hory s tajemným názvem Ortel. Jde o jednu z mnoha čedičových kopců kolem dokola a údajně jedno z nejvíc negativní energií nabitých míst u nás. Ten si ale nechám jen na pozorování, protože nedaleko je do Lindavy, na jejímž okraji chci nakouknout do sklárny. Skláři v Ajeto se zabývají výrobou uměleckého skla a protože i tady je k dispozici hospůdka, nemohl jsem vynechat obojí, hospůdku ke konzumaci a do sklárny alespoň letmo nahlédnout.

Sousední víska Lindavy se jmenuje značně povědomě Svitava, jen ta říčka není velká ale „jen“ Svitávka. V údolí říčka se dá narazit na opuštěné podzemní pískovcové lomy. Pustý kostel přímo u cesty je volně přístupný, opodál Pekelné doly jsou za peníze, ale ty jen pozoruju z cesty.

Za Velenicemi už začíná být krajina méně záživná, tzn. rovinatá bez okolních lesů a skal. Na okraji Zákup už hyzdí okolí jakýsi průmyslový areál a samozřejmě panelové sídliště.

Na první pohled při příjezdu ze severu působí i zámek poněkud zanedbaně. Inu proč ne, když ve století před vznikem republiky sloužil k pobytu nenáviděných Habsburků. Předchůdcem sídla byla nějaká gotická tvrz z r. 1383, do současné podoby se začal přebudovávat v 17. století, mezi staviteli najdeme zajímavá jména jako Domenico Orsi a Giulio Broggio. Nebudeme sledovat všechny majitele, stačí že v prvních letech 19. století jsou v držení toskánské větve Habsburků. Paradoxem je, že syn Napoleona I. Bonaparta a Marie Luisy, vévoda zákupský ani jednou Zákupy nenavštívil (umřel v mladém věku). No pobývala tu alespoň matka. Zato po roce 1847 měly Zákupy vznešeného obyvatele. Abdikující císař a poslední korunovaný český král Ferdinand i. zvaný Dobrotivý se tu pohyboval i častěji (v létě).

Po císaři sem občas zavítali i další členové habsburského domu (a příbuzní), po vzniku ČSR byl zámek zestátněn.

Zámek se užíval k administrativním účelům, památkově zpřístupněn je po roce 1951. Z výše uvedených důvodů si udělám zastávku v barokní zahradě, které vévodí část barokních teras s bohužel zdevastovanou sochařskou výzdobou. Krátký pohled na nádvoří a pomalu, spíš rychle k cíli. Není to ovšem zcela na přímo, ale plochou krajinou kolem Brenné, Srní k rozlehlému Novozámeckému rybníku. Ten už je ti dosti dlouho, od 15. století a mimo chovu ryb je i celkem důležitým hnízdištěm vodního ptactva. Rybník napájí Robečský potok a u Zahrádek /s oblíbenou hospodou) je na potoce uměle vytvořený kanál, Novozámecká průrva, která byla ve skále vyhloubena již za časů Otce vlasti. V místech dnešního hostince stával ten Nový zámek, který vyhořel a vlastně z něj zůstalo torzo hudebního pavilonu. V samotných Zahrádkách je ale ještě druhý zámek, ten patří v současné době Karlově univerzitě. Ještě jednou sjedu k Robečskému potoku do osady Karba s několika stylovými domečky. Vlastně tady začíná údolí Peklo, což je kaňonové údolí potoka, na kole vlastně neprůjezdné (jedna dvojice procházela), mě by to beztak časově nevycházelo, takže pokračuju vzhůru po cyklo 3086 do Kvítkova a tamní „Konírny“, kde si dopřeju gurmánský zážitek v podobě utopence. Pak už se severně od obce definitivně stáčím k předměstí Dubice (na opuštěné pískovně mají českolipští areál s vodními atrakcemi). Během dne došly další podklady a opravy, takže do večera je co dělat, ale tentokrát už mám i čas vyjet za skupinou, která se usadila poblíž v areálu kláštera. Heslo „Pivo z České Lípy do každé pípy“ je vskutku úderné a názvy zdejších produktů hovoří za vše, Bumbal, Prófa, Chmelda hovoří za vše. Všeobecně ale nejvíc zabral Rejpal. No než jsem přijel, měli tu prý i Nachmelenou opici (z Krnova), ale tu už kluci stačili zlikvidovat a další bečka není.


Pt. 1


Pt. 3

Pt. 4