Do Drahotuš a Teplic nad Bečvou

Cestopisy

Bečva u osady Rybáře v Drahotuších • Fotografie (94) • Foto: JENNY-JANA

Vstoupit do fotogalerie (94 fotografií)

lávka přes Bečvu u osady Rybáře

Vstoupit do fotogalerie (94 fotografií)

První červnový víkend předpověď kupodivu nezklamala a počasí dosáhlo teploty téměř třiceti stupňů, a tak se konečně po delší pauze vydáváme na celodenní výlet. Na dopoledne nám Franta naplánoval procházku Drahotušemi, pak lesem za vodopádem a jezírky a na závěr lázničky - Teplice nad Bečvou. Kolem 8. hodiny odjíždíme z vlakového nádraží Otrokovice expresem směr Přerov, kde přestoupíme na vlak do Drahotuš, zde jsme kolem deváté hodiny. Následuje průzkum městečka, nejdříve areálem hřbitova s kaplí a křížovou cestou. Pokračujeme otevřeným terénem po silnici k náměstíčku, kde v jeho středu zaujme kostel sv. Vavřince s barokním interiérem. Projdeme náměstíčko a první naše zastávka je v Penzionu s restaurací u Jelena, kde se občerstvíme pitím a kávou. Po půl hodině se chystáme vyrazit dál. Než se Franta vrátí z WC, absolvuji výslech od místních dědoušků snídajících pivko o tom, kam jdeme a nezapomenou mi popsat cestu, jen se nemohou dohodnout co tam je a co ne... Pokračujeme uličkou z náměstí kolem kruhového objezdu potom silničkou vpravo k osadě Rybáře.

Foto: JENNY-JANA

Přes technickou zajímavost - lávku přes Bečvu přecházíme na druhou stranu k hlavní silnici, pak už naštěstí pryč z rozpáleného sluníčka k lesu. Asi po jednom km přicházíme k uschovanému vodopádu v levé části lesa, vytvořenému uměle při odklonu Koryt při stavbě cesty. Přes asi tří metrovou skalní stěnu zde valí voda Jarního vodopádu, ale my jsme zde v létě, takže z vodopádu vidíme jen malý kousek. Atraktvní je spíš na jaře a na podzim, kdy je vody dost, v létě spíš vysychá. Chvíli se na tomto místě zdržíme a svačíme. Dál nás vede stáčející se silníčka vlevo, a pak v pravo pořád vzhůru až k rozdělovníku a panelu naučné stezky kolem rokle. Tady dostane Franta svůj " fantastický nápad " na čas se zbavit své manželky, aby měl klid k tradičnímu průzkumu nějaké skály. Podle mého ve třiceti stupňovém Horku nesmysl, ale on je v tomto směru umanutý skálomil, a tak pro klid doma, ač nerada ho raději nechávám jít. Tvrdí, že se vrátí za mnou nebo půjde jinama do svahu, a tak mě odešle po značce směrem vzhůru kolem rokle. Po pár metrech zjišťuji, že se zde lesáci opět vyřádili. Moje cesta vede po samých výmolech s kořeny a stromy pokácených stromů napadaných na sobě, že je to tak na zlomení nohy. Další stromy jsou naházeny ve svahu lesa a v hluboké rokli pode mnou. Ač jsem něvěřící, ptala jesm se: " Bože, za co mě tak trestáš? " Odpovědi jsem se nedočkala a vrátit jsem se nemohla, protože lístek na vlak s naší jízdenkou měl můj blázen - skalní průzkumník u sebe a telefon vypnutý. Ale jak mi později můj drahý zdělil, kdyby se mnou nejelas neměla bys zážitky - v duchu jsem mu dala za pravdu, ale jen za jakou cenu ! Z posledních sil jsem se doplazila na konec srázů hluboké rokle, když mi zvoní telefon a Franta se nevinně ptá na cestu. Říkám mu, že katastrofa, aby tudy nešel, on to prý ani neměl v plánu. Následuje rada, prý se mám držet zelené až ke zpevněné cestě nad lesem, pak zavolá. Tak tedy ještě asi 100 metrů a stojím na pevné půdě pod nohama. Další telefon - po zelené vlevo dojdeš až k odpočívadlu Maleník, kde se sejdeme. Vycházím z lesa, ale na pravé straně na stromě zelená a na levé také. Co teď ? Jdu teda podle jeho rady vlevo, ale po padesáti metrch mi dojde, že je to špatně, les je spíš hlubší a silnice nikde. Vrátím se na místo, kde jsem vyšla z lesa, ohlédnu vpravo a v dáli vidím nějaké cyklisty hned mizící v lese a traktor, a tak usoudím, že je to správný směr. Po sto metrech dorazím k zastřešenému odpočívadlu a rozdělovníku Maleník. Čekám na " můj poklad - Frantu, " až se přižene, po dvaceti minutách je na místě. Ženy prý neumí číst v mapách, ale spoléhat se na chlapskou logiku nelze - zněly naše první slova. Po probrání mužské a ženské logiky jsem vyslechla, že mélem sletěl ze skály, takže došlo na obvyklé oprávěné výčitky, ale při pohledu do jeho zářících očí mi bylo jasné, že dál pokračovat je zbytečné. Po chvíli odpočinku se vydáváme znovu lesem asi 400 metrů k Valšovickým jezírkům. Bylo jich asi sedm, ale dvě z nich vypuštěná a ostatní z Velké části pokrýval zelený žabinec, vody bylo vidět málo, jen to poslední bylo nejromantičtějším místem. Stál zde i dřevěný altán, nějaké lavičky z klád, vody bylo více a ukázali se i ryby.

lávka přes Bečvu u osady Rybáře • Foto: JENNY-JANA

Odtud pokračujeme lesní pěšinou dál směrem do kopečka k Zbrašovu u Teplic, kde konečně po deseti km dorazíme. V první venkovní zahrádce načerpáme síly u kofoly a piva a scházíme lázeňským areálem dolů do Teplic nad Bečvou. Začíná nás tlačit čas my se stavujeme v Penzionu s restaurací - Diana na obědoveřeři a kolem čtvrt na sedm rychle procházíme kolem Zbrašovských jeskyní mezi dalšími pavilony dolů k Bečvě. Prohlédneme ještě kousek lázeňského parku s jezírkem a čápi a přes lávku nad Bečvou přecházíme na druhou stranu dolů k tenisovému hřišti. Pár posledních fotek lázniček, a pak už honem přes silnici k vlakovému nádraží, v sedm hodim večer nám jede vlak na Hranice, kde máme přestupovat na expres do Otrokovic. Přesto, že mi cestou od rána třikrát varovně ruplo v koleně, dopadlo to dobře, i přes můj tragikomický výstup kolem rokle lesem se nám výlet vydařil, byl nádherný den. A jak říká můj drahý Franta, hlavně, že máme zážitky !

Poslední aktualizace: 7.6.2015

Do Drahotuš a Teplic nad Bečvou na mapě