Do Finska přes baltské země veřejnou dopravou - 4 díl NP Nuuksio

Potřebuji si ještě zjistit v kolik mi druhý den ráno jede vlak směr národní park Nuuksio a volím tedy nádraží Helsinky Pasila, které je asi 1,5 km od mého místa ubytování. Jdu po ulici Theolisuuskatu která prochází obytnou a kancelářskou čtvrtí až k nádraží. Tady v informacích se dovídám, že nejlépe je do NP Nuuksio vlakem, linka E do městečka Espoo a odtud busem č. 85 až k parku. Veškerá Doprava je součástí MHD v okolí Helsinek (něco jako PID v Praze) a platí zde jeden lístek, jak jsem už psal pro 2 tarifní zóny. V Helsinkách stačí jedna zóna, ale například pro cestu na letiště už potřebujete 2 zónový lístek a pokud byste chtěli jet do oblasti Kikkonumi nebo Sipoo potřebujete 3 zónový lístek.

Vlaky směr Espoo jezdí každých 15 minut, jsou označeny jako zelená linka a použít lze vlaky s písmeny S, U, L, E. Linky A a Y jednou rovněž stejným směrem, ale A končí před Espoo, a linka Y tam nestaví.

Vracím se zpět stejnou cestou. Ještě si potřebuji nakoupit na zítra, v parku asi moc možností nebude. Připravte se na to, že jídlo ve Finsku je hodně drahé, značková Cola tam vyjde na 3€, za obyčejné limonády dáte také skoro 1,5€, nejlevnější pečivo je bílé, ve tvaru naší veky, stojí kolem 1€, salámy a sýry jsem kupoval ve slevách, jinak si připravte taktéž cca 2€ za 100g. Při nákupu nápojů počítejte se zálohovanými obaly, velké PET lahve 40 centů, malé 20 centů, plechovky 15 centů. Tvrdý Alkohol se neprodává v supermarketech, ale ve speciálních prodejnách. České pivo seženete v podstatě všude, pro zajímavost, plechovka černého kozla 0,5l – 2,75€.

Takje nakoupeno na zítra a ulehám v 15 ti lůžkové noclehárně ke spánku. Ráno je sice pořádná zima, kolem 0°C (konec září), ale příslib hezkého počasí mě táhne brzy ráno ven. Pěšky se přesouvám na stanici metra Sornäinen. Před vstupem si aktivuji včera koupenou kartičku přiložením ke strojku. Platí mi to přesně 24 hodin od označení, tedy druhý den ráno ji ještě můžu použít. POZOR, pokud si koupíte papírový lístek v automatu, platí vám od času prodeje (dále už se neoznačuje).

Helsinské metro má jednu linku směřující od západu z centra města na východ, kde se dělí na dvě větve. Část tratí je pod povrchem a významná část je i na povrchu. Interval je cca 5 minut, ale z východních konečných počítejte 2 násobný interval, na každou větev totiž jede každý druhý vlak. A jen pro doplnění, jízda na černo Vám může „vydělat“ až 80€, revizory jsem zažil, do vozu nastoupí 6 lidí, oblečených trochu jako zásahová jednotka v černém a berou jednoho po druhém.

Přijíždí oranžová 6ti vozová souprava. Hlášení zastávek je ve finštině, švédštině a u hlavního nádraží Rautantientori, i v angličtině. Na hlavní nádraží nastupuji do příměstského jednotky Sm1, který má skládací dveře, jako u nás staré autobusy RTO. I zde je strojek, pro kontrolu jízdenky. Vlak do Espoo jede cca 30 minut, tratě jsou zde stejně jako v Rusku o širokém rozchodu 1520 mm. V Espoo vystupuji a hned u stejného nástupiště zdruhé strany je zastávka autobusu č. 85 do národního parku.

Autobus l. č. 85 jezdí každou hodinu, zastávka, kde je nutno vystoupit se jmenuje Haukkalamentie, jenže má to háček, jestli myslíte, že názvy zastávek se dozvíte z reproduktoru, nebo z nápisů přímo na zastávkách, tak se mýlíte. Je lepší se zeptat řidiče...příště to taky tak udělám. Cesta trvá asi 25 minut, a jede se krásnou krajinou, kolem jezer, lesy a sem tam vesnice, uníchž si všímám hlavně dřevěných červených domků. Teprve couvání autobusu na lesní cestu mě vytrhne od okna, na dotaz řidiče na NP Nuuksio, se dovídám, že jsme to už přejeli.

No nic, tak jdu zpátky, málo frekventovanou silnicí. Najednou slyším troubení, a řidič vracejícího busu mě bere na palubu a zastavuje mi u odbočky do NP. Kdo čeká obrovské tabule, ukazatele, nebo nějaké info centrum, bude zklamán, jen malá šipka na lesní cestu, odkud je to ještě 1,9 km pěšky ke vstupu do parku.

Národní park Nuuksio byl založen roku 1994, má rozlohu 45 km2, a ukazuje původní jihofinskou přírodu. Jinak se o něm ani na netu moc nedozvíte. Je kolem půl deváté a já přicházím po 2 km prašné lesní cesty k centrálnímu parkovišti a „oficiálnímu“ vstupu do parku. Jsem tu úplně sám. Tedy až na správce parku, kteří jezdí na čtyřkolce a udržují místní „infrastrukturu“. U parkoviště je i mapa, je možno si vybrat ze čtyř barevně značených okruhů. Vybral jsem si jako první žlutý okruh o délce 7,2 km. Od základny u jezera Haukalampi (je zde také WC a několik chat), jsem se přesunul k jezeru Mustalampi. Je zdedřevěný přístřešek s nařezaným dřevem a pilou, když jsem vystoupal nad jezírko, našel jsem kraté ohniště s kotlíkem a nádobou s vodou na uhašení ohně. Je nádherné ráno, sluníčko se dere z ranních mlh a slibuje hezké počasí. Za jezerem je trasa dělí, já pokračuji vlevo po směru hodinových ručiček. Cesta je jen mírně zvlněná, jde se po lesních pěšinách, případně skalnatých pěšinách. V nejzazším bodě okruhu lze dojít k autobusům č. 28 nebo 88 a dojet do civilizace.

Já ale pokračuji dále po žluté, přicházím k dalšímu jezírku, s ostrovem, na kterém je tábořiště, prázdné. Potkávám tu ale první turisty. Cestou jsem také viděl několik poživatelných hub, přímo u stezky. Jsme v NP, tudíž sběr je tu zakázán a stejně bych je neměl kde připravit. Tak pokračuji dál, skoro dokončím okruh, ale ještě před spojením značené cesty uhýbám vlevo na okruh modrý a po několika metrech na neznačenou cestu, která by mě měla dovést na Katilu, místo, kde je značeno v mapě tábořště, ubytování, bus atd. Stezka pomalu schází na vozovou cestu a po ní asi po 2 km přicházím na Kattilu. Zde jsou i nějací „hosté“, kteří tu přespali. Je tu chatka, kde lze přenocovat, také tábořiště, parkoviště a končí tu i některé busy linky 85.

Jelikož mám ještě spoustu času, tak se vracím zpět po vozové cestě, tentokrát až k Haukalampi a před ním odbočuji zase na modrý okruh, kde je kreslená vyhlídka. Jestli ovšem čekáte, že tam bude někde označené místo, tady si stoupněte a koukejte, tak ne. Musíte si ho sami najít, i když popravdě, koukáte na lesnaté údolí, to je vše. Vracím se zpět k centrálnímu bodu u Haukalampi, a kam teď? Tak půjdu po červeném okruhu a pak po neznačené cestě do Solvally k autobusu.

Červený okruh uhýbá u Mustalampi vlevo a po pár stech metrech u Vaikalampi se vrací zpět. Dále pokračuje cesta značená pouze názvem vesnice a šipkou na křižovatkách. Sem tam se jde po dřevěných schodech a dřevěných chodnících. V jednom místě cesta přechází silnici, po které jsem přijel a pokračuje souběžně lesní cestou až k vesnici Solvalla. Tady se nachází hotel s infocentrem národního parku. V infocentru seženete mapy, pohledy, nášivky a propagační materiály všech NP ve Finsku a také typické finské nože (cena se pohybuje od cca 60€).

Vesnice se nachází nad jezerem Nuuksio, kam jsem si odběhl, pro pořízení fotek (i přes zákaz vstupu, soukromý pozeemek), a stálo to za to. Pak už jen návrat k hotelu, u kterého je i autobusová zastávka (zde i s přístřeškem a jízdním řádem). Autobus mě odváží zpět do Espoo, kde přesedám na vlak zpět směr Helsinki.