Do jeskyní v Košcieliské dolině.

Túra do jedné z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších dolin polských Tater.

Vycházíme z parkoviště v Kiri, které je v ústí Košcieliské doliny. Jezdí sem autobus a taxiky z nedalekého Zakopaného.Dolinu lze projít pěšky, nebo se nechat vyvézt koňskými povozy.

Po zaplacení vstupného do národního parku pokračujeme po široké cestě, která kopíruje tok Košcieliského potoka. Smutný pohled je na stráně Kopek značně poničené vichřicí. Procházíme Cudakovu Polanu, míjíme zbojnickou kapličku a přicházíme k první odbočce k jeskyni Mrožna. Je to jediná osvětlená jeskyně v tomto údolí a platí se zde vstupné. Je ale přístupná až od 9 hodin a tak si její prohlídku necháváme na zpáteční cestu.

Dolina je sevřena fantasticky tvarovanými vápencovými skalami. Po chvilce přicházíme k červeně značené odbočce k jeskyním Mylna a Raptawická v masívu Varhan. Jde o puklinové jeskyně, 120 a 180 výškových metrů nad údolím. Prudkým výstupem, místy zajištěným řetězy, se dostáváme k jeskyni Mylna. Jde o labyrint volně přístupných chodeb, kde z celkových 1500metrů je zpřístupněno 300 metrů. Hlavní průchod je značen červenou značkou a odbočky do postraních chodeb jsou značeny červeným trojúhelníkem. Jeskyně je místy úzká, nízká a jištěna řetězem. V jeskyni se nechá zabloudit. Je potřeba mít dobré světlo a dávat pozor na značení. Ze skalního okna je výhled na vrcholy Bystrá a Blišť.

Kousek nad jeskyní Mylna je Raptawická jeskyně. Vede k ní značená cesta jištěná železným žebříkem. Jeskyně je průchozí a cesta pak schází zpět do údolí.

Jeskyně na levé straně jsme si nechali na zpáteční cestu a tak jsme pokračovali až na konec údolí k chatě Ornak. Po odpočinku a občerstvení jsme se vydali po černé značce k Smreczyňskému Stawu. Po překonání 125 výškových metrů jsme došli k morénovému plesu, které je obklopené lesem. U příchozí cesty je vybudovaná plošina s několika lavicemi. Vrátili jsme se zpět k chatě Ornak, ještě chvíli jsme poseděli a pak jsme se vydali na zpáteční cestu.

Odbočili jsme do úzké skalnaté soutěsky Wawoz Kraków. Dno soutěsky tvoří velké balvany a větve přinesené vodou, která zde protéká při Jarním tání nebo po velkých deštích. Průchod je docela náročný. Asi po 150 metrech se soutěska rozšiřuje. Na levé straně rokle je kovový žebřík a za ním jsou řetězy, které vedou k jeskyni Smocza Jama. Je to krátká, ale velice strmá jeskyně. Průchod je jednosměrný a je jištěný řetězy. Jeskyni je možné obejít pěšinou po skále, která je také jištěna řetězem. I tato cesta je docela náročná. Skála je dost kluzká. Za jeskyní cesta klesá zpět do údolí.

Pokračujeme údolím, míjíme sestupovou cestu od jeskyně Mrožna a po chvíli přicházíme k odbočce k jeskyni Mrožna. Po delším výstupu přicházíme k malé chatce, kde je pokladna a za ní vstup do jeskyně. Jeskyně je osvětlená a průchod je samostatný bez průvodce. Je zde stálá teplota 6oC a tomu odpovídá i její název Mrožna. Jeskyně má velice chudou krápníkovou výzdobu, i přesto patří k nejkrásnějším v polských Tatrách. Jeskyně je dlouhá 571 metrů, z toho je průchozích 511 metrů. Vstup začíná 8 metrů dlouhou umělou štolou, za kterou pokračuje vlastní jeskyně. Největším místem je 10 metrů vysoká a 27 metrů dlouhá Wielka Komora. Je zde ale také mnoho úzkých a nízkých míst, kde je nutné sundat batoh, aby se dalo projít.

Po projití jeskyně následuje prudký sestup po dřevěných schodech do údolí. A pak již pohodlně cestou zpět na parkoviště v Kiri.