Do Tater Západních, Vysokých i Nízkých 1.část ( Retro 1986)

1.den

Včera za mňů došél tata do práce, či s nima nechcu jet do Tater za strýcem, že tam táboříja v Račkovéj dolině a čekajů na nás. Tož či nee - honem za vrchním mistrem a vyškemrat si na dnešní pátek dovolenů. Ráno sice mosíme vstávat už ve čtyři hodiny, což je teda nekřesťanské a hneď sa aj vydáváme na daleků cestu. Pokúšám sa o spánek, ale už to nejak nejde. To bráška Staňa vedle mňa lomí celú cestu, ale to mňa vůbec nemrzí, protože od 5 hodin už je světlo a od Žiliny po Tatry sem zatým jél enom 2 x v životě ! Za Žilinů jedeme okolo hradu Strečna, naproti na skale je vidět Starhrad, potem Domašínským meandrem a všady okolo nás sú vidět krásné kopce a hory. No ona tá cesta vlastně ani tak moc dlúho netrvá - za Liptovským Hrádkem zabočujem doleva k horám a kúsek za Pribylinů najednúc mama volá : " Jejda, podívajte sa hen - Ráčkova dolina !"

Po odbočení na lesní silnicu a po 4 km jízdy sa před nama objevíl kemp a zme na místě. Strýc z Ostravy, rodina a jejich stan sa našél skoro hneď, protože tam měl svojého bílého žigulíka a svůj flek si vybojovali mezi samýma Maďarama a východníma Němcama. ( Kemp je mimo jiné zajímavý tým, že sa tu všady stanuje pod stromami a že tu je po ránu hrozná kosa !) Udělali zme rodině budíček a to bylo nejakého divení, že zme přeca enom dojeli ! Následovala ranní hygiena v horském potoku a v jeho abnormálně čistéj vodě a po bohatéj snídani zme vytýčili program dnešního dňa : napřed sa pojede na nákup proviantu do Liptovského Hrádku, potem budeme za Vážcem hledat hříby a odpoledňa sa pojedem podívat na Štrbské pleso.

Ve městě sa nám podařilo zaparkovat hneď vedle velikéj samoobsluhy a po hodině nakupování byla konečně tá oštarná čásť dňa odbytá a tož hurá na cestu ! Za Hrádkem pěkná zřícenina menšího vodního hradu a potom cesta překrásnú krajinů. Jedem přes Východnú - každým rokem sa tu konajú známé folklórní a národopisné slavnosti a okolo Vážeckéj jeskyně. Za Vážcem pak zaparkujem autiska u jednéj restaurace, gde sa dá popapat ve vnitřku a aj venku a lezem z aut ven. Je nás pořádný kŕdel : tata, mama, já a Staňa, strýc Pavel, teta Jana, bratranec Adam a sestřenica Petra.

Zeřadíme sa do pochodového útvaru a po polní cestě po horskéj lúce míříme k horizontu, gde sa si 2 km daleko černá les. U jakéjsi búdy a lavky přes potok sa rozdělíme, domluvíme si scuka na 12 hodinu a každý ide do lesa po vlastní ose a na vlastní pěsť. ( Mosím sa přiznat, že sem sa na hledání hříbů vykašlál - stejně žádné nerostly - a radši sa snažíl projít co nejvíc z fantastického horského lesa s mechovým kobercem, palúčkami a stromami, co každý vypadál jak obří samorost ! A tož ně ty 2 hodiny utékly jak voda, zato hříb sem nenašél jediný !!) U lavky už čekala mama a Adam a stádo krav, pasák a veliký vlčák. Pomály sa vydáváme zpátky k Vážci, protože už máme šílený hlad a cestů nás doháňá zbytek - takéj bez jediného hříbečka - a společně idem do téj restaurace a děláme jim tam za oběd velikú útratu...

Pak jedeme do Tatranské Štrby a odtáď miliónem serpentin navrch na parkoviště pod Štrbským plesem. Oblékáme si na sebe aj svetřiska, protože tady navrchu v horách už je citelná zima a mezi davama turistů stúpáme do kopca. Gdyž ideme okolo malého pléska pod vrcholem, tož ňa osloví jedna Slovena : " Prosím vás - čo to je ?" a ukazuje na hejna divokých kačen na vodní hladině. A já bez přemýšlání vybřésknu : " No přeca divoké kačice !" Následuje hurónský výbuch smíchu od "naší" smečky a Slovena ně povidá: "To viem, já myslím tú vodu ..." ( No trapas dobrý..)

U hotela FIS sa rozdělujeme : já a strýc sa chceme jít podívat k vodopádu Skok, zbytek leze dole k plesu a na lanovku na Solisko. Vyrážáme vcelku Ostrým tempem - strýc je sportovec a dosť si na tom zakládá, jezdí dálkové trasy na kole atd...Ze začátku v lesi s ním eště chvílu držím krok, ale pak začíná ostřejší stúpání a leze sa po kamení a kořeňoch stromů, pak přechod do kosodřeviny. A tož nechám strýca sprintovat k cíli - ( ať je první a ať z toho má radosť) - a já si lezu svojím tempem. Mockráť sa zastavuju a kochám sa nádhernýma výhledama na okolní hory, tu na Solisko a hneď zas na horské štíty na opačnéj straně a je ně moc fajn. A ten čistý vzduch - až sa z něho člověkovi moce šiška - kdoví, jestli si vůbec strýček z Ostravy všíml - že tady není to,co dýchá - fakt vůbec vidět ?!?

Pak nekolik přechodů přes potok, pár prudších výšvihů a to už doháňám strýca a zme pod vodopádem Skok. Co o něm napsat ? Snáď enom to, že tady sa mamuška příroda opravdu vyřádila : z pohledu na vodu a hory a vzduch sa nám mocú makovice a vodopád tvoří opravdu veliký "skok", kerý je vysoký asi 30 m !! Mezi ostatníma liďama pokračujem za pomoci řetázků navrch, na jednom místě mosíme dlúho čekat, protože dole leze tolik lidí, jak gdyby to byla delegaca z Číny a tož sa bleskem rozhoduju a lezu přímo navrch po velikých žulových plotnách přímo nad vodopádem. Radši ani nepomýšlám na to, co by sa ně stalo, gdyby ně uklúzla noha, ale eště před 6 rokama sem dělál horolezectví, tož sem to za tú chvílu snáď nezapomněl...

Navrchu je velice pěkné malé pleso a okolo něho na lúce krásné horské kvítka. Oblézáme si vodu dokola, chvílu obá obdivujeme nádhernú horskú scenériu okolo nás a pak už fryško dole ke Štrbském pleasu za ostatníma. Chvílama aj poklusem. Já sa pak eště utěkám podívat na břeh tohto velikého jezera, protože sem tu eště nigdy nebýl . Bez tých hotelů, sjezdovek a tisíců lidi by to tady bylo pěknější ... a pak už do aut a návrat do kempu.

Mama a tetka vaříja večeřu a tak sa se strýcem a tatú potichu vytratíme a ideme na pivo do baru v táboře - kromě obsluhy zme tu jediní vlastenci, jináč sa odevšáď ozývá samé "nemtudum" a "bazmek" anebo "danke šén". Každý "zobnem" 2 flaškové bažanty a se spokojeným šklébením idem eště do hory na dřevo na večerní táborák a vracáme sa na večeřu. Pak sa rozdělává táborák a pije sa víno, pivo a aj slivovica. Strýc a tata sú spaření jak medvědi, válajú sa a hulákajú kolem ohňa - my si s tetů vykládáme vtipy. Potem sa opilci zaženú na kutě a aj my ostatní ideme spat...