Dovolená 2014 - I. den, cesta do města Králíky
Konečně jsme se dočkali, je první srpnový týden, kdy začíná naše letošní dovolená v podhůří Orlických hor. Vstáváme v 6 hodin ráno, ze zastávky před domem odjíždíme spojem MHD do Otrokovic. Franta jde koupit jízdenky na vlak, já zatím do místního bufetu koupit nějaké občerstvení na cestu. V 7. 15 máme odjíždět rychlíkem směr Olomouc, ale je osm minut opožděn. V Olomouci máme na přestup pět minut, tak máme obavy, že další vlak nestihnem. V olomoucké nádražní hale tabule žádný vlak na Hanušovice neukazuje, v domění, že nám ujel nastupujeme aspoň na spoj do Zábřeha, aby jsme kousek popojeli. Od průvodčího ve vlaku se dozvíme, že vagony pokračující našim směrem byly přiřazeny na konec vlaku, tak přecházíme do této soupravy. Vtěsnáme se mezi kola, kde přistupují další, nikdo se tam nemůže pohnout. Průvodčí všichni nadávají, ale nijak to neřeší se slovy, že v Hanušovicích někdo vystoupí. My se zde šťastni, že už to nejhorší máme dnes za sebou protlačíme ke dveřím a vystoupíme. V Hanušovicích stojí dva vlaky - jedna lokálka a expres. Franta mi doma tvrdil, že z Hanušovic jezdíme vždy lokálkou. Když jsme vystoupili, uháněl mezi davy, nad hlavou mávl někam do neurčita a v zápětí se mi ztratil v nedohlednu. Já tedy směřuji k lokílce v domění, že je to správný vlak, nastoupím, ale on nikde. Honem vystupuji a jdu k vedlejšímu vlaku. Tady ho taky nevidím. Vlak je připraven k odjezdu, co teď ? Najednou se vyřítí do dveří expresu a křičí - no, kde jsi ? A já zase na něho, kde že je on. Průvodčí nás pobaveně pozoruje, nastoupím a odjíždíme. Sedíme každý zvlášť a rozdýcháváme tento zážitek. Nevím, jak bychom se hledali, kdybych odjela opašným směrem lokálkou do Starého města pod Kralickým Sněžníkem a on do Lipky. Potom mi vyčetl, že on nám letěl obsadit místo a neměl čas se dívat, kam jdu já... Další přestup nás čekal v Dolní Lipce, kde na to máme opět pět minut. Franta chtěl otevřít dveře, které se po zastavení otevírají samy. Zmáčkl knoflík - poplašné zařízení a hned se za námi vynořil průvodčí, který nás s usměvem pozoroval už Hanušovicích a říká nám - váš vlak je na protější koleji. Za 10 minut konečně vystupujem u cíle naší cesty na nádraží v Králíkách.
Jdeme asi 10 minut pěšky k Velkému náměstí, kde na rožku stojí naše ubytovna. Po zaplacení za pokoj jdeme na menší nákup do potravin za rohem, potom si dovybalujeme věci z krosen a uděláme si malý studený oběd v kuchyňce ubytovny Vyrazíme na procházku městem, do místního muzea. Odtud přecházíme uličkou k malému náměstí , kde si dáme v hospůdce U Lípy jedno pivo a pokračujeme asi dva km stromovou alejí ve třiceti stupních horka na známe poutní místo v Králíkách - Horu matky Boží, na Hedeč, kde stojí klášter. Jak stoupáme na kopec otevírají se krásnÉ vyhlídky na Králíky, dokonce až na Králický Sněžník. Z vrcholu od kláštera pak dohlédneme až na Suchý vrch, Jeřábskou vrchovinu a Kralický Sněžník. Z Králík sem vede žlutá a zelená turistická značka.
Odtud jdeme po silnici vlevo asi půl km k Hotelu - restauraci Kačenka, kde se občerstvíme kofolou a pivkem. Franta se jde projít k rozhledně asi 25 minut odtud, po jeho návratu si zde dáváme výbornou večeři, porce byla tak pro dva. Odtud pak jdeme kousek po silnici a odbočkou vlevo pokračujeme pěšinou mezi domky a chalupami s chatkami až k silnici, asi 4 km zpět do města Králíky. Protože teploty odpoledne přesahují třicítku, máme velkou žízeň, stavíme se pod naší ubytovnou v hospůdce, kde si dáváme čepované brusinkové pivko. Je dobře chlazené s výbornou chutí, to nás osvěží. Potom jdeme na ubytovnu do sprchy a odpočívat, další den nás čeká výlet do Častolovic a Letohradu.